Žití

19. srpna 2011 v 21:23 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Once upon a time, there was a girl....

Nebyla to chudá děvečka, princezna, čarodějná školačka ani švarná hrdinka. A přesto si žila jako v pohádce a možná by bylo lepší vypustit to slovo jako. Byla krásná, tak jako bývají děvčata, co nemyslí jen na vzhled. Byla jiná, možná protože že se jiná cítila. A byla šťastná. Ne protože by k tomu měla přímo nějaký důvod. Ona prostě byla šťastná pokaždé, když neměla důvod k tomu být zamračená a smutná. To bylo její největší tajemství, které nikdo neodhalil, protože ho nikdo nechápal.

Lidská stvoření mají obrovský potenciál, z kamenů, kostí a dřeva přešli za pár tisíc let k blogování. A přesto jsou tak děsně hloupá, arogantní, líná a nepříjemná. Je to smutné. A tak je dívka smutná také.
Proč...
Lidé umírají, odcházjí, ztácejí se, vraždí se. Jejich činy jsou pomíjivé, slova věčná a myšenky nekonečné. A někdy mezi tady tím obrovským VŠÍM jsem já.

Malinká osobnost. A přesto mám občas pocit, že život má smysl, lidé se dají změnit, velké události ovlivnit, že já sama rozhoduju o svém životě. Proto jsem šťastná osobnost. Žít a nikdy víc nechtít. Je to ten největší dar. Jistě, že to občas nejde, jistě že mám nálady a city. Ale když vidím lidi okolo sebe. Jak se dobrovolně mučí, trápí a hádají. Jak jsou sadisty i masochisty v jednom, jak si dobrovolně ubližují ve větší dobro, které je jen jejich myšlenkou, chtěla bych křičet. Ať si všichni přestanou stěžovat, ať přestanou brečet nad hloupostmi. Ať okamžitě přestanou ničit svůj život. Nemusejí mít daší příležitost k tomu žít...

A proto jsem šťastná dívka z pohádky. Žiju a není na světě nic, co bych dělala raději. Jen žít každou minutu, abys nikdy nemohl litovat, že jsi promarnil byť jen jedinou minutu vlastního života.

And she lived happily after ever...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peťka | Web | 20. srpna 2011 v 10:29 | Reagovat

jestli jsi skutečně schopná žít každou minutu, jak tu píšeš, tak máš můj hluboký obdiv. protože podle mě, ať se člověk snaží sebevíc, ať chce sebevíc, tak to, že žije, necítí pořád... je to paradox, ale je to tak. necítíme, že žijeme pořád. jen, když máme pocit, že skutečně žijeme, že je náš život naplněn. a to není vždycky. takže podle mě - ano, člověk se máš snažit žít naplno a užívat si už jenom ten fakt, že žít může (za což jsem zrovna já hrozně ráda, protože stačilo jediné rozhodnutí a už bych tu nebyla, ale to tu nechci řešit) ale sečteno podrženo - "žít" 24 hodin denně každou vteřinu - to prostě nejde

2 cut | 26. srpna 2011 v 17:46 | Reagovat

nám se tam spíš hodí ...in a forest far, viď

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama