Duben 2009

Síla smutnění

26. dubna 2009 v 10:31 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Myslím, že už jsem o něčem takovém jednou psala, ale kdo si má všechno pamatovat...

Skřivené tváře, slzy, červené oči, naříkání, samota a utrpení to všechno patří do oboru smutku a ani jedno z toho nevidíme rádi... Ale když to přijde, nechce to odejít. Kdo z nás to nezažil (tomu případnému jedinci závidím)...

Stulená do klubíčka, s velkým medvědem v náručí...ten ji jediný pochopí, neopustí ji a vezme si její slzy do svého kožíšku...


Je jedno kdo jste a jaký máte problém, jak vás jednou zastihne tohle, není úniku. A vysvobození si někdy dává na čas... Minuty, dny, týdny, měsíce a třeba i déle. Kdo jednou propadne málokdy se vyhrabe sám. A když už jste v tom, všechno je najednou černé, barvy zmizely, svět je černobílý a občas tak podivně mlhavý přes závoj slz. Všechno je větší než vy, úsměvy se ztratily a objetí jako by přestalo existovat. I ta nejveselejší hudba zní jako pohřební pochod, i ti nejveselejší lidé najednou působí sklíčeně...

A pak uvidíte něčí úsměv a slzy oschnou, někdo vás obejme a svět bude zase barevný a pokud vás k tomu někdo políbí bude všechno zase jako dřív a nebo krásnější...

Přátelé jsou jako andělé, kteří tě zdvihnou, když naše křídla zapomenou létat.
Každý jsme anděl s jedním křídlem. Abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout.

Your Mar-yeah

Plyne si tiše jako voda...

17. dubna 2009 v 21:08 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Čas... Ten tu je, byl a bude navždy. Bez nároku na zpomalení nebo zrychlení, vrácení nebo na milost. Je zakryt pláštěm a nikdy ho nikdo nedohledá protože je vlastně v nás.

Dneska je to přesně rok, co jsem se před někým začla bavit o tom, že bych vážně ráda tančila společenský tance. Slovo dalo slovo a já se dozvěděla, že v místní SZUŠ jsou nejen tyhle tance k naučení, ale prý se tu vyskytuje i jeden mladej milej kluk bez partnerky...
Díky spoustě náhodám a štěstí je tenhle milej mladej kluk už dlouhou dobu mým přítelem a krátkou dobu i mým tanečníkem. Kdo by loni řekl, že přesně o rok pozděj strávím skoro celý den tančením s "tamtím" klukem. Jak romantickej film, i když na tom moc romantickýho nikdy nebylo...
Život je vlastně, jako jeden velkej film a přátelé, rodina a občas i my samotní jsme jen jeho diváci. Vždyť všechny ty velké události se stávají jen zápletkami a dějem ať už romantickým, komediálním nebo hororovým. Já asi patřím do nějakýho toho slaďáku... Nedobrovolně a jen pokud by nikdo nešel do hloubky. Ale děkuju... Pro spousty lidí, je život spíše horor a nemálo je jich i v mým okolí... I tak by se měli za život udělaovat Oskaři... Jen aby se lidi dozvěděli i o těch obyčejným příbězích a naučili se poslouchat.

Kdo ví jestli Bohem nakonec není nějakej šílenej režisér. Dávalo by to trocha smysl, kdybychom byli jen velkou "Truman Show" a zároveň nedávalo, stejně jako život. Tolik otázek, tolik lidských výmyslů nebo pravd? Osud, náhoda, štěstí, smůla, zlo a láska? Ne tomu poslednímu musím věřit... Stejně jako síle víry. Co yb byl člověk bez těch věcí a bez cíle... Zase jsem utekla od tématu...
Tak se raději hezky vyspětě a mějte se krásně, když už je to teplo :-)

