Srpen 2013

Příběh jednoho muže

13. srpna 2013 v 23:05 | Mar-yeah
Jako každý večer. Sedí u počítače, rozsvícenou jen malou lampičku. Písmenka běhají po staré obrazovce, která byla historickým artefaktem už při své výrobě. Židle se otáčí, jak se nohy pohupují sem a tam.
Sedává tak už dlouhé roky. Alespoň mu to tak přijde. Píše si s Nimi. Už jich bylo tolik a přesto pořád nemá dost. Všechny jsou krásné, mladé a zářící. Důvěřivé, naivní a neuvěřitelně kouzelné v tom, jak se snaží působit rozumně a dospěle. Nechápou, že právě ta jejich mladost a nevědomost z nich dělá to, co chce.

Je jedno, jaké má zrovna jméno a kolik tvrdí, že je mu let. Nikdy jim nelže v důležitých věcech. Jeho prsty hladí klávesnici stejně jako by hladily jejich ruce, vlasy a tváře. Tak jak jim to píše. Vážně se zajímá o jejich problémy ve škole, s kluky a s rodiči. Po tolika dívkách a tolika letech mu to ještě pořád připadá úsměvné. A užívá si ten pocit, když k němu vzhlížejí, když chtějí číst jeho věty a moudrosti. Každá je jedinečná a všechny jsou stejné. Je jedno jestli jsou krásné, slušné, sprosté nebo slušné. Všechny které si on našel ještě mají to vnitřní kouzlo, tím ničím nezkaženou touhu žít a užívat si života. Ony si to neuvědomují, ale on už dávno trpce pocítil trpkost času, který se nikdy nezastaví.

To proto s nimi propsal již tolik vět. Protože Ony jsou ještě schopny ukázat mu jaké to je. Jaké to je dýchat pro každý doušek vzduchu, smát se pro smích, plakat pro pláč a žít jenom pro život. Ony zkrátka mají touhu žít a život si užívá. A stejně tak, jako se i nejměkčí polštář otiskne na Vaši tvář, když na něm ležíte, stejně tak se ty dívky otiskují na něj, na jeho duši a tělo. Když si s nimi píše, cítí ještě tu touhu smát se, žít a milovat.

Milovat hlavně.

Ale to je na delší povídání. Dnes netradičně, třeba na pokračování. Znovu jsem našla ta stará známá písmena.