Březen 2011

Až příjde čas.

14. března 2011 v 22:40 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Proč tolik spolíháme na budoucnost. Proč nás naše vlastní tělo nutí doufat. Že bude líp. Když nebude.
Abychom nevymřeli. Abychom nadále pustošili tuto krásnou zem. Abychom zničili sebe i ostatní.
Mé tělo dnes zapomnělo rozeslat do oběhu obvyklou dávku endorfinů. A tak se nebojím říct.

Svět umírá. Spěje do záhuby.

Ne? Ale ano. Podívejte se do Japonska. Podívejte se jak umírá nejpracovitější zem světa. A pomoc přichází až příliš pomalu. Podívejte se do Tunisu, Egypta a Libye.
Podívejte se do vlastního života. Jak vidíte svou budoucnost? Jak řešíte svoje problémy? Nějak to dopadne?

Čas... Doufáme, že věci posune v náš prospěch. Doufáme, že nás zbaví starostí a všechno vyřeší.

Němeli bychom více spoléhat na svoje činy? Ale co když je to někdy tak strašně složité a těžké... Čas by to tak snadno odnesl... A třeba....

Ne.
Dokud žiju, musím bojovat za to co chci. A rozhodovat se teď ne až potom. Dokud mi čas nesebere možnost volby. Ano. I to se může stát.

Nic netrvá věčně.