Březen 2012

Štěstí

29. března 2012 v 22:08 | Mar-yeah
Jak prchavé může být štěstí...

Někdy, kdysi dávno, jsem byla tak moc šťastná, že mě nedokázalo rozhodit téměř nic. Ráda jsem se smála, pořád jsem se usmívala. Neštěstí bylo jen pojmem nikoliv realitou.

Když to skončilo, naučila jsem se chodit s hlavou hrdě vztyčenou. Ne, nesmála jsem se ani neusmívala. Ale byla jsem velmi hrdá a velmi silná, aby nikdo nepoznal jak moc to bolí. Stejně to poznali.

Chtěla jsem pak být šťastná znovu. Tolikrát jsem věřila a doufala, jako poprvé... Stejným počtem jsem po tom musela být hrdá a silná, aby nebylo poznat, že to nevyšlo. Zase a znova.

A teď? Nevěřím už ničemu. To jsem jediná? Jak takhle můžou lidé žít? S věčnou obavou, kdy se zkazí cokoliv pěkného, co zrovna přijde... Prosím povězte mi. Jak věřit, když vlastně vždycky víte, že jediné co přijde je konec...

Já, mé druhé já a mé třetí já

26. března 2012 v 19:12 | Mar-yeah
Kdo já vlastně jsem? Upřímně nemám ponětí. Miluju a nenávidím se ze všech nejvíc, stejně tak se znám. Přesto občas nevím, co udělám. Nálady střídám rychlostí blesku, za svým si stojím víc než největší tvrdohlavci. Že mi tohle téma tak pěkně vyšlo na dva dny po devatenáctých narozeninách a přehlídce...

Jsem zvláštní, divná, bláznivá, usměvavá, smutná, zamyšlená, spontánní, zlobivá, hodná, hezká, chytrá, ošklivá, zlá, praštěná, tvůrčí, ukecaná, drzá, nejistá a sebevědomá. V devatenácti přídavných jménech jsem nejvíce protikladná a strašně ale strašně zmatená sama sebou. Já vlastně moc nevím, kdo vlastně jsem a co od sebe čekat. Není to moc snadný, bojovat pořád sama se sebou, ale člověk se nenudí.

Asi nejvíc o mě nakonec řekne přehlídka... Jaká? Tahle http://prehlidka.bk.cz/ :) Charitativní módní přehlídka, kterou jsem letos organizovala po páté a kterou jsem si v sobotu užila jako nikdy před tím. :) Přehlídka díky které jsem poznala spoustu nových lidí a která mě baví ze všeho nejvíc. Akce, která spojí všechny mé přátele v jeden neuvěřitelný kolektiv. :) A to nemluvím o následujících bujarých oslavách. :D Možná moji přátelé o mě říkají nejvíc. :)

Ach tak egoistický článek, a taky přemýšlet o sobě více než 10 minut je nad mé síly, možná bych se musela oběsit.
Zmatenost nade vše... :)

P.S. Taky Vás štve že je v 19:11 takový světlo? :)

Photoshopky

15. března 2012 v 20:56 | Mar-yeah
Ty krásný umělý oči, vyžehlený tváře, růžová pusa. Jaký by to bylo kdyby holky z Photoshopu chodily po ulicích? Kolik kluků by si pobláznilo hlavu než by zjistili, že v hlavách mají jen ctrl+c a ctrl+v a že mají tolik neslučených vrstev. O tom klonování a žehlení nemluvě. Možná by to byl dobrej námět na horor...

Přenádherná dívka s prázdným pohledem a podivně lesklýma očima se vynoří za rohem. Její nepřirozeně dlouhé nohy na vysokých podpatcích přitahují uslintané pohledy všech přítomných samců. Na její tváři není ani jedna vráska a pootevřená ústa symbolizují smyslnost. Vysávají s nimi ze svých obětí všechen rozum. Pak si z nich dělají své nohsledy, aby jim každý večer nažehlovali tělo a zahlazovali nedostatky.

Blonďaté vlasy do pasu vlají v naprostém bezvětří. Téměř dvoumetrová dívka se blíží po temné noční ulici. Pod jednou z lamp stojí její dnešní oběť. Muž kolem dvacítky. Klape status na facebook na svém novém iPhonu. Ve chvíli, kdy se u něho objeví dívčiny nohy oblečené pouze v síťované silonky, zavětří. Následně uvidí odhalený výstřih bílého tička z něhož nenápadně vykukuje černá podprsenka. "Ahojky" zašvitoří dívka a nehledě na sníh okolo, se ve své minisukni posadí na blízkou lavečku. Chlapec málem neaktualizuje svůj status, jak je překvapen. Dívka se pokusí mrknout, ale dlouhé řasy jí to dovolí pouze z části. Chlapec však slepě přistupuje, lákán obrovským poprsím a smyslně vystrčeným jazýčkem. Jeho instinkty říkají, že je dokonalá. "Ahoj" hlesne tupým hlasem ovce a "nenápadně" kouká dívce do výstřihu. Ta se k němu otočí, stáhne si tričko ještě níž, jako by bylo léto a jí bylo hrozné vedro a odhalí tím leopardí vzor, jímž je vyzdoben spodek podprsenky. Chlapec se neudrží a čumí na její obrovská zvedající se ňadra, která se lesknou neviditelným potem. V tuto chvíli dívka útočí. Přilepí se na něj svými perfektně tvarovanými růžovými rtíky a rychle vysává zbytek chlapcova intelektu. Dílo je dokonáno. Posléze chlapec aktualizuje svůj Twitter: "Dnes jsem potkal lásenku svého života! Moc a moc tě milískuju!"

To je asi nejstrašlivější horor o jakém jsem kdy slyšela. A proč mám dojem, že se tak trochu děje i bez toho Photoshopu? Ona asi bude stačit tuna make-upu a umělý řasy. Vítejte v 21. století.