Červen 2011

Až na konci

27. června 2011 v 18:55 | Mar-yeah
Víš to.
Víš jak moc to chceš.
Cítíš jak po tom každá buňka tvého těla touží.
Cítíš jak tvé srdce pláče okysličenou krev pohou touhou po tom.
Tvému mozku docházejí racionální slova.
Přichází jen jedna velká myšlenka.
A v očích máš slzy.
Rty se roztáhly do úsměvu.
Tváře zčervenaly.
Všechny tvé končetiny se chvějí.
Slyšíš volání své mysli, srdce, duše:

"Skonči to." řekl tvůj hlas v tvé hlavě.


( ...najdeš jméno článku, protože kdybych ho napsala na začátek, všechno by to zkazilo.)
Myšlenky sebevraha

Nedělní smutno

19. června 2011 v 21:47 | Mar-yeah |  From my life
Smutno... Strašně velký smutno nad faleší světa. Nad povinným úsměvem. Nad tím, že i ožralec v hospodě pozná, že jsem jiná. Že se zoufale snažím ztratit ve své vlastní hlavě a utéct před tím, co se skrývá mimo ni.

"Schovej se, uteč, propadni se do hlubiny vlastního srdce. Zapomeň na bolest skrytou v těle. Utiš ji svou duší. Pohladí tvou rozbouřenou mysl...." A celý pozemský svět ztratí smysl.

Proč je mi vždy smutno v neděli, to nemám ponětí...
Snad nějaké prokletí.

Méně je někdy více, tak co dál psát?

hm.

12. června 2011 v 22:43 | Mar-yeah
Chtěla bych se utopit,
ve sklínce vody,
co se rozbila,
v myčce na nádobí
a její střepy se zabodly do těla.

Jó tak to je, když máte pocit, že vlastně žít není proč a v životě není žádný smysl.

To pak člověk chce dělat věci,
které společnost zakazuje,
aby ujistil svou duši,
že ještě vůbec žije.

Abyste věděli, tohle není poezie
jen důkaz, že moje srdce ještě bije.