Jarní procházka

2. března 2010 v 21:13 | Mar-yeah |  From my life
Představte si dívku sedící na kořenech stromu, zády je opřená o jeho kmen, tvář vystavuje prvnímu jarnímu slunci a u jejích nohou věrně leží velký černý pes. Sleduje město zahalené v jarním oparu, město, které je svým způsobem její. A za zády má vstup do bran lesa, kde v létě hledá stín a klid.

Pes se neklidně zavrtí a opře se o její nohy. Chce aby se mu panička věnovala a usmívá se na ni velkýma hnědýma očima. Dívka natáhne ruku a pohladí ho "Hodná Viki..." usměje se, ruku nechá na černé srsti a dál kouká na konec zimy před sebou. V uších jí zní ta známá slova "Už dávno pro mě nejsi jediná, pomalu otevírám oči... Vzpomeň si prosím ráno když vstáváš, jak málo mi dáváš...." Pan Ztracený se ztratil v jejich sluchátkách a ona se ztratila v jeho písních.

Tiše si prozpěvuje jeho slova a usmívá se. Čeká tam na jaro a nevšímá si zimy, ani okolí. Viktorie se zvedne a probudí tak dívku z jejího snění. Ta se obrátí a uvidí, že ji pozruje muž se psem. Pevně stiskne vodítko malinko se usměje a vyvede tak muže z rovnováhy. Ten překvapeně odchází bez toho aniž by pochopil, co si tiše broukala a na co tam ta dívka tak zaujatě kouká.

"Ná ná ná ná..." pousměje se ona, zkontroluje čas, zvedne se, podrbe psa a beze slov se Ztratí do jiných písní a do hlubiny lesů.


...Asi bych neměla chodit na procházky :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Laura | Web | 3. března 2010 v 11:29 | Reagovat

Jeee, takove prochazky jsou nahodou moc fajn. :)) (vlastni zkusenost) Akorat se taky pak necham hudbou moc unest a zacnu si broukat a vzhledem k tomu, ze vubec ale VUBEC neumim zpivat, lituju okoli. ;) Hlavne at uz prijde to jaro. :))

2 Who am I | Web | 3. března 2010 v 13:26 | Reagovat

Jej, jak ti závidím tu blízkost přírody... :) Taky bych si někdy ráda vyšla takhle posedět v klidu do přírody, ale jsem příliš líná, abych se vypravila někam dál... :) A taky nemám psa :D ;) Ano, jsou sice prázdniny, ale to se člověk válí doma na gauči... :) Spring comes!

3 Blé | Web | 3. března 2010 v 19:44 | Reagovat

ach.. :o) já dělám totéž.Až na to že nemám černého psa ale nýbrž černo-hnědo-bíleho.a taky neposlouchám Ztraceného(marek?..asi..) jinak dělám totéž.vždycky jsi u lesa sednu k jednomu stromu.Krásný dub!.. no nebudu se tady rozplývat....

4 Babbu | Web | 3. března 2010 v 21:39 | Reagovat

Heh... Taky chodim na proházky... Ale žádného Ztraceného neposlouchám... Psa nemám... A sedím u vlakových kolejí nebo na podobnym místě... :D

5 Peťka;) | Web | 4. března 2010 v 19:35 | Reagovat

krásný příběh... těším se, až bude hezky a budu se taky moct procházet a vyhřívat... tahle zima nezima mě už ubíjí.
a co se týče písničky - tahle je moje nejoblíbenější od něj... je prostě krásná...

6 Agnethe | Web | 6. března 2010 v 19:11 | Reagovat

Agnethe likes this!!!

7 vera01→ tvé SB♥♥♥ | Web | 8. března 2010 v 14:45 | Reagovat

jéé ty ještě žiješ??:)) pěkný příběh, takyb bych brala vyhřívání:)) už mi ta zima leze krkem

8 Jurášek | Web | 10. března 2010 v 18:04 | Reagovat

Pan Ztracený mě také okouzlil. Spíše teda jeho písničky. :-)
Představovala jsem si sebe... Pěkný.. A nemělo to málo du skutečnosti. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama