Listopad 2010

16. listopadu

16. listopadu 2010 v 21:47 | Mar-yeah |  From my life
Proč mám dojem, že svět je vždycky krásnější za zavřenými dveřmi. Když pouze tušíme, co ukrývá a naše mysl si představuje tu nádheru. A když pak otevřeme dveře poznáme, že svět, že realita je černobílá...

V mém pokoji jsou otevřené dveře. Za nimi se skrývá realita všedních dnů. A tak vstávám a dveře zavírám, abych mohla snít o (ne)obyčejnostech a (ne)možnostech, které na mě (ne)čekají.

Realita není černá ani bílá, máme tu přeci tolik odstínů šedi!

A víte co? Takhle to dál nepůjde.
Kdesi nade mnou je hluboká černá obloha posetá miliony zářících hvězd. Konečně jsem zase viděla jednu padat.... I když jsem si nestihla nic přát, myslím, že mi přinesla štěstí.
Kdesi za oknem se zelená tráva a zem je zbarvená spadaným listím. Kdesi ještě dál se střechy lesknou prvním sněhem.

A právě tady, na černé otáčecí židli, před jednadvaceti palcovým LCD jsem nedávno zjistila, že na světě možná existuje něco málo spravedlnosti. Že život někdy ukáže dokonalou ironii osudu.
Přišla jsem na to, že když nikdy nepřestanete bojovat, žít a smát se, jednou přijde den, který bude odměnou za všechnu tu bolest.

Přišel den, kdy jsem se nedokázala přestat smát. Přišel den, kdy jsem sice neměla všechno, ale rozhodně jsem nic víc nechtěla. :) Jeden krásný, přenádherný den... Víc jak rok jsem s ním neměla tu čest. Snad tentokrát přijde na návštěvu někdy dřív než zase za rok.

Your Mar-yeah

Maniodepresivita

3. listopadu 2010 v 20:47 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Ooo můj Bože!

Maniodepresivita.

Příšerné slovo. Popisuje psychický stav, psychickou nemoc. Stav mysli, kdy se vám střídají pocity euforie a deprese jako na běžícím pásu. Nahoře, dole, nahoře, dole, dole, nahoře, dole, dole, dole, nahoře, dole, dole, dole, dole....
Ano, pochopili jste správě, čím déle to trvá tím kratší jsou pocity euforie a delší deprese.

Maniodepresivita.

Ne, snad ji nemám. Snad ještě ne. I když jsem pořád nahoře a dole a nahoře a dole. Musím svému životu vymluvit tu houpačku a poslat ho na kolotoč. :)

Myslím, že zkusím být scénáristkou. A taky režisérkou. A možná i herečkou. :) A možná všechno dohromady. Mám totiž v hlavě příliš mnoho nápadů. Poslední dobou bych prostě pořád něco tvořila. (A kašlala na školu, ale to ne poslední dobou.)

Jo a možná půjdu k soudu. Teda k přestupkovýmu řízení...

Jako poškozená samozřejmě. Na ty deviantský činy zatím nepřišli.

Ha. Ha.

Tohle je divnej článek, půjdu radši spát.