Volný proud myšlenek

13. dubna 2012 v 22:39 | Mar-yeah |  From my life
A tak jsem se nechala učarovat. Pokaždé něčím jiným. Oči, ruce, vlasy, pohled, slova, úsměv. Umím si vždycky něco najít. Možná protože každý je vyjímečný a já to poznám. Ale pravděpodobněji, protože když se hledá, tak se najde.

Svět býval nějaký a teď je jiný. Mění se každou vteřinou. Co s tím naděláme. I ty oči, ruce, vlasy, vše se mění. A lidé zapomínají. Na to co bylo i na to, co chtěli, aby bylo. Hrátky nervů a jednotlivých neuronů. Skoro jsem taky zapomněla. Na to všechno, co bylo, je a bude.

Teď s nohama na stole. To se mi to píše. Chtělo by to poetičtější situaci. Jako je třeba západ slunce, úplněk, oslava narozenin. Ale svět si nevybírá. Život je takový jaký je. Jen člověk si ho občas přikrášluje. Jako kraslice na Velikonoce. A pak je hází po kolemjdoucích. Odměňovat někoho za to, že mě zbije. Ts! Zas si nemyslete.

A víte, že je dneska moderní, psát jednoduché věty? Na to ale aby člověk uměl interpunkci. Neumím. Stejně píšu. A co, když mě to baví. On to třeba někdo opraví. A nebo taky ne. Tohle je můj svět. Můj život. Moje písmenka. Tak táhněte do háje.

A takhle vážění, psali surrealisti. Závidím jim. Měli to možná snadnější. Aspoň byli první.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 445 | 8. července 2012 v 15:56 | Reagovat

vyměníme si to teda na Velikonoce?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama