Leden 2014

I need a minute

26. ledna 2014 v 20:55 | M.
A bylo ticho jako po pěšině.

Mám chvíle, kdy se mi nechce psát a ta chvíle nastala právě teď. Nebo spíše mně se chce psát. Ale možná taky trochu nechat minulost někde daleko za sebou. Mnohokrát jsem uvažovala, že odsud uteču a budu se sem vracet jen pro ty vzpomínky. Pro ten svůj internetový svět. A v tom reálném se zase schovám za cizí jméno. Budu stále stejná, ale nerozpoznatelná. Ztracená v tisících nul a jedniček. Jestli to udělám? To nevím.

V den, kdy jsem psala naposledy, se toho stalo až příliš mnoho. A mé popsané starosti se o pouhou půl hodiny od zveřejnění článku zcela proměnily. Opustila mě má chlupatá společnice. A taková chlupatá společnice je k nenahrazení. I když si člověk najde jinou, nikdy si nebudou podobné. Prostě se mi sem pak nechtělo psát.

Přitom jsem nezrekapitulovala loňský rok. A nemám předsevzetí ani do toho letošního. Možná, že si v něm založím nový deník své duše. A možná, že na něj zkusím znovu psát o těch drobnývh maličkostech tak, aby to byl deník veselý. Tak jako jsem začínala tady.

M.