Štěstí

29. března 2012 v 22:08 | Mar-yeah
Jak prchavé může být štěstí...

Někdy, kdysi dávno, jsem byla tak moc šťastná, že mě nedokázalo rozhodit téměř nic. Ráda jsem se smála, pořád jsem se usmívala. Neštěstí bylo jen pojmem nikoliv realitou.

Když to skončilo, naučila jsem se chodit s hlavou hrdě vztyčenou. Ne, nesmála jsem se ani neusmívala. Ale byla jsem velmi hrdá a velmi silná, aby nikdo nepoznal jak moc to bolí. Stejně to poznali.

Chtěla jsem pak být šťastná znovu. Tolikrát jsem věřila a doufala, jako poprvé... Stejným počtem jsem po tom musela být hrdá a silná, aby nebylo poznat, že to nevyšlo. Zase a znova.

A teď? Nevěřím už ničemu. To jsem jediná? Jak takhle můžou lidé žít? S věčnou obavou, kdy se zkazí cokoliv pěkného, co zrovna přijde... Prosím povězte mi. Jak věřit, když vlastně vždycky víte, že jediné co přijde je konec...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 going | 7. dubna 2012 v 12:28 | Reagovat

hádám, že s koncem článku přišly i samy nekonečné nohy. možná proto sou ženy ženami od pasu výš a od pasu dolu kentauři

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama