Říjen 2010

Smutnění podzimu...

25. října 2010 v 21:42 | Mar-yeah |  From my life
Uklidňující tóny klavíru... Neschopná vnímat svět...

Honí se mi hlavou myšlenka, že jsem nemocná. Nevyléčitelně. Projevuji se všemi příznaky a léky na tuhle nemoc jsou jen snem bláznů a alchymistů. Kdokoliv se touto nemocí nakazí, zemře. Vyjímky neexistují, nejsou tu žádná zázračná uzdravení. Nemám naději na spásu.
Má diagnóza je jednoduchá... Život.

Honí se mi tedy hlavou pekelně depresivní myšlenky.
O smrti a o spáse.
O lásce a o kráse. 
Co je konec života.
Nekonečná nicota.

"Co se ti stalo? Vypadáš smutně." .. "Maruško, jak ti je? Poslední dobou vypadáš smutnějí než já." .. "Slečno, jste v pořádku?"
Rain_by_GhostlyGoblin.jpg
Nekonečné otázky. Nekonečné chybné odpovědi. Mnozí si přivlastňují můj smutek. Zvlášť někteří si egoisticky domýšlejí zásluhu na rozpoložení mé mysli. Skoro se kvůli tomu směju. Skoro...

Jsem smutná, to přiznávám. Ale proč? To sama nevím. Kvůli tomu, že listí znovu opadalo. Že nebe pláče a slzy stékají po okenní tabuli. Že jsem sama sebou a přesto ne, tím kým dřív. Že je lidská blbost nesmrtelná. Že moje srdce buší tišeji než kdy dřív...

Až napadne první sníh. Až vykoukne první sněženka. Až se stromy zazelenají životem. Až ochutnám první letní jahody. Až mi do očí zasvítí první letní slunce...
Až přijde čas.

Nic nebude jako dřív...

Od všeho kousek

12. října 2010 v 21:34 | Mar-yeah |  From my life
Rozpolcená teenagerská duše která zná jen otázky a hledá odpovědi....

Kdo jsem? Proč jsem? Jaká jsem? Co můžu? Co nesmím? Co musím? Proč žít? Kvůli čemu? Jak napravit chyby? Jak neudělat nové? Jaká je správná cesta? Proč mi s tím nikdo nepomůže?

Neočekávám, že najdu odpovědi, doufám jen, že se jednou přestanu ptát. A usměju se, nadechnu, vydechnu, zavřu oči a... Bude klid.

Objevuji v lidech věci, které mě překapují. Potenciály obrovských rozměrů. Talenty, které nikdo nehledá, ale které když někdo objeví o tak stojí za to. Líbí se mi to. A líbí se mi sdílet věci typu "My to víme a ti ostatní ne". Nemyslím tajemství, myslím ty věci, které se na potkání neříkaj, třeba to, že není nic horšího než být obyčejný.

V zrcadle se zrcadlí blikající ikona. A bliká a bliká a nblikat nepřestane, dokud neřeknu. Cha! Aspoň nad něčím mám tady moc.

Mé myšlenky prý působí depresivně. I já myslící prý vypadám depresivně. Ach jaká škoda, raději bych lidem dávala radost ve svých nepřítomných chvílích. Jsem přeci šťastný člověk... Člověk, který má proč se usmívat. Víc se směje než pláče, víc se usmívá než mračí...

I am just a lucky girl...