Červen 2012

17. 6. 2012

17. června 2012 v 22:24 | Mar-yeah
Protože sedmnáctého června jsem ještě článek nenapsala.

Abyste věděli. Abych já věděla (protože zas budu jednou vzpomínat). Jsem šťastná. Nikdy jsem asi nebyla tak moc šťastná. Jsem šťastná protože nechci nic. Protože když nechci nic, tak mám všechno. A já vážně mám všechno. Všechno, co si jen může člověk přát a především to, co si můžu přát já.

Už jsem to tady kdysi rozebírala. Svou definici štěstí, absolutního štěstí. Ano. Vždycky je něco špatně, nějaká blbost. (Třeba, že mě hrozně bolí ručičky.) Ale tak Bože lidi, nemůžete mít zas úplně všechno. To by pak nebyla země, ale nebe a byla by to asi děsná nuda. Podle mě je vlastně Ráj opravdu na Zemi, ale o tom zas jindy...

Jsem totiž kvalitně unavena, to se musí nechat. No jo, když se na starý kolena člověk přidá ke skautu, čekají ho jen ty nepříjemný povinnosti. To neznamená, že mě to nebaví. Kvůli těm lidem a kvůli sobě, strašně si to užívám.

Dobrou noc.

Pomaturitní nesmysl

3. června 2012 v 21:37 | Mar-yeah |  From my life
Tell me right now baby. Tell me right now baby... It's a beuatiful night.

Ach. Tak jsem odmaturovala. Tedy snad. On nás CERMAT umí skvěle napínat. Ale co už. Člověk se aspoň nenudí a pořád čeká, čeká, čeká a vůbec.

Kdybych věděla, jaká bude maturita fraška, tak se tak nestresuju. No dobře, já se stejně nestresovala, ale tak se neučím. No dobře, to jsem taky moc nepraktikovala. Ale všem svatým bych měla poděkovat za vytáhlé otázky. Já jsem totiž vždycky měla neuvěřitelné štěstí.

Ach bože. :) Díky, díky ti.

A ano. Ono to vážně nemá mnoho smyslu a už vůbec to postrádá nějakou hlubší myšlenku. Ale to nevadí. Když už si ten blog píšu od čtrnácti, měla bych se o té maturitě aspoň zmínit. Abych mohla s láskou vzpomínat. Jak já to tak ráda praktikuju.

P.S. Tak nějak už asi nejsem věkem puberťačkou, a proto už budu filozofovat jako slečna. :)