Melancholia

6. dubna 2013 v 14:51 | Mar-yeah
Nějak jsem se dneska rozevzpomínala. Jak je mi těch hloupých dvacet připadala jsem si poslední dobou hrozně dospělá. Ono se toho v posledním roce totiž strašně moc změnilo. A já nějak zapomněla na všechno, co bylo před tím. Hrozně podivně ze dne na den jsem vymazala všechno to, co bylo, co mě trápilo, co se mi už nehodilo.To škaredé především,

A tak se mi to nějak začalo po tom roce trošku vracet. Odstřihla jsem se od toho, co pro mě bylo dřív tak hrozně důležité a začala jsem žít jinak. Začala jsou toužit a doufat v jiné věci. A teď, když začnu vzpomínat, připadnu si tak hrozně vzdálená. Některé věci mě trochu straší, jiné mě rozesmutňují, další tam prostě jen tak jsou. A teď mě nějak napadá, co vlastně s tím. Přeci nezůstanu člověkem nevnímajícím svou minulost? Když přeci byla krásná, stačí si přečíst můj blog. (Nehledě na to, že je místy krajně depresivní.)

A nevím, co s tímhle článkem dál. Já totiž nevím co sama se sebou. Nevím co s tím, co bylo krásné, co bylo příšerné, co dělat. Všechno je jinak a půjde to teď nějak zkombinovat. Co bude dál? Je třeba nad tím přemýšlet, nebo to nechat být? A mohla bych taky někdy znát i odpovědi místo samotných otázek. A jsme zase u toho. Život by byl přece nuda. A to není.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 098 | 7. dubna 2013 v 0:55 | Reagovat

jest mou už tradicí, že v ukvapení píšu spánkem, pamatuješ, když jsi se chtěla jen tak vypovídat, sama na chodníku, daleko, o tom, co už znáš... nikdy jsem nečetl blog malé holky tak dlouho, aby z něj vyrostla, ale od začátku jsem věděl, že to bude naposledy, co se opíjím tím věčným hladem, a nikdy po tmě, aby se bála své minulosti, která princeznám přece sluší nejvíc. žít každou minutu vlastního života.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama