Září 2013

O kráse

28. září 2013 v 22:16 | Mar-yeah
Už to tu skoro nikdo nečte. Jen já jednou za čas. Možná začnu jednou psát vážně. Ale pro tentokrát něco důležitého. Mé poselství všem čtrnáctiletým slečnám, kterou jsem taky kdysi byla.

Víte, měřím asi 178 cm, mám dlouhý nohy a štíhlý pas a stejně jsem se do svých devatenácti nepovažovala za krásnou slečnu. Když on mi to nikdy nikdo neřekl a když náhodou někdo ano, usmála jsem se, zahřálo mě to u srdce a nadále jsem tomu nevěřila. Do svých šesnácti jsem se styděla nosit kraťase a sukně, protože jsem si myslela, že mám ošklivý nohy. Nikdy jsem nenosila velký výstřihy, neb jsem podle sebe neměla velký prsa. Vždycky jsem se schovávala za své krásnější kamarádky a na kluky jsem se bála podívat, protože jsem si říkala, že si radši najdou tu hezčí kamarádku.


Až jsem potkala jednoho milého pána, který mě naučil mít se ráda. Naučil mě, že jsem krásná. A já si zpětně uvědomila, že se nemusím schovávat, že mohu nosit hlavu hrdě vztyčenou, že ti pánové se na mě vlastně asi celou dobu koukali, jen já to neviděla.

Slečny, podívejte se do zrcadla a najděte na sobě něco, co se Vám hrozně líbí. Těm pánům se to líbí taky a mnohem víc. A na to pamatujte, uvědomte si, že jste krásné. :)

Ve svých dvaceti jsem odhalila, že mám strašlivě dlouhý nohy a že se za ně nemusím stydět. Taky že mám velikánský oči a že mého křivého nosu, si kromě mě prakticky nikdo nevšiml. Mám široký úsměv a jizvu v obočí (ne příliš dlouho). A konečně mám taky sebevědomí.

Ne, není to tak jednoduchý. Ne nejsem dokonalá. Mám pořád vystouplý kolena, neumím chodit na podpatcích, nenosím vycpaný podprsenky, mám malé bříško a pořád mám problém s přiznáním si sama sobě, že jsem krásná. Protože někde v hlavě mám ten hlásek, který říká, že nejsem. Jsem jiná, nejsem prototypem krasavice, spíš šedou myškou. Jsem zkrátka svoje. Ale svět je mnohem krásnější, když jste samy se sebou spokojené.

Chtěla bych teď říct svému čtrnáctiletému já, že je krásné.