Březen 2010

Konec března

26. března 2010 v 19:13 | Mar-yeah |  From my life
Vážení přátelé,
jak bych vám to jen pověděla... Musela bych zase začít psát každý den, aby to dávalo smysl, ale tak se prostě budete muset spokojit se shrnutím mého šílenství :)

Na Charitativní módní přehlídce 2010 jsme vydělali přesně 49 489 Kč. Že jsem málem dostala infarkt, když jsem se to dozvěděla je snad jasné. Že jsem za to neuvěřitelně vděčná, lehce to nechápu ale jsem strašlivě šťastná taky :) Jsem ráda, že se rok od roku lepšíme a že se tohle všechno vůbec událo... Asi netušíte, jak je to krásné stát na molu a usmívat se a tak nějak vědět, že je to i vaše dílo...
Už dva dny je mi sedmnáct... :) Jojo, z té čtrnáctky, co to tu vymyslela a založila je najednou velká holka :) Rok co rok se divím, že už je to rok a myslím že to tak bude ještě dlouho :D Ale sladkých sedmnáct... Na ty jsem se těšila ;) Nevím proč, stejně jako jsem nevěděla, proč se mi číslo šestnáct nelíbilo. Ale teď už to vím a snad budu stejně tak vědět, když se budu usmívat nad osmnáctinama... Takže vážení...Zase tady ;)

Toť z událostí a nyní k mému filosofickému okénku... Jaro je opět mezi námi a já to nechápu, asi jsem trošku zamrzla v zemi. Objevila se u mě, ne tak vzácná, jarní deprese. Asi to bude tím, že najednou nemám moc co dělat.... Ale ona zase odejde (křičí mé optimistické já). Budou se přeci slavit narozeniny, budou přeci růst mé milované jahody... ;)

Zapomněla vážení, na jahody mražený... :) Tak snad si vzpomene a rozmrzne a bude zase jarní, úsměvavá Mar-yeah

Your Mar-yeah :)

Přehlídkový maraton

13. března 2010 v 23:00 | Mar-yeah |  From my life
I kdybych sebevíc chtěla nedokážu vám teď popsat co se vlastně děje... Z části proto, že to sama nevím, z části proto, že tomu nerozumím a hlavně jsem v takovém stavu, kdy myslím...myslím...myslím.... a najednou nevím na co. Říká se tomu přepracovanost a velká většina lidí to snad ani nezažije O:-) Aspoň né v 16. :D

Už po třetí organizuju charitativní módní přehlídku a už po třetí mně to leze na mozek... Jo tak to dopadá, když se hrnu do něčeho na co tak né úplně mám. Teda spíš do něčeho co tak úplně nestíhám ;) Znáte to škola... Starosti... Přehlídka :D

Abych si pořád nestěžovala.... Musím přiznat, že to miluju. Ty naše prosmátý zkoušky, rozesmívání u focení, hlášky a i samotný chystání. Ten pocit, že děláte něco pro někoho a že u toho ještě bavíte ostatní, že jste užiteční a nežijete nadarmo. Že možná někomu opravdu pomůžete a možná je vám někdo velmi vděčný...

Každopádně přesně za týden už to budu mít za sebou. Dne 20. března se v Dělnickém domě Blansko uskuteční charitativní módní přehlídka "Pomáhat je v módě ..tak pomozte i vy!!" 2010 a vy všichni se můžete přijet podívat jaké to bude. S novým moderátorem, s mnoha modely a modelkami, s dobrovodným prodejem v předsálí a zábavným programem, který jsme už po třetí nachystali...

Your Mar-yeah
P.S. Tohle je pouze ukázka z několika desítek modelů, které čekají jen na vás


Jarní procházka

2. března 2010 v 21:13 | Mar-yeah |  From my life
Představte si dívku sedící na kořenech stromu, zády je opřená o jeho kmen, tvář vystavuje prvnímu jarnímu slunci a u jejích nohou věrně leží velký černý pes. Sleduje město zahalené v jarním oparu, město, které je svým způsobem její. A za zády má vstup do bran lesa, kde v létě hledá stín a klid.

Pes se neklidně zavrtí a opře se o její nohy. Chce aby se mu panička věnovala a usmívá se na ni velkýma hnědýma očima. Dívka natáhne ruku a pohladí ho "Hodná Viki..." usměje se, ruku nechá na černé srsti a dál kouká na konec zimy před sebou. V uších jí zní ta známá slova "Už dávno pro mě nejsi jediná, pomalu otevírám oči... Vzpomeň si prosím ráno když vstáváš, jak málo mi dáváš...." Pan Ztracený se ztratil v jejich sluchátkách a ona se ztratila v jeho písních.

Tiše si prozpěvuje jeho slova a usmívá se. Čeká tam na jaro a nevšímá si zimy, ani okolí. Viktorie se zvedne a probudí tak dívku z jejího snění. Ta se obrátí a uvidí, že ji pozruje muž se psem. Pevně stiskne vodítko malinko se usměje a vyvede tak muže z rovnováhy. Ten překvapeně odchází bez toho aniž by pochopil, co si tiše broukala a na co tam ta dívka tak zaujatě kouká.

"Ná ná ná ná..." pousměje se ona, zkontroluje čas, zvedne se, podrbe psa a beze slov se Ztratí do jiných písní a do hlubiny lesů.


...Asi bych neměla chodit na procházky :)