Your Mar-yeah


Velikonoce a co z toho

13. dubna 2009 v 21:26 | Mar-yeah |  From my life
Spousty malých kluků dneska obíhaly domy, kde bydlí děvčata, bušili na dveře, mlátili je věcí, které se říká pomlázka a děvčata byla nucena poníženě klukům děkovat čokoládou, mašlí nebo alkoholem všeho druhu (snad jen pro starší). A proč? Velikonoční pondělí mi vždycko přišlo jen jako krycí název pro "Vychovejme z kluků ty, co jednou budou bít své manželky a děti" No prostě tenhle svátek mi přijde naprosto ulítlej a tak ho už pár let bojkotuju a čokolády "za odměnu" musí u nás předávat mamka.
Dneska jsme emigrovali na výlet a místo zadku mě bolí nožky. Musím, ale říct, že stezka Járy Cimrmana má něco do sebe :D A proč ně, že ano... Dozvěděla jsem se víc než za celý dny ve škole, příjemně si odpočala a prožila pár krásných chvilek s přítelem, rodinkou i kamarády. Přála bych si jen víc takových momentek :-)

Závěrem dne byl fotbálek. Chodíme na něj už tradičně, prostě parta známých (z toho tak 2 holky maximálně :-)). Všechny ty roky mě to bavilo i když dřevo jsem byla vždycky, pokaždé jsem odcházela s úsměvem nehledě na to, že jsem snad vždycky měla novou modřinu, odřeninu nebo něco bolavýho. Dneska to bylo naposled. Dneska mi to jen vzalo sebevědomí a nedalo radost... Nevím, proč zrovna tak, ale mrzí mě to stejně jako ztráta kamaráda. Já sama si řekla, že už nikdy víc... Jen si nechci zkazit ty krásný vzpomínky, ale pokud je už nemůžu zaží znova, proč se trápit...
Já vím, že to nedodržím :-) Mám ráda ty kluky a mám ráda tu atmosféru, nechám se znovu ukecat, už teď mě ten smutek přechází... Ale chci si pamatovat, že dneska to bylo jinak, že mi to víc vzalo než dalo. A už znovu nepůjdu jen tak... Už nikdy

Dobrou noc vážení... A nic si ze zítřku nadělejte ;) já taky nic neumím :-)
Your Mar-yeah

Jarní bláboly

11. dubna 2009 v 11:29 | Mar-yeah |  From my life
Vážení a milí...

Že by jarní krize? Nejspíš, neb sem článek už nepřibyl nějak moc dlouho :) A děje se toho tolik...
přehlídka byla uzavřena, tisíce lidí se můžou na naše dílko mrknout v místní televizi a dokonce i na netu (až bude dodám odkaz :)) No a já se vzpamatovávám, po dlouhé době zase dobře spím, užívám si kamarádů, přítele apod. Přece jenom mám už 16 :D i když jsem šestnáctiny neslavila a zatím si to ani neuvědomuju.

Taky jste si všimli, že čím jsme ve škole dýl tím jsou učitelé nevrlejší? Boje se přiostřují a mám dojem, že učitelky si na nás v kabinetech nechystaj jen testy, ale i hnusný a protivný poznámky ...a pak kdo je tady drzej.


Aspoň to jaro působí pozitivně, venku kolem 20°C a všichni pobíhaj v tričkách a tříčtvťácích, dokonce i já jsem vytáhla sukni (a to je u mě výkon neb já je nemám ráda :)) Komu by se chtělo mučit se ve škole. Mě samozřejmě ne a tak už v úterý jsem pobíhala po Brně a prodávala srdíčka na pomoc dětem a ve středu jsme šli kvůli maturitám do kina (Karamazovi-doporučuju ;)), ten svět je hned hezčí :)

Jen by ještě rodiče mohli dát pokoj a taky by to chtělo na nákupy, kde si vážně vyberete :D a možná taky nějakej výlet. No dobře... Já asi nebudu spokojená nebudu nikdy

Mějte se famfárově
Your Mar-yeah