Vzpomínání...

21. května 2010 v 19:14 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Všichni vzpomínáme. Někteří víc než jiní, někteří rádi jiní ne... Někdo chce na minulost zapomenout, někdo ji chce vrátit a pak jsou tu ti vyvolení, co ví, že minulost už se nikdy nevrátí, poučili se a žijí přítomností. Co se stalo už se nikdy neodstane a jediné co můžeme, je vzít si z ní něco do budoucnosti, poučení, smutek nebo krásnou vzpomínku...

Chtěla bych být nějakou krásnou vzpomínkou, věčně šťastným impulzem, který v tělě vyvolá vzpouru endorfinů a namaluje úsměv na tváři. A nebo ještě líp, chtěla bych žít v nějaké krásné vzpomínce - nejlíp té nejkrásnější. Ale ani jedno z toho mi patrně nejméně do smrti nebude umožněno, takže nezbývá než se snažit takové vzpomínky tvořit. V životě se musíte snažit, aby jste potom měli na co vzpomínat a i když si velice ráda stěžuju, jak je všechno na ... musím říct, že těch krásných vzpomínek mám hodně.
Jenže ve chvíli, kdy je vám nejhůř se vám často vybavují jen vaše prohry, neúspěchy, starosti a smutky. A nebo se vám vybaví něco krásného, co nenávratně odešlo z vašeho života a vy víte, že už nikdy nebude tak jako tenkrát. Člověk má nejspíš vrozený zákon schválnosti, který zařizuje, že v nejhorších chvílích musí vzpomínat zrovna na ty nepříjemné věci. V těch chvílích nesmíme zapomenout, že po každé noci musí vyjít slunce...

Nejhorší (alespoň pro mě) jsou ty věci, na které chci zapomenout od okamžiku, kdy se staly. Věčně připomínané trapasy za které se stydíte a v kterých se okolí tak rádo vyžívá. Ne že já bych to nedělala, každý se rád zasměje... Jen bych si přála, aby se mi nestávaly tak často a nebo abych je aspoň uměla vymazat z paměti. Není nic horšího než když stojíte před sálem plným lidí, co čekají na vaše slova a vás napadne, jak jste se ztrapnili u tabule hláškou o rozmnožovací soustavě. Ano i to se mi stalo. 

Ale to by z toho vzpomínání stačilo, je na čase žít přítomností a zkusit napsat ten odporný fejeton (prvních 10 pokusů zabil "delete").

Your Mar-yeah


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Agnethe | Web | 22. května 2010 v 14:20 | Reagovat

hele nemáš ty dneska úplně stejnou náladu jako já? :/

2 vera01→ tvé SB♥♥♥ | Web | 22. května 2010 v 18:11 | Reagovat

tohle nezní zrovna vesele:)) já sem taky hodně vzpomínala zvlášť když sem zůstala bez kluka kterýho sem moc milovala, ale poučila sem se a žiju přítomností i když si občas vzpomenu, ale je lepší užívat si to co je právě teď a tady a ne se pořád zabývat minulostí a přítomnost si nechat proplout mezi prsty

3 Babbu | Web | 30. května 2010 v 10:56 | Reagovat

Noo... Já nerada vzpomínám. Ne že bych chtěla na všechno zapomenout, ale vzpomínky jsou prostě od toho že JSOU ale o neznamená že se musí pořád vybavovat a že o nich musíš pořád přemýšlet. Snažím se žít dneškem a nebýt sentimentální. Ale nevím co je lepší, jestli být sentimentální, nebo pořád všechno plánovat a pak být zklamaná že to nevychází.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama