13. 6.

13. června 2015 v 11:11 | M.
Dnes se mi o tobě zdálo. Možná i včera. Předevčírem.

Ale ten pocit k zaznamenání, přišel dnes. Život je jen drobnou veličinou v nekonečnosti vesmíru. Já jsem jen drobnou veličinou. A přesto to nikdo z nás nevnímá. Píšu už stopadesát let stejně. Píšu to, co mi moje vlastní prsty diktují. Skutečnost i fikci, domíchané v článcích tak, že ani já občas zpětně nepoznám, co byla skutečnost a co si jen přály moje prsty. Že to nepoznáte ani vy, je zajisté pravda.

Blog už dlouho není mým životem. Mým tajným deníkem, který zná a vidí celý svět. Je jen místem, kde jednou za čas uchlácholím své nedočkavé prsty, že ještě nezapomněly na to, co mi chtějí nediktovat. Blog uvadl, usnul, byl zapomenut. Dnes jsou zajímavé jiné věci. A přesto i dnes se lidé na blogu loučí se světem. Smiřují se smrtí. I s tou vlastní.

Má stalkerská duše nalezla, co se dalo a nyní se nemůže zbavit vtíravého dojmu, že se s loučící se duší kdysi poznala. V začátcích, kdy se blogeři přátelili, odkazovali, komunikovali. Neznamená to nic. Jen to donutí člověka přemýšlet. Nad sebou, nad jinými, nad světem, svým studiem, stylem písma. Nad těmi osmi blogovými lety.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C | 1. srpna 2015 v 18:28 | Reagovat

po dlouhý době jsem přečetl zase jeden blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama