Březen 2009

Pomáhat je v módě ...tak pomozte i vy!! 2009

30. března 2009 v 20:03 | Mar-yeah |  From my life
Když tohle píšu, mám v očích slzy... Sentiment mě dostihl a Charitativní módní přehlídka 2009 "Pomáhat je v módě ...tak pomozte i vy" je za námi. Už letos nepůjdu na žádnou zkoušku, nebudu nervit nad neschopností několika lidí. Nebudu se smát a válet v barevných krabicích, nebudu stát pod světlem reflektorů na vysokém mole a v nádherných šatech...

Sobota 28. března začla velmi hekticky. Už od osmi jsem pobíhala po místě konání s vizitkama, seznamama, oblečením a já nevím čím ještě. Tím kolik problémů se vyskytlo vás nebudu zatěžovat neb se naštěstí všechny vyřešili. Kolem jedenácté dvanácté se program dostával do finální podoby. Modelky a modelové cvičili chůzi na molu, moderátor okecával co se dalo a já se dokonce dostala na zkoušku v šatech.
Zavládla pohoda a u našich "vizážistů a vizážistek" se vytvořila fronta. Já jsem naštěstí VIP :D a tak jsem se procpala dopředu a nechala ze sebe udělat krasavici :-P Kolem druhé už se začali scházet lidé a modelky, asistentky a spol. tak byli vyhnáni do zákulisí. Do konce jsem zmateně pobíhala a hledala svoje boty/modely/kytku atd. :D Když se odtáhla opona, bylo něco málo po třetí a ze sálu se ozval obrovský potlesk. Upřímně spadla mi brada neb to znělo jako stovky rukou. Když mě po tom náš moderátor - Víťa vytáhl na pódium, zažila jsem si ten šok podruhé.
Moje rozklepaný kolena mě totiž dovedla do zaplněného sálu odkud se na mě dívali spousty usměvavých očí. Nevím sice co, ale něco jsem opravdu řekla, ostatní jakbysmet a přehlídka mohla začít. Celkem se za ten den předvedlo kolem 80 modelů a kolem 25 se dražilo. Z modelek i modelů po chvilce spadl ostych a všichni se pyšně nosili po mole a usmívali na dražící. Dokonce i já se rovnala a usmívala v (teď už svých) růžových šatech i v mém druhém krásném modelu...
Když vše skončilo, nemohla jsem tomu věřit, za jeden den jsem dělala rozhovor pro noviny i televizi, stála a chodila po mole a celý sál se soustředil na mě. Chvíle na které se nedá zapomenout. Radost a zábava která přinesla dětem na pomoc necelých 30 000 korun...

Your Mar-yeah

P.S. Děkuji všem, kteří mi jakkoliv pomohli, těm kteří nám vyjádřili důvěru, těm z kterých se stali modelové a modelky, těm kteří přišli a udělali tak dobrou věc. Děkuji Vám, že jste mi to umožnili zažít neb už nikdy to nebude takové jako tenkrát....

P.S.S. Více fotek na prehlidka.bk.cz a pár ještě tu :)

Nikdy se nevzdám

23. března 2009 v 19:43 | Mar-yeah |  From my life
Bojuju... Jinak už se to nazvat nedá :) Bojuju sama se sebou, se svým stavem a životem, s prací, která se na mě hrne. Ztrácím se pod návaly souborů a fotek, starostí a proseb.

Bojuju a odmítám se vzdát i kdyby to znamenalo, že padnu. I když únavu neschovávám, stejně neodmítnu další prosbu. Už zbývá jen několik dní a všechno skončí. Přijde vrchol všech těhle problémů a já věřím že to bude jejich řešení a ne můj konec. Je to zvláštní těším se až budu stát v těch nádherných šatech na molu a usmívat se. Když nejde o život tak nejde o nic...

http://prehlidka.bk.cz/banner.gif

Se smutným pohledem a starostmi v očích tu stejně poslouchám jakousi dosti pochybnou písničku z youtube a směju se. Je tak loztomilá, že se mi chce šišlat a na chvilku si přijdu zase jako malá holčička. Jako malá holčička, bych asi na to molo ani nevylezla neb bych se styděla. Teď si jdu tvrdě za tím abych na tom molu stála. Ironie osudu...

Víte, že je mi zítra 16? Nevíte :D To nevadí, píšu to jen proto, že se mi to nelíbí... 16 je moc nezdá se vám? Je to kapku zvláštní neb mj život měl končit v 15, všechny mé plány končili v 15. Víte co to znamená... Mar-yeah od teď žije spontánně (schovte se, kryjte se utíkejte!!!:D) Já nevím... s šestnáctkou jsem nějak nepočítala, a tak teprve zjistím, jaká budu o rok a číslo starší... Myslím, že pořád stejně praštěná...

Your Mar-yeah
(Ještě chvíli patnáctiletá...)

Kousek života

17. března 2009 v 21:59 | Mar-yeah |  From my life
V očích smutek, na tvářích slzy a na rtech spousta zlých slov...
Včera večer jsem přišla domů a myslela, že nic už nemá smysl...

V očích radost, na tváčích úsměv a na rtech slovíčko děkuji...
Dneska jsem přišla domů a chtěla skákat radostí...

