Srpen 2011

Smích :))

29. srpna 2011 v 22:59 | Mar-yeah |  From my life
Když se smějete, jaký je to pocit?
Ách tak radostný pocit, co dnes cítím... Je nepopsatelný, je to normální smích. Smích dítěte nebo člověka, co nebyl poznamenán velkou bolestí nebo strachem. Můj dnešní smích, co přišel tak nádherně spontánnně.
Ách jak moc mi chyběl ten pocit. Jen se smát. Prostě smát a usmívat naprosto klidně čistě a radostně.
Nádhera. Je to tak křehký okamžik, že nebudu psát víc.


Je to něco nepopsatelného. Zkuste to zažít. Jen se smát, ale upřímně a krásně, bezstarostně, bez vlivu chemie.


Prostě vám bude skvěle a krásně. Tak jako je teď mně.

Žití

19. srpna 2011 v 21:23 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Once upon a time, there was a girl....

Nebyla to chudá děvečka, princezna, čarodějná školačka ani švarná hrdinka. A přesto si žila jako v pohádce a možná by bylo lepší vypustit to slovo jako. Byla krásná, tak jako bývají děvčata, co nemyslí jen na vzhled. Byla jiná, možná protože že se jiná cítila. A byla šťastná. Ne protože by k tomu měla přímo nějaký důvod. Ona prostě byla šťastná pokaždé, když neměla důvod k tomu být zamračená a smutná. To bylo její největší tajemství, které nikdo neodhalil, protože ho nikdo nechápal.

Lidská stvoření mají obrovský potenciál, z kamenů, kostí a dřeva přešli za pár tisíc let k blogování. A přesto jsou tak děsně hloupá, arogantní, líná a nepříjemná. Je to smutné. A tak je dívka smutná také.
Proč...
Lidé umírají, odcházjí, ztácejí se, vraždí se. Jejich činy jsou pomíjivé, slova věčná a myšenky nekonečné. A někdy mezi tady tím obrovským VŠÍM jsem já.

Malinká osobnost. A přesto mám občas pocit, že život má smysl, lidé se dají změnit, velké události ovlivnit, že já sama rozhoduju o svém životě. Proto jsem šťastná osobnost. Žít a nikdy víc nechtít. Je to ten největší dar. Jistě, že to občas nejde, jistě že mám nálady a city. Ale když vidím lidi okolo sebe. Jak se dobrovolně mučí, trápí a hádají. Jak jsou sadisty i masochisty v jednom, jak si dobrovolně ubližují ve větší dobro, které je jen jejich myšlenkou, chtěla bych křičet. Ať si všichni přestanou stěžovat, ať přestanou brečet nad hloupostmi. Ať okamžitě přestanou ničit svůj život. Nemusejí mít daší příležitost k tomu žít...

A proto jsem šťastná dívka z pohádky. Žiju a není na světě nic, co bych dělala raději. Jen žít každou minutu, abys nikdy nemohl litovat, že jsi promarnil byť jen jedinou minutu vlastního života.

And she lived happily after ever...

3 v 1

11. srpna 2011 v 23:19 | Mar-yeah |  From my life
Tap tap ta dý tap tap dá...

A tak jsem měla žít v době kabaretu a zpívat na dlouhým piánu, na nohou sítovaný punčocháče, podvazky a minisukně. Ty nádherný vlněný účesy a šibalský úsměv...

Tap tap ta dý tap tap dá...

V životě se každý o něco snažíme. O moc, o peníze, o slávu, o sex, o lásku. Ach ano, lidská rasa ovládána předsudky společnosti, vlastními instinkty a pudy, neuvědomující si svůj potenciál (aspoň většinou). Tak snadno ovladatelná.

Vždycky když jedu autobusem a poslouchám pomalou hudbu napadají mě geniální myšlenky, příběhy a povídky a vždycky když je chci doma psát, rozutečou se mi písmenka. Tak asi začnu používat ten deník, co mám v kabeli.

A tohle jsou 3 články v jednom aby jste věděli. To je te'd hit, prodávat víc za mín a s menší kvalitou. Slibuji že příště už to neudělám