Co když.

15. ledna 2011 v 22:08 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Co když se jednou probudím a budu tělo bez duše. Duše bez těla. Budu stát nad svým tělem. Budu bílá, lehce našedlá, jako dým z vodní dýmky vonící po jahodách. Co když odejdu a nestihnu říct sbohem. Co když budu koukat na lidi plačící kolem mé tělesné schránky. A nedokážu jim říct to nejdůležitější. Jak moc pro mě znamenali. Jak moc mě změnili. Jak moc jsem byla sama sebou jen díky nim.

Nebojím se smrti. Nebojím se toho co bude až se moje oči zavřou a už nikdy neotevřou. Neovlivním to. Bojím se toho, že odejdu a za mnou zůstanou nevyřešené záležitosti. Nevyřčená slova. Nevyjádřené city. Nevysvětlená minulost. Já nevím, kdy mě poprvé napadlo napsat závěť. Ne závěť v podobě odkazování věcí. Ale závěť jako rozloučení. Pro jistotu sepsat všechny slova, které tu mám pro své nejbližší. Aby věděli, čím pro mě byli. Mohlo mi být kolem dvanácti.

Kdyby jste věděli, že za 5 minut zemřete. Co by jste udělali? ... Zvedli telefon a zavolali lidem jenž jsou vám nejbližší a řekli jim, že je milujete.

Volala bych aspoň 5 hodin, takže by mi tady ta malá smrtelná nápověda stejně nepomohla. Kdybych to udělala teď, lidé by si jen vzpomněli na to, že jsou smrtelní. Byli by smutní a nešťastní. Tak proč... Některé věci patří až na konec. Ne do průběhu. A někdy musíte čekat ještě dál.

Nikdy jsem tu svou závěť nesepsala. Nedokázala jsem se uklidnit při představě, že bych už nemohla slova, které jsem psala, říct.

Co když ji nestihnu nebo nedokážu sepsat?
Budu muset žít tak, aby každý z mých blízkých ve svém srdci slyšel slova, které bych mu ještě chtěla říct... Žít tak, aby věděli, čím pro mě byli.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gob | Web | 15. ledna 2011 v 23:02 | Reagovat

To už je hold riziko umírání :-) Ale většina lidí ví co k nim citíš (nebo aspoň tuší). Když se s někým skoro ani nepozdravíš, je mu jasný, že to není vřelej vztah. Naproti tomu když jsi s někým každej den, je mu jasný, že ti na něj záleží ;-)

2 Jay | Web | 16. ledna 2011 v 21:17 | Reagovat

O mnoha lidech lze říci, že svou smrtí prospěli lidstvu víc, než celým svým životem. Že po tobě zbude fakt, že ty mezi ty lidi nepatříš, je to nejlepší, co po sobě můžeš zanechat :)
A jak rádi praví básníci - člověk je živ stále, dokud žije v srdci milovaných. Věřme básníkům. Nejsou to jen lidé krásna, ale i - a to především - lidé pravdy. :)

3 Bylinka | Web | 18. ledna 2011 v 0:09 | Reagovat

Zajímavé zamyšlení:) I já jsem vedla uvnitř hlavy kdysi takové pochody. Nemyslím si, že když budeš daným lidem připomínat, jak je máš ráda, že budou smutní. Já to takhle dělám. Naučila jsem se být v citech otevřená a vřelá. Takže když se s někým cítím dobře, hned mu to řeknu. Když někoho mám ráda, opakuju mu to skoro dennodenně, ale takovým způsobem, aby je to zase neomrzelo:) Kdyby nastala ta nevítaná chvíle a já tu najednou nebyla, každý z nich ví, na čem u mě byl a co pro mě znamenal:) Snažím se za sebou nenechávat nevyřčené:)

4 67 | 24. ledna 2011 v 11:49 | Reagovat

nikomu bych nevolal, znaji mě přesně jakej sem k postavám mýho příběhu a z druhé strany bych se vyrovnal kdyby se už nikdo z nich neozval, byla by to škoda, snad jen tam kde by líbivej dopis ze záhrobí byl jedním z mnoha, pak by nadšenej telefonát plný euforie končil tradičně slovy... ozvu se.

5 Peťka :) | Web | 27. ledna 2011 v 11:08 | Reagovat

tak to máme asi podobné myšlenky... co se s námi stane - to asi jen těžko ovlivníme... ale mám strach z toho, že to přijde nečekaně a já nestihnu všechno, co bych chtěla... hlavně se rozloučit... přesně, jak jsi psala...

6 Pruv | Web | 7. února 2011 v 12:07 | Reagovat

já mám často problém udržet mé pocity na uzdě.....každý kdo pro mě něco znamená o tom má tedy jasný přehled.

Ale tak, jak jsi to napsala - hrozně smutně, asi začnu uvažovat o to, jestli jsem opravdu k lidem tak moc upřímná, jak si myslím.

7 Adrien | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 11:41 | Reagovat

Dobrej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama