Dvacet.

25. března 2013 v 10:01 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Někdy se směju a někdy pláču, někdy doufám a někdy miluji.
Vážení a mil, je to krize, ale je to tady. Ode dne 24. března 2012 až do včerejšího dne jsem prožila nejkrásnější rok svého dosavadního dvacetiletého života. Ano je mi dvacet. Je to trošku v háji neboť to znamená, že už bych měla být definitivně rozumná a taky si musím uvědomit, že jsem opravdu dospělá. A možná je to nuda, ale já to vím a chci taková být. Při tom nikdy nezapomenout, jaké to je být dítětem.

Tak tedy ten minulý rok plný změn a lásky. Opuštění školních lavic, nástup na vysokou a samozřejmě můj milý. Psát ty slova o štěstí už není třeba. Jen přemýšlím, co vlastně bude teď.

Mám jistou mlhavou představu o své budoucnosti. Je velmi mlhavá a opakuje se v ní jen pár slov. Došla jsem na ni, když jsem přemýšelala, jak to vlastně bylo s přehlídkou. To, že jsem ji poprvé udělala, abych zapůsobila na hrozně pěknýho kluka, by nebylo nic podivného. Ale to, že jsme ji splácali z ničeho mě zpětně hrozně fascinuje. Jak jsme to sakra udělali? Vždyť jsme neměli nic! Ani ty lidi, co by do toho chtěli jít. Jen sebe a jednu strašně naivní myšlenku. A tak jsme kolem sebe ty lidi našli.

Udělali jsme to několikrát (a vždycky jsem to dělala kvůli nějakýmu klukovi - hrozně povrchní záležitost což?). Z ničeho jsme stvořili partu lidí. Nejsme skauti, nejsme farnost, nespojuje nás vlastně nic. Pojícím článkem jsem nejspíš já a přehlídka. A touha někam to dotáhnout, někomu pomoci a bavit se. Na tomhle já jsem vyrostla, i když mi to moc nedocházelo. Šest let dospívání. A protože si nepřipadnu dospělá, je potřeba to dotáhnout na šťastnou sedmičku. Ale co pak?

Je tu přece spousta lidí, kteří potřebují vyrůstat. A pro mě přijdou nová dobrodružství, ta mlhavá budoucnost vznášející se přede mnou. Přehlídka mi přece dala všechno co k ní potřebuju. Dala mi jistotu a sebevědomí, vědomí, že dokázat lze cokoliv. Dala mi přátele, partu, která mi vždycky chyběla a nejkrásnější zážitky. Taky mi nakonec vyšel ten plán zapůsobit přehlídkou na nějakýho toho pěknýho kluka. Můj milý mi to nikdy nezapomene a všechno, co přijde, už budou naše dobrodružství.

Jsem melancholik a vím, co s tímhle příběhem udělám dál. Nemůžu se dočkat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama