Srpen 2009

Jahůdka

24. srpna 2009 v 21:16 | Mar-yeah |  From my life
Snad od narození mi pár lidí říkávalo Jahůdko... Není se čemu divit, když jsem od narození Jahodová a je tak docela jednoduché na mě vymyslet přezdívku :)

Teprve nedávno kdosi prohlásil, že jsem opravdu jako ta jahůdka...

Na jaře kvetu ... a směju se jak to jen jde
V létě dávám plody... a dávám radost (aspoň doufám)
Na podzim usychám ... a ztrácím sama sebe
V zimě mrznu... a stávám se depresivním nikým
Tenkrát jsem se tomu zasmála, teď nad tím pláču. Jak moc je těch pár slov pravdivejch a jak nenávratně se blíží moje smutný období... Přijdou filosofické články plné beznaděje, slzy v temných nocích a samota všude kam se podívám...

Kéž by šel vrátit čas, kéž bych byla zase normálně šťastná....

Prosím....

Your Mar-yeah
P.S. Ano, jsem nenávratně doma ;)

Z Recka

16. srpna 2009 v 21:04 | Mar-yeah |  From my life
Kalispera...

Tak vam posilam pozdrav ze sluneho Recka, ktery je suchy, je v nem vedro, vymrela tu mladez a ta jejich hudba uz me stve :D No co kazda dovolena preci neni idylicka... Jediny pozitiva jsou teply more a uzasnej bazen... A taky spousta obstojnejch holandanu, ktery se se mnou ale nebavi... Nikdo neni dokonaly....

Nu coz, kazdopadne je tu krasne, je tu spousta mist kam zalizt, nadherny hvezdy a tam kde bydlime je zahrada, ktera je uplny budiste... Rada se v ni ztracim :D nechapu jak se mi to dari, kdyz zase tak velka neni... :)

Uz se strasne tesim domu... Mejte se tu zatim krasne :)

Your Mar-yeah

γειά σας! - Bye bye

12. srpna 2009 v 21:04 | Mar-yeah |  From my life
Ehmm tak takhle nějak se řecky řekne bye bye... (Nesnáším tu jejich abecedu! :-D)

Tak už je to tu, za nějakých pár hodin budu v letadle na Řecký ostrov, pro tentokrát Lesbos. Řecko pro mě asi žádnou novinkou nebude, protože už jsem za svůj krátký život stihla navštívit ostrovy Korfu, Kefalonii, Krétu, Zakynthos a Samos no a jako bonus ještě poloostrov Pargu... Ještě, že jich má to Řecko tolik fakt :D
Upřímně, netěším se... Otrávený rodiče, bratr s notebookem, kámoš s DVD playrem, to zase bude nedobrovolná IT dovolená, ale aspoň se třeba dostanu na net ;) Pokud nepotkám nějakýho milýho cizince nebo třeba i milou češku s kterýma se bude dát pokecat asi umřu samotou a nepochopením nás puberťáků...

Co říct, možná, že až to budete číst budu už se válet u moře nebo u bazénu..? Nebudu přeci zlá :D

Tak se tu (s)mějte, já se zase ozvu :)

Your Mar-yeah

Klubko myšlenek

7. srpna 2009 v 17:55 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Chtěla bych toho tolik říct a nebo aspoň napsat... Ale je to nějak neobvykle těžké, vyjádřit svoje myšlenky, které netvoří obyvklou linii, ale spíš něco jako hlavolam nebo zamotané klubíčko. A tak vždycky začnu znova a znova, pořád od začátku a vždycky dospěju ke konci... Jenže ten je pokaždé jiný stejně jako průběh...
Na některý věci asi moje myšlení jednoduše nestačí.


Lidé nejsou dobří a zlí, stejně tak věci, myšlenky a činy. Je to jak když mícháte pití, dáte kousek od každýho jen pokaždý v jiným poměru... Možná i u těchto věcí existuje něco jako ideální recept, kterým je "doporučeno" se řídit. Ńěco jako dvě lžičky zla na sklínku dobra? To zní vážně odstrašujícně...
A navíc to není tak snadný umíchat nějaký skutek... Přijde mi, jako bych to dělala se zavřenýma očima. V jedné ruce dobro a v druhé zlo, nevím ve které ruce je co a liju, liju a liju... Teprve až když je hotovo poznám, co jsem vlastně vytvořila. Není to tak sice vždycky, ale...
Tak nebo tak, za svoje činy neseme zodpovědnost jen a jen my a vymlouvat se na vlastní slepotu prostě nemůžeme. Život nás má naučit, co držíme v které ruce (neboli co je dobré a špatné) a jak ze sebe udělat životního "barmana"... Jenže život je svině a nikdo s tím nic neudělá...

Takže co teď... Prosím pokud to někdo víte, ozvěte se mi všemi dostupnými prostředky!!! Chci přestat dělat chyby...

Your Mar-yeah

P.S. Psát ten článek o hodinu později už je jeho obsah úplně jiný a takhle se mění pořád... Ale pointa zůstane vždycky stejná


Smysl života? Žít!

3. srpna 2009 v 22:36 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Život... Narodíme se, vyrosteme, žijeme, umřeme, ...

Jaký to má smysl?
Někteří věří, že jejich život vede osud a oni se ubírají po jeho cestičce směrem k nějakému cíli. K něčemu proč žijí, k důvodu proč se narodili oni a ne někdo jiný.
Jiní zase, že je vede Bůh a ten pro ně má připravený úkol.
Další nevěří ani na jedno, neřeší tuto otázku a prostě žijí...
Ale to dělají vlastně všechny skupiny, je jedno z jakého důvodu, jestli kvůli zadanému úkolu nebo hříčce osudu... Všichni musíme žít a jen život nás dovede k cíli. Náhodou nebo úmyslně můžeme zachránit život, radovat se, usmívat se, pomáhat a užívat si... Nemá smysl celý život umírat, žít je přeci mnohem lepší...

Smysl života, se stejně ozve sám... Vždycky se přece najde pro co žít, pro ty okolo, pro sebe, pro lásku, pro krásu světa... Každý má co světu nabídnout a každý má právo žít...

Tak nehledejte, našli jste ve chvíli svého narození...

Your Mar-yeah
P.S. Časem třeba budou i mé články dávat znovu smysl...

Cesta domů

2. srpna 2009 v 20:14 | Mar-yeah |  From my life
Za pár minut půlnoc a ona šla se sluchátkama v uších od kamarádky domů. Přemýšlela, jak moc jí chybí bezpečný objetí. Amy McDonald si prozpěvovala svoje This is the life a dívka se pomalu blížila k domovu, jenže... Ve chvíli kdy dohrála písnička, zaslechla za sebou kroky a tichý smích "Hej, jak je? Co tak sama v tuhle hodinu?"

Oči se jí rozšířili a musela zatnout zuby, aby vydržela v normální chůzi a nevhrhla se pryč... Opravdu se lekla a co nejnápadněji se podívala za sebe. Pět kluků, kolem dvaceti a pili asi opravdu hodně... Nebudu si jich vůbec všímat, pomyslela si. Opatrně však šáhla do kapsy a vypla přehrávání písniček, aby dobře slyšela, co si povídaj. "Ona se s náma nebaví!" křičel jeden a druhej se začal smát "Co si myslíš? Já bych se s náma taky nebavil, vypadáme asi dost nebezpečně" uchechtl se... A bohužel měl pravdu. Sice žádní svalovci, ale kdyby po ní něco chtěli, nejspíš by se jim nedokázala ubránit.
Vešla pod stromy, kde nebylo světlo pouličních lamp tak jasné a malinko zrychlila. Sice je to fráze, ale srdce jí bilo jako o závod. Jeden z nich se rozběhl a ona už nevěděla, jestli utíkat nebo si stále hrát na neslyšící... "No tak, aspon nás pozdrav" smál se přiopile. Měla štěstí, asi metr za ní zakopl (možná i o vlastní nohy) a spadl. Pozornost ostatních se obrátila k němu a začli se smát. Dívka neváhala, rychle vyšla z přítmí a dostala se na křižovatku, kde už naštěstí bylo hodně světla a zahlídla i jakýsi pár na lavičce.

Oddechla si a za pár minut byla doma...
Nezní to tak strašně co? Ale zkuste si to zažít....

Your Mar-yeah

Drahan forever :)

2. srpna 2009 v 12:10 | Mar-yeah |  From my life
Ano... Tak jsem to přežila a vrátila se o hodně málo opálenější a o hodně štastnější a odpočatější :)

Cesta busem byla funny, tolik společenských her ve stylu Macháčka apod jsem ještě nehrála :D Dokonce jsem občas i spala a povinou devítihodinovou přestávku jsme si odbyli v nějakým francouzským měste, který nevím jak se jmenovalo... :) (Ale měli tam v hračkářství velkýho plyšovýho Totora! :'() Nakonec jsme stejně zakempili v jakýmsi parčíku na dece a kecali, váleli se, četli si a prostě pohoda.
Bydleli jsme ve škole... Po dvanácti ve třídě :D Nakonec to byla docela sranda, ale na první pohled šok... Kdybych měla vypisovat všechny zážitky tak z toho všichni zcvoknem :D Takže asi tak... Náš typický den probíhal... Ráno se spalo, odpoledne se někam jelo nebo jsme se váleli na naší betonové pláži na hřišti, pěkně s vodárnou mezi sebou :D Večer se vystupovalo (I mě 3x navlíkli do kroja!) a od jedný do šesti do rána se kalilo :D A bylo jedno jestli to byl karneval, white party nebo jen tak... (Nebo jsme třeba hráli petang :D)
Prostě všechny folklórní soubory jsou ochlastové.. A je jedno jestli jsou to portugalci, rusové, francouzi, paraguajci, srbové nebo poláci...

Ale nebylo to jen o tom, tohle byla moje nejlepší dovolená, kvůli těm lidem. Neb oni jsou prostě skvělí a Portugalsko je krásný a to všechno dohromady. Nemám slov, bylo to prostě úžasný od začátku až do konce...
Dokonce jsem měla tu čest poznat Paříž... Projít si Notre Damen, Kouknout na muzea a památky všeho druhu, vyfotit se u skleněné pyramidy v Louveru, vylézt (i když v rekordním čase) na Eiffelovku a zamilovat se do ní na zbytek života...

Díky Vámco jste mi tohle vše umožnili....

Mar-yeah