Listopad 2015

Je život.

24. listopadu 2015 v 21:45 | M.
Jela šalinou a přemýšlela, co by napsala. Jaká slova se jí pletou pod pomyslné prsty. Jaké myšlenky si potřebuje utřídit.
Myšlenky na nový domov. Na nové přátele. Na novou část života. Na smysl sama sebe.
Chtěla by sama sebe vidět jako dospělou osobu. Dospělá osoba ale možná nemá chuť popisovat svůj život před zraky internetu. A nebo ano?

Tak podívej, už víceméně víš co chceš. Chceš být dobrým člověkem. Pomáhat těm, co to potřebují a vlastně i těm, co to zase tak nepotřebují. Chceš se naučit vařit a zabydlet si svoje nové bydlení. Chceš mít jasno co a jak bude. Už máš docela dobrý zkušenosti s tím jak na to. Moc dobře víš, že tě lidi mají rádi i takovou, jaká vážně jsi. Šílená, nejistá a neustále akční. Trochu nespolehlivá. Přeci jen zrovna se učíš obecný právní dějiny. Už se nemusíš nutně za vším hnát. Občas si můžeš říct, že je toho dost.
A taky se můžeš těšit na to, co přijde. Na lidi, který poznáš. Na malé každodenní radosti, které jsi nikdy nepřestala vidět. Na velký projekty, co čekaj někde v dáli. Můžeš si být jistá, že na světě jsou dobrý lidi. Lidi, který tě nemusí nějak dlouho znát a kteří ti i přesto pomůžou v nouzi. Můžeš být dál naivní, anebo jen otevřená světu. Nemusíš se bát. Ale můžeš, strach je taky důležitej. A hlavně můžeš být dál sama sebou.

Už navždy. Na celý život.

Tak pá ty snílku. Uvidíme se zase ráno.