Mrk

9. listopadu 2011 v 22:04 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Čelo přitisklé na stěně. Oči upřené na podlahu. Na podlaze střepy. Už zase. Už zase všude střepy. Proč. Proč jen ty lidi vždycky rozbíjí okna.
Ty filmový pásky všude okolo vypadaj jak hadi. Jaký by to asi bylo nechat se uškrtit filmovým hadem. Maj ostrý okraje. A vypráví příběh. Možná by ho můj krk vylepšil.

Ticho podzimu. Příroda spí. Já ne. I když bych chtěla. Pootočení hlavy. Na stěně jsou namalovány dvě velké oči. Černé oči. S modrou duhovkou. Koukaj na mě. Až na dno. Mrkly.
Z očí do očí. Možná ze mě víc nezbylo. Hnědý oči na stěně.

Jeden střep a jeden tah
věčnost nadosah.

Když krev zaschne, je hnědá. Teď už tam jsou určitě. Moje oči.

Mrk mrk. Je čas. Odejít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peťka | Web | 10. listopadu 2011 v 21:36 | Reagovat

říkám to znovu - děsíš mě :D ale napsané je to úžasně ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama