Z minulosti

5. prosince 2010 v 12:08 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Kdysi když jsem byla strašně smutná, řekla jsem, že můj život měl skončit ve chvíli, kdy jsem byla nejšťastnější osobou na zemi. Že jsem tenkrát měla zemřít, třeba na infarkt, rychle a bezbolestně, abych nikdy nemusela snášet ten smutek, co přišel potom. Měla jsem umřít jako čístá bytost, nepoznamenaná bolestí a trápením. Bylo by to krásné.

Neumřela jsem. Prošla jsem si tím vším co následovalo. Nechala jsem spadnout svoje iluze a změnit minulost svým pohledem na ni, který už nikdy nebyl tak čistý, jako tenkrát, kdy jsem měla zemřít. Lidé, svět, život, to všechno se mění. Škoda jen, že když přijde změna, nemůžeme se obejmout, poděkovat si za to, co bylo a odejít s klidným pocitem. Už nikdy se nevidět Už nikdy nezkazit to krásné, co se stalo.
Ta myšlenka, že jsem měla tenkrát zemřít. Tenkrát v tom dokonalém okamžiku. Zůstane v mé hlavě už napořád. Jestli někdy opravdu napíšu knihu, možná, že moje hrdinka v tom dokonalém okamžiku zemře. A tu knihu nikdo nikdy číst nebude, protože bude pohádkou, kterou děti nepochopí a dospělí zavrhnou.

Člověk by nikdy neměl žít ve vzpomínkách, jinak nedokáže vytvořit žádné nové.

A proč to sem píšu? Možná proto, že jsem to ještě nikomu neřekla. A možná proto abych nikdy nezapomněla žít, když mám to štěstí, že jsem nezemřela. Jsem za to nesmírně vděčná :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klárka | Web | 5. prosince 2010 v 15:57 | Reagovat

Kdyby jsi tenkrát zemřela, možná by jsi přišla o nádherně šťastné chvilky, které ještě přijdou ;)

2 Peťka :) | Web | 5. prosince 2010 v 22:36 | Reagovat

tohle je úděl života... nic není tak, jak bychom si to přáli... ale vesměs souhlasím s klárkou... třeba podobná chvíle ještě přijde... a byla byy škoda o ni přijít, ne?

3 Werča | Web | 11. prosince 2010 v 16:10 | Reagovat

"Člověk by nikdy neměl žít ve vzpomínkách, jinak nedokáže vytvořit žádné nové." tahle věta mě dostala...moc dobrá myšlenka ;)

4 Gob | 15. prosince 2010 v 13:16 | Reagovat

Klidně se rozepiš když budeš chtít, aspoň to u mě nebude tak mrtvý ;-)

5 Gob | 15. prosince 2010 v 15:13 | Reagovat

Zelenej denik je ted nekde ztracen, takze to nic.

A houpacka se tak dlouho a tak silne houpala, az proste praskla

6 Gob | 15. prosince 2010 v 16:58 | Reagovat

No, zas takova skoda by to nebyla.

A pevná zem taky není vždycky tak pevná ;-) Občas padneš na kolena, občas přímo obličejem do blata...

7 Rose | Web | 25. prosince 2010 v 17:25 | Reagovat

To znám. Občas bych taky ráda pamatovala věci takové, jako byly v té nejlepší chvíli, ale zase si nedokážu představit, že by odešly. Už jsem přišla na to, že život je boj a horská dráha dohromady.  Jelikož se na horské dráze špatně bojuje, není divu, že ten život nikdo nepřežije.

No, už blábolím.  :-D Hezkej blog, moc  hezkej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama