Listopad 2009

Jak se sní...

10. listopadu 2009 v 20:10 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Byla jsem malou sotva 5letou holčičkou... Držela jsem za ruku hnědovlasýho klučinu a rozhlížela se jestli se do našeho úkrytu pod skluzavkou nikdo nedívá... Pak mi dal krásnou první pusu a řekl. "Až budu velkej jako táta, tak si tě vezmu." "A já budu mít krásný bílý šaty a kytici a dlouhý vlasy" vymýšlela sem si a byla nejšťastněšjí holčičkou na světě.... První den ve škole jsme nastoupili každý do jiné třídy a znovu se spolu bavili až po dvou letech.

Ten první den školy, jsem držela maminčinu ruku a vykládala "Já budu mít vždycky samý jedničky! A všechny budou červený." Za nějakou dobu jsem dostala modrou dvojku a bylo.

Když jsem pak začla chodit do juda, myslela jsem si, že jednou budu slavnou bojovnicí a nikdo mě nikdy neporazí. Že ti kluci, co se mnou teď bez větší námahy mlátí o zem, mi nebudou sahat ani po kolena... Tenhle "sen" se rozplynul asi po 3 měsících, když jsem jednou dopadla špatně a dva týdny pak nemohla hýbat s krkem...
Chtěla jsem se stát nejslavnější westernovou jezdkyní, princeznou, vítězkou všech turnajů v pingpongu, Miss České republiky, někým kdo nádherně kreslí a maluje, atletkou a sportovkyní, nejlepší žačkou ročníů, tanečnicí, milionářko, no a tak dále....

Ničím z toho jsem se nikdy nestala a pravděpodobně asi ani nestanu. Vzdala jsem se spousty nadějí a snů. A každý z nás se jich vzdal, když si vezmu, kolik lidí chtělo být popelářem :) Ale pořád jsou tu věci, kterých jsem se nikdy nevzdala a možná jednou....

Jednou možná budu tou novinářkou, jak jsem si vymyslela v 6. třídě. Nebo možná opravdu napíšu knížku, kterou někdo bude číst. Třeba se vážně naučím krásně tančit a nebo budu jednou slavnou. Tak jako jsem chtěla uspořád přehlídku a vážně jsem to udělala. Tak jako jsem si chtěla zkusit úlohu modelky a to se mi povedlo hned 2x.

Mou hlavou už proběhlo více než milion snů a přání, pokud si jich splním za život, alespoň 100 budu to považovat za úspěch, protože i to je jako sen....

Your Mar-yeah

Hello...Goodbye

7. listopadu 2009 v 10:53 | Mar-yeah |  From my life
Tak jsem se ve svých 16 dala na Beatles... Jou jou I love it! Zvlášť ty pohledy lidí, když se mi náhodou z mobilu ozve Yesterday, Let it be, Hello Goodbye, Help!, Yellow submarine, Hey Jude a prostě další klasiky :D Nu což pořád lepší než poslouchat Hromadu Impotentních Pitomců Hopsajících Okolo Podia :D ;)

Poslední dobou sem chodím často, ale málokdy něco napíšu... Nevím asi jen nemám věci, kterými bych chtěla otravovat internet, což je divný, protože jsem jich vždycky měla spousty. Možná je to taky tím, že jak přišel podzim, pořád bych jen spala spala a spala. Tak to dopadá, že když si zrovna ve škole nečmárám tak spím, ve vlaku málem přejíždím zastávky a vůbec se mnou není kloudná řeč ;)

Asi poprvé v životě jsem mazala blogy. Dneska mi totiž přišel takovej ten "info" email a já zjistila, že jich mám k dnešnímu dni 6... No to je síla, zvlášť když aktivně píšu jenom na tenhle :D Tak jsem polkla slzy a zmzely mé staré "tajné" projekty, jak se vzdát sama sebe a být anonymní blogerkou. No popravdě zmizely jen dva :D Neb jeden není jen můj, ale projekt kam MĚLO psát více lidí (samozřejmě jenom mělo :D), druhý je můj úplně první blog o pirátech a jako toho se přeci nevzdám, co kdyby mě to zase popadlo.. A třetí ;) No musím mít něco do zásoby ne? :D Takovovu doménu už získat nemusím :P
Vážení a milí tento blog rušit nebudu NIKDY.... Ať se stane, co se stane, jsem pyšná na všechno co jsem sem kdy napsala, jsem pyšná na všechno, co tu někdy někdo četl a jsem hrdá na to, že jsem tady tenhle blog založila a pořád na něj můžu psát i když ne tolik jako dřív.

Občas bych ráda utekla k anonymitě a možná k ní opravdu (počtvrté neúspěšně :D) uteču. Ale pak budu jen čekat až se najde někdo, kdo si mě propojí a já budu muset utíkat znova... A já nerada utíkám, i když musím.

Your Mar-yeah