Rozepsané

8. srpna 2014 v 23:53 | M. |  Filosofie jedné slečny
Zkoušeli jste si někdy projít rozepsané články staré pět šest let? Takové ty, které vychytralý systém uloží bez toho, aniž by se vás zeptal, jestli je uložit chcete? Ani jsem nevěděla, že je mám. A že teda stojí za to.

Jsem excentrická, melancholická duše. Vzpomínám, uvažuju, mračím se, přepisuju. Občas jsou to povídky. Občas fejetony. Občas úvahy. Občas jen rozházené myšlenky v podobě písmen. Ale vždycky, naprosto vždycky, jsou melancholické, jsou o mně a jsou šedé. Nejsou rozesmáté, ani vtipné, ani k smíchu (tedy nebyly k němu určeny).

Dívka a zrcadlo.
Jaký je to asi pocit. Umírat.
Navždy a napořád.
Asi jsem se s citem pro dramatičnost zkrátka narodila.
Já vím, co chci. To, co chce každý.
Už mě nebaví lhát. Přetvařovat se.
Kdo já vlastně jsem?

Nevymyslela jsem si ani jednu z těch vět. Všechny jsem je našla ve své tajné blogové minulosti. Té, do které nikdo z vás nikdy nenahlédne, protože heslo zapomínám každé dva měsíce i já. Jsou to věci, které mě trápily, které jsem možná neměla komu říct, věci, co jsem potřebovala dostat ze sebe někam pryč. Občas mám takové věci i teď. To bude ten důvod proč se vracím. I přesto, že dávno nejsem melancholickou excentrickou bytostí, která žije minulostí a touží po něčem, co nikdy nemůže být skutečností. Můj život je skutečností. Žiju ho plnými doušky. Jsem na sebe poslední dobou fakt hrdá. Žiju. Užívám.

Jsem šťastná. A v tom štěstí, mám občas ráda melancholické chvíle, kdy chodím sem a píšu. Abychom měly s mým o sedm let starším já jasno, jak jsem se měla právě v dnešním večeru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 4444 | 9. srpna 2014 v 1:52 | Reagovat

a co škola?

2 4444 | 9. srpna 2014 v 1:56 | Reagovat

proč už není rubrika filosofie pubertačky?

3 M. | 10. srpna 2014 v 17:28 | Reagovat

Škola je v měsíci srpnu velice ošklivé místo, kde je sice chlad, ale kde jak známo, není třeba se příliš mnoho zdržovat.

A filosofie puberťačky zmizela už tak před dvěma lety. Dokonce jsem tu o tom psala. Jednoduše proto, že už tenkrát jsem si nepřipadala jako puberťačka.

4 4444 | 10. srpna 2014 v 20:51 | Reagovat

tvojí celoživotní revoltu proti ní bys nemohla lépe definovat než v ní srpnu, kdybys, jak dobře známo, alespon v létě neumrzla!

5 4444 | 10. srpna 2014 v 20:53 | Reagovat

nebo to byla taky jen výsada pubertačky?

6 Sentencia | Web | 21. srpna 2014 v 11:14 | Reagovat

občas do rozepsaných článků nahlédnu, ale většinou to skončí tak, že je smažu. Prostě už nejsou aktuální nebo vůbec nedávají smysl. To větší sranda je, pročítat staré vyšlé články na mém původním blogu :) Lidé se zkrátka mění, dospívají, vyvíjí se... a tak by to mělo být :)

7 4444 | 5. září 2014 v 1:41 | Reagovat

začínám přicházet na chut těm sítovaným punčochám, nebo punčocháčum, myslím, že je to tvoje nejvydařenější fotka ever. zatím.

8 Silná žena | 21. března 2015 v 3:11 | Reagovat

Zajímavý názor na to má ND Walsh v rozhovorech s Bohem - zeptej se raději sama sebe, co nejsi; nejsi svou minulostí, nejsi včerejškem ... Lidé, kteří tě vnímají pozitivně, nechtějí, aby ses změnila, protože se na tebe chtějí i nadále "spoléhat". To jim umožňuje ospravedlnit způsob, jakým očekávají, že se k nim budeš chovat - a já s ním na jednu stranu souhlasím, na druhou si nemyslím, že každá žena musí nutně za svou minulostí udělat tlustou čáru, k dospívající mladé dámě bezpochyby trocha té promiskuity a střídání sexuálních partneru patří - což o tobě stejně neplatí (nevim), ale určitě o tom, kdo jsi, rozhoduješ až na základě svých preferencí v životě. Určitě se ti bude líbit, vypadá i trochu jako S. King.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama