Květen 2011

N.O.R.M.Á.L.N.Í.

25. května 2011 v 20:37 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Co je to za slovo "normální".

N jako Naprosto
O jako Objektivní
R jako Rozumné
M jako Myšlení
Á jako A
L jako Lži
N jako Napsané
Í jako Inkoustem

Tak co z toho? Naprosto objektivní rozumné myšlení a nebo jen Lži... Lži, které nám vnutili rodiče, učitelé a přátelé. Přijatelné hodnoty. Co jsou to přijatelné hodnoty? (Ne, nebudu to rozepisovat stejně mi to moc nejde.) Jsem jako všichni ti spisovatelé, architekti, malíři, velcí politikové, novináři, provokatéři a prokletí básnici. Vidím, že společnost je zkažená a nechci se řídit jejími pravidly. Chci světu ukázat něco, co nesouhlasí s obecným názorem. Něco, co je vytrhne z věčného spánku otrocké společnosti. Jako ti všichni přede mnou. Jako Obraz Doriana Graye, jako Jan Werich, jako Francois Villon,...

Hlouposti a sny, tak by se dal shrnout tento článek. Mysl ovlivněná tím, co nám cpou do hlav ve škole.

Ale přesto bych si přála, abych mohla alespoň malinko zasáhnout do toho, co se děje. Abych dokázala probudit alespoň nějakou zombii společnosti. Aby si uvědomila, že je sama sebou a kdo vlastně je. Já to nevím, ale snažím se to zjistit a to je celkem dobrý začátek.

Všichni si můžeme splnit své sny.

Číselně

5. května 2011 v 22:02 | Mar-yeah
Archiv se mi plní odstavcovými články. Je květen. Rok 2011. A já zapomínám na to, jaký je to psát jen tak. Můj život mi přijde nezajímavý i pro internetový deník. Ale vyjádřen v číslech by tomu tak nebylo. Možná.

26. března jsme pro rodiny na Ukrajině vydělali 45 640 Kč.
Za duben jsem napsala 2 dopisy, což je můj dosavadní měsíční rekord. (Lame.)
Byla jsem označena 32 nadávkami.
Našla jsem 7 korun na ulici a 131 korun v pokoji.
Vlastním 489 krabiček od Tictaců.
Do konce školy zbývá 40 školních dnů.
Absolvovala jsem 3. rok 2. stupně výtvarného oboru na SZUŠ a trvalo mi to přes 11 let.
A nejaktuálněji, 1 mé oko konkuruje Natalie Portman v Black Swan.

Hmm...
Takhle ten život vypadá poněkud matematicky. No fujtajbl. A napadají mě další věci, možná budu pokračovat, ale zatím...

Přála bych si mít pořádek v hlavě. Srovnané city, pocity, nenávisti a lásky. Vědět co je správné a špatné, kde je ta hranice mezi laskavostí a blbostí, štědrostí a rozhazováním, přátelstvím a.... Co je opakem přátelství? Lhostejnost? Zklamání. Prázdnota v srdci. To vše, co mě poslední dobou straší v hlavě a ve snech.

Chybí mi život, který jsem nikdy nežila. Protože podle mých článků, to nikdy nebyla procházka růžovým sadem. A přesto si pamatuji jen úsměvy. Ach ta má sentimentálně optimistická hlava. :) Co bych bez ní dělala...