Únor 2010

Idealizování...

13. února 2010 v 17:49 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Někdy mě fascinují opravdu strášný pitomosti... Někdy hledám smysl v nesmyslech a někdy se snažím pochopit nepochopitelné...

A nejsem jediná... Každý si idealizujeme svůj život, lidi kolem nás a celý svět. Ale není třeba se bát, oni se ozvou a hlasitě připomenou svou temnou stránku.
Jediné co můžu idealizovat až do aleluja jsou moje vzpomínky, protože ty budou dokonale krásné už navěky.... Vzpomínky na věci dávno minulé, na úsměvy, objetí a to štěstí v očích. To mi nikdy nikdo nevezme, protože to je jen v mé hlavě a z ní je nikdy nepustím. Jsou zkrátka věci na které se nezapomíná.
Těším se na tu chvíli kdy se otočím za dnešním dnem, za touhle dobou a řeknu si, jak krásné to bylo. Protože v tu chvíli už to nepochybně krásné bude... I když dnes, dnes vidím spoustu překážek a slz. Ale slzy uschnou a překážky překonají nebo obejdou a jednou, jednou budu sedět v houpacím křesle a koukat do minulosti na kterou snad budu hrdá.

Dneska ale přítomnost idealizovat nemůžu, protože věci na které se nejvíce těšíte nevychází, ty v které nejvíce doufáte se nestanou a vaše ideály se změní v zmačkaný papír v koši. Chtěla bych se stát realistkou. Realistkou s přímým pohledem na svět, s nadějí jen ve věci které mají smysl a chtěla bych chtít NIC. Ne protože nic JE všechno, ale protože když chcete nic tak MÁTE všechno...

Už tohle přání je ale mou nadějí a já jsem optimistka, takže mám smůlu... Ale to nevadí, jednou bude tohle všechno krásné... alespon v těch vzpomínkách

Your Mar-yeah

Na okraji

6. února 2010 v 15:54 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Poslední dobou jsem zase začla psát tu svou ujetou poezii :) Tak tady máte ukázku mé ryze depresivní tvorby...

Okraj

Stojíš na okraji
A nepřestáváš se smát
Stojíš na pokraji
A já ti do konce budu lhát

Stojíš a koukáš do hloubky
Směješ se jako blázen
Stojíš a myslíš na kluky
Jak kdyby pod tebou byl bazén

Stojíš a když uděláš krok
Najednou zmrzne tvůj úsměv
Stojíš a čeká tě ten skok
Čeká tě tvůj poslední úspěch

Stojíš tam a najednou pláčeš
Odsud už se nikdy nevrátíš
Už nestojíš, ale naposled skáčeš
Teď už jsi pryč a ty to víš