Červenec 2014

Svět, který je tu.

13. července 2014 v 21:21 | M.
Po stopadesáté první. Já nevím proč sem píšu všechny své melancholické myšlenky. Možná proto, že jsou tu lépe uspořádané než ve wordové složce mého počítače. Možná proto, že se ráda svěřuju světu a až budu jednou ta světová hvězda, každý na mě bude moci vytáhnout, že jsem ve čtrnácti psala jako... No jako čtrnáctiletá slečna. A taky jsem porušila autorská práva. A ne jednou.

Taky jste někdy nevěděli kam patříte? Kde je to místo, na které zapadáte. Já ho našla. Je v jednom nenápadném, krásném, převážně listnatém lese. Zpívají se tam písně a povídá dlouho do nocí. Stalo se tam už tolik historek, že si asi nikdo nepamatuje všechny. A samozřejmě, že to není o tom místě. Tedy jenom. Je to taky o těch lidech. Lidech, mezi které jste zapadli, jako byste je znali celé roky, i když to tak nutně nemuselo být.

Prostě jsem šťastná. Jsem šťastná, že mám kamarády. Že jich mám hodně. Že je mám ráda. Že oni mají rádi mě. Že tu jsou, když to potřebuju. Že tu jsem, když to potřebují oni. Prostě to tak je.

There is world, all around me. And this is the place, where I belong.