Smooth End Of The World

19. června 2014 v 23:05 | M.
Vítr fouká a pohrává si se sukní těsně nad koleny. Samozřejmě že těsně. Je to mnohem lepší, než kdyby to bylo výš.
Vítr je slyšet i přes hudbu.

Hudba nemusí vždy na začátku znít.
Nemusíte si hned od první chvíle myslet, že je to ona.
Ono to přijde.
Když to přijít má.

Venku fouká a stojí tam slečna pod oranžovou lampou. Točí se dokola. Pomalu, aby měl vítr čas zachytit její sukni. Tak jako když jí bylo deset a točila se na přechodu před zraky lidí. Jen teď tu nikdo není. Jen tóny v její hlavě. Vítr se chytá, hraje si. Je noc. Je léto. Je chladno. Je krásně. Svobodně. Je tak, jako bývalo dřív. Lehce sentimentálně. Zamilovaně.

Ale teď, teď už jsme dohráli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sentencia | Web | 21. června 2014 v 16:02 | Reagovat

přiznám se, že si nejsem jistá, jak článek uchopit... jestli na mě působí optimisticky, nebo naopak... přijde mi, že je tam něco z obojího. Budu doufat a přát ti, že je spíš to optimistické :)

2 červen | 27. června 2014 v 1:17 | Reagovat

ano, typická M, nikdy do poslední chvíle nevíš, jak to vlastně bylo, dokud ji nevyděsíš k smrti, ta hudba je nakonec mimo muj rozsah asi jako tvoje nálada (v pulce jsem ji vypnul), a kdybych byl vítr, tak bych si s tou na profilu vyhrál, ale těsně nad kolena? to by ses nesměla točit!

3 červenec | 5. července 2014 v 3:35 | Reagovat

mimochodem, to jsou punčochy nebo punčocháče? ale co na tom záleží...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama