Červen 2010

Z víru myšlenek

28. června 2010 v 22:51 | Mar-yeah |  From my life
Nevím proč mi jdou líp psát depresivní články než ty optimistický. Možná je to tím, že jsem extrovert a ráda se vykecávám ze schých problémů. No a když problémy nejsou, tak se vykecávat nemusím. A nebo je to prostě tím, že šťastná nepíšu ale lítám v oblacích.

Jo a taky sním. Třeba o tom, jaký to bude až mě v těch výšinách srazí letadlo.
http://m0thyyku.deviantart.com/
Někteří lidé, jsou na svých blozích absolutně upřímní. Nebojí se napsat jména, situace ani ty nejpikantnější drby. Taková já nejsem. Až moc dobře vím, kdo všechno má internet a jak moc je profláklý moje jméno... I když to poslední dobou vypadá, že sem už nikdo nechodí.
Tak si to vyzkoušíme. ;-)

Možná to bylo tím...
odřeným a obraženým kolenem
bolavou hlavou
nechutnou depkou
černými vlasy
nebo co já vím
ALE
pátek jsem si nakonec vůbec neužila.
A sobota nebyla o moc lepší.

Naštěstí existují taky neděle. Krásný filmy, blanenský aquaparky, nejlepší kamarádi a věčný optimismus. :)

Chachá! Jsem šťastný člověk, moc dobře to vím a zařím zhruba asi stejně jako sluníčko.

Takže dobrou noc (nebo dobrý den, dobré poledne a dobré odpoledne)

Your Mar-yeah

Osvobozená

22. června 2010 v 22:01 | Mar-yeah |  From my life
Tak jsem osvobodila blog.
Tohle je asi nejsnazší design, který jsem kdy tvořila. Dvacet minut práce, milovaná černou s bílou a obrázek vyjadřující myšlenku. Jak prosté... I love it!

To překvápko dneska už nestihnu (, protože jsem líná a chce se mi spát).
Ale stejně jsem dneska přemýšlela, že bych chtěla stroj, který bude zapisovat každou mou myšlenku. Mám jich totiž miliony. Plus tisíce úvah na mých procházkách.
Jenže pokaždé když tu myšlenku napíšu, jako kdyby přestala v mé hlavě existovat.
A kdybych tak vypsala každiččkou svou myšlenku... Co by ve mně zbylo?
Byla bych jako prázdná váza. A k čemu je taková věc?
Váza bez vody a květin je na nic. Stejně jako já bez myšlenek. I když jsou kýčovité a i když je jich moc. Lepší jak nic.
Hm. Tak vlastně ten stroj nechcu.
Tak vlastně do háje zase nevím co vlastně chcu.

...Být šťastná :)
...Mít na vysvědčení jen dvě trojky, pět dvojek a pět jedniček :)
...Smát se víc než plakat :)
...Být sama sebou :)

A ne všechna z mých přání jsou nereálná...:)
Ale která?

Zmatená v první letní den

21. června 2010 v 22:33 | Mar-yeah |  From my life
Jenom jeden článek za červen? Stydím se, vážně že jo...
Jenže kdy má člověk psát, když mu na krku visí matika, chemie, ajina, franina a vůbec všeobecně ta hnusná béžovo-hnědo-šedá (to vážně komunisti neznali jinou barvu?) budova. Ách jo.

Už jenom dva dny...
Už jenom ZSV, matika a franina...
Už jenom přežít těch posledních pár dní...

A potom dámy a pánové, velev(l)ážené publikum,
uvítejte prosím prázdniny 2010 plné velkých okamžiků a zvratů! Dobrodružství bude naší vodou a smích naším jídlem... Doufáme, že se Vám naše představení bude líbit...

Jo hrabe mi, ale prostě se těším na prázky. Na tu volnost, na ty desítky hodin spánku a na to co přinesou... Budoucnost snílka :)

Dostala jsem nabídku psát jako redaktorka na web studentpoint.cz no a přijala jsem... Jak jinak, když od sedmé třídy sním o tom, jak jednou budu novinářkou.
A pak, že jsou blogy na nic. :)

Napadla mě nová rubrika.
Tak už vím co budu dělat zítra...
(Navíc. Život je změna ne?)

Your Mar-yeah

A tak dále...

9. června 2010 v 21:50 | Mar-yeah |  From my life
EKOkurz jsem přežila a ta zima byla krásná.
Se školou asi nebudu tak úspěšná.
A pokud ji přežiju tak mě zabije vedro.
Měla jsem být upír neb jsem nejspíš alergická na slunko.
Nebo aspoň žít v deštivé Anglii.
Mají lepší jazyk, zvyky, oblečení i umělce.
Děsí mě kolik jsem v poslední době objevila spisovatelů s potenciálem.
(Oni ho měli dávno, ale jak jsem to měla vědět?)
Zajímalo by mě, kdy to všechno přečtu.
Chybí mi čas.
Na psaní, malování a kreslení, čtení, myšlení a žití.
A to je špatně.

Teď, když jsem znovu jako kdysi, přišla na to, že je čas...
Ale čas je jen relativní věc.
Myšlenka lidí, kteří potřebovali vědět kdy.
Bez myšlenek by nebyl čas jako takový.
Byl by jen život.
A možná by bylo možné žít jinak...