Srpen 2010

0:46

24. srpna 2010 v 0:46 | Mar-yeah |  From my life
Já

Hluboká temná noc...
Kalendář říká něco o úplňku.
To vysvětluje proč se mi nechce spát.
A nebo je to proto, že dozorčí rada konečně opustila své hnízdo.

Všichni říkají, že žijeme v době změn, exponencionálního růstu a počátku novověku.
Já říkám běžte do háje!
Žiju v roce 2010 měsící srpnu dne dvacátéhočtvrtého v nula hodin a 35 minut.
To je všechno.

Zbývá přesně týden prázdnin.
Poslední osmina svobidy, která se každým okamžikem krátí a krátí a pak...
"Tak vás tady vítám v tom dalším školním roce."
Brrrr.
A to nám ještě schválili státní maturitu.
Pche.

Teď mi došlo, že mi asi prošly knížky v knihovně.
Shit!
O 39 minut....

Až se mi uklidní adrenalin v těle... Pomalu vstanu, zavřu okno, zatýhnu žaluzie, lehnu si do postele, obejmu svého milovaného medvěda Teddyho a budu snít o realitě, která neexistuje. O té, kde věci vycházejí podle mých představ.

Mrtvola

14. srpna 2010 v 10:42 | Mar-yeah |  From my life
Vemte dvě kamarádky. Jděte spolu k poklidné vodní hladině v den, kdy je chladno a deštivo, nikdo vás nebude rušit. Roztáhněte deku a posaďte se. Vytáhněte víno, vodárku, hennu, špejle, štětce, zkrátka všechno co potřebujete na přírodní tetování. Bavte se. Smějte se. Poslouchejte hudbu. Koukejte na vodní hladinu, když se na ní tvoří kruhy jeden za druhým.

Najednou k lomu přijde skupinka lidí a zastaví se kousek od vás. Diskutují čím dál hlasitěji.

Zvedněte hlavu a podívejte se na příchozí.

Jedna z nich vás osloví.
"Víte, že v té vodě něco plave? Vypadá to jako hadra nebo batoh!"

"Ne, my nic nevíme." odpovězte překvapeně.

"A jak dlouho jste tady?"

"Přibližně hodinu." připojte se ostatní.

"To není normální!" nařkne vás žena.

Vstaňte. Podívejte se na vodní hladinu. A obraz se vám nesmazatelně vryje do paměti. Na vodě plave batoh. Neplave sám. Pod ním vidíte trup, hlavu a ty dvě bílé nehybné ruce. Vidíte pásek. Tušíte pokračující nohy.
Vidíte mrtvolu...

Šok...
Zavolali jsme na policii (brzy tam nejspíš budu známá osobnost). Přijeli ryhle. Podívali se na tělo, skonstatovali to co my (tedy, že je to buď tělo a nebo nějaká nepěkná figurína), zavolali potápěče a zakázali nám odejít.
My se klepali na patníku u kolejí a tvořili neuvěřitelně morbidní vtipy...
Potápěči dorazili až za hodinu.
A za další hodinu z vody vytáhli mrtvého muže.

Moje příběhy začínají mít opravdu kriminální nádech...

A teď se do háje bojím chodit k lomu!