Únor 2011

P.řítomnost

18. února 2011 v 20:18 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Slzy. Bolest. Strach.
Okno zamlžené kouřovým dýmem. Oprýskaný rám. Parapet. Doutnající cigareta. Dívka.
Malý pokoj v podkroví. Strach z neznáma. Prach. Nevíra a úzkost. Touha a vůle nepodlehnout.

Vypadá jako porcelánová panenka. Bílá kůže, ale celá v černým. Dlouhá řasená sukně, černé tričko s korzetovou šňůrkou. Opatrně na dech. Bílá pleť, tmavé červené rty, mahagonové vlasy. Pozoruje dým stoupající s cigarety, ale nekouří. Jen kouká jak se cigareta sama ubírá do zkázy ohně. Jak propadává popelu.
Lehce se jedním prstem dotkne hořícího konce. Kousek cigarety upadne na parapet, kousek jí propálí kůži. Sfoukne popel na bolavém místě a prst olízne. Jako kdyby nic necítila. Cítí. Kouká z okna.

Okno je nepříjemně mokré. Vlasy dívky na něm drží jako pavouk na stěně. Ony a kousek čela je to jediné, co je vidět z druhé strany. Ví, že ji pozorují. Ví, že tam stojí a nevědí o sobě. Čeká, co se stane. A neudělá vůbec nic.

Na jednom konci chodníku stojí M. na druhém B. Neznají se. Mnohokrát o sobě slyšeli. Nikdy se nespatřili a nespatří. Pohledy směřují na pramen vlasů. Odlepil se od okna. Dívka vstala. Prsty přejela špínu na okně. Stvořila na něm obraz vlastních rukou. Žádný malíř by jej nedokázal znázornit lépe.

Usmála se. Chytla kliku okna. Usmála se znovu. Otočila ji. Úsměv zmizel. Ví, že musí. Nádech. Výdech. Znovu. Nádech... Otevřela okno k sobě a ovanul ji studený vzduch. Bylo cítit jaro. A déšť. Spadla první kapka. Vzala zbyteček hořící cigarety a hodila jej vodě. Zasyčel.

Vítr si hrál s jejími vlasy. S vlasy padlého anděla. M. ji pozoroval s úsměvem. Kradl jí život. B. se neusmíval. Dívka krade život jemu. Ona zemře. B. ne. Usmál se.

Rozhodila ruce. Chytla okenní rámy. Stoupla na parapet. Tmavé oči. Rudé rty. Tmavě rudé vlasy. Bílá pleť. Naděje. Láska. Naivita. Vítr jí rozházel vlasy.

Skočila. Ale kam by mohl padlý anděl padat dál? 

M.inulost zůstala stát. B.udoucnost ji odnesla v náručí.