Listopad 2011

KudyKam

20. listopadu 2011 v 22:37 | Mar-yeah |  News
Kudy a Kam
se podívám
všude se ztrácím
mizím do Nikam.

Kam a Kudy
cesta z nudy
v jednom úsměvu
zažene chmury.

P.S. Pro ty neznalé
slova jsou mé
Inspirované.

Jen Vy a nic nemožného

13. listopadu 2011 v 22:22 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Neexistuje nic nemožného.

Je to jen výmluva, pro nás, slabší osonosti, kteří nemají tu vůli dokázat cokoliv by chtěli. Ano jistě, pro slepce je nemožné spatřit slunce. Pro všechny je nemožné oživit mrtvé, potkat Harryho Pottera, chodit po vodě. Ano to jsou Ty věci. Ale pokud chcete vylézt na Mount Everest, dokážete to.

Je škoda, jak snadno člověk zatracuje svoje sny. Stačí mu k tomu jedno hloupé slovo. Tři slabiky. Sedm písmen. Asi bychom se nad sebou měli zamyslet.

Sedněte si, narovnejte se a uvolněte. Přemýšlejte. Co byla poslední věc o kterém jsem řekl/a že je nemožná?

Pro mě to asi bylo čtvrteční ráno ve škole. Když jsem přišla a řekla, že nic neumím. Prostě to nešlo, to se tak někdy stane. Ale šlo by to kdybych chtěla. Možná jsem zapomněla na jinou "nemožnou" věc. Nějakou důležitější. Třeba když jsem se vzdala tančení, protože pro mě bylo nemožné najít tanečního partnera. Odmítla jsem psaní do internetových novin, nejela jsem do Anglie, nepřijala jsem místo hostesky v cizině. Nepřihlásila se na školu v zahraničí.

Taky jste něco vymysleli, že? Možná vás to teď zamrzelo. Možná vás ta lítost popožene dopředu. Jako mě. Ne že bych se začala učit, ale slovo nemožné už vynechám. Rozhodnutí co bude a nebude je na Vás. Ni vám nebrání, to jen vy sami, jdete proti sobě. Tak zapoměňte na nemožnost. Pravděpodeobně ve Vaší situaci neexistuje. Jste to jen Vy.

Mrk

9. listopadu 2011 v 22:04 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Čelo přitisklé na stěně. Oči upřené na podlahu. Na podlaze střepy. Už zase. Už zase všude střepy. Proč. Proč jen ty lidi vždycky rozbíjí okna.
Ty filmový pásky všude okolo vypadaj jak hadi. Jaký by to asi bylo nechat se uškrtit filmovým hadem. Maj ostrý okraje. A vypráví příběh. Možná by ho můj krk vylepšil.

Ticho podzimu. Příroda spí. Já ne. I když bych chtěla. Pootočení hlavy. Na stěně jsou namalovány dvě velké oči. Černé oči. S modrou duhovkou. Koukaj na mě. Až na dno. Mrkly.
Z očí do očí. Možná ze mě víc nezbylo. Hnědý oči na stěně.

Jeden střep a jeden tah
věčnost nadosah.

Když krev zaschne, je hnědá. Teď už tam jsou určitě. Moje oči.

Mrk mrk. Je čas. Odejít.