Pocit absolutní radosti a absolutné bezmocnosti se u mě vystřídali během 24 hodin a já jsem fascinovaná. Možná tím jak na mě okolí působí a jak sebou nechám mávat. Dneska jsem si v IVT četla svůj starý blog (období Jacka Sparrowa, puberťácký blogísek jak vyšitý) a smála se tomu, co jsem tenkrát považovala za důležité a zajímavé. Jen rok dva a ani tohle už nebude důležité, budu se smát i tomu co píšu dnes...


Včera se mi věci vymkli z rukou, lidé si dělali co chtěli, nikdo neposlouchal co je třeba udělat, nikdo mi v tu chvíli nevěnoval pozornost. V ten moment jsem si myslela, že je konec. Že mi lidé řeknou Ne a já budu muset všeho nechat, vše zrušit a s přehlídkou 09 je ámen. Není a nebude, protože tohle nedokážu vzdát.

Dneska se mi splnil sen, který si sním víc jak polovinu života. Všechno je jednou poprvé a jednou naposledy a i kdyby tenhle den znamenal obojí v jednom, stálo to za to. Když se něco takovýho stane, nevím byla jsem nervózní před tím. Pak už se jen smála a moc to neřešila. A nakonec byla strašně moc šťastná... Děkuji ;)

Jen aby jste tušili jak žiju....

Your Mar-yeah

Charitativní módní přehlídka 2009

11. března 2009 v 21:27 | Mar-yeah |  From my life
Velevážené dámy a slečny, milý pánové...
....Aneb blogerky a blogeři, návštěvnice a návštěvníci...

Jedna z blogerek se vrhla na organizaci módní přehlídky. Tou dívkou (moment překvapení :-P) jsem samozřejmě já a tak vás chci pozvat a nebo vás alespoň informovat o plánované akci s jménem:

Pomáhat je v módě
...tak pomozte i vy!!

Tohle je uč druhý ročník téhle akce a vzhledem k úspěchu prvního doufám, že ani druhým rokem neprohloupíme. Letos se sešla opravdu obrovská spousta lidí ochotných nejen k organizaci, ale i k samotnému předvádění. Samozřejmě i letos občas zafungovala lidská nespolehlivost a já mám proto zas o něco víc zkušeností, ale chci poděkovat všem kdo se jakkoliv na přehlídce účastní.

(Mé dílko aneb plakát)
Pokud jste tedy náhodou z Blanska a okolí, přijďte podpořit dobrou věc, nakouknout na naše milé a půvabné modelky a modely. Všechny vás velice ráda uvidím :) A moc vás prosím rozhlašte to všude okolo. Čím víc lidí, tím víc pomoci ;)

Abych vás nelákala jen na prázdno, na kompletní seznam modelů se můžete podívat zde a najdete tam také spoustu užitečných informací. No a pokud jste zvědavý, ale nechce se vám odsud pár modelů Vám hodím i sem ;)

Do akce se zapojili i blogeři ;):


A samozřejmě já :D

Zapojili se ale i ti co slovíčko blog, zatím asi ani neznají ;)



Těším se na Vás

Your Mar-yeah

Svět není fér

4. března 2009 v 21:06 | Mar-yeah
Zajímalo by mě, jestli má svět vlastně nějaká pravidla. Ano samozřejmě jsou tu jisté (Dle mého názoru a nenávisti k fyzice nepotřebné) zákony. Takové ty profláklé jako jsou gravitační, zákon akce a reakce, zachování energie a nevím co ještě za hlouposti... Ale tohle jsou jen pravila potřebná k životu. Má však samotný život nějaké zásady? Něco neporušitelného? Hodně často slyším vysvětlení, že životě je Něco za Něco aneb ani kuře zadarmo nehrabe...

Jenže, jak tak nějak stárnu, zdá se mi, že tohle je prostě jedna velká hloupost. Řekněte mi kolikrát jste si řekli, že svět zkrátka není fér a něco jako spravedlnost se stává jen pojmem pro vysvětlení a do šťastných konců příběhů. Ale opravdu, vy co máte vše a nebo alespoň hodně, jste si jistí, že si to všechno zasloužíte? Že jste pro okolí udělali tolik, že nyní jste na mnohem lepší úrovni než jiní? Co potom asi museli provést lidé narození ve válčících zemích, postihlí hladomorem a nebo "jen" ti, co se napříkald narodili nemocní.


Kdo asi rozhoduje o tom, zda-li se člověk narodí pro život v blahobytu nebí bídě. Kdo rozhoduje o štěstí a smutku... V tomhle spravedlnost opravdu neexistuje. Lidé se rodí všichni stejně. Na začátku mezi námi nejsou rozdíly. A pak se to všechno během pár okamžiků změní do takových extrémů, že rozum zůstává stát. Občas si říkám, čím jsem si svůj život zasloužila já. Jsem opravdu šťastná, mám neuvěřitelnou spoustu šancí jít stále výš a teď mě napadá, jak moc je tenhle život sobecký.

Co udělat pro ty, co nemají to štěstí. Nejsou to jen ti podvyživení černoušci v Africe, lidé trpící válkou v Asii, ale jsou to i lidé kolem nás. Pro každého je totiž právě ten jeho problém největší. Co udělat pro lidi, kteří se trápí láskou a zklamáním. Pro někoho kdo je ztracen v závislostech. Všichni neměli to štěstí... Až si budete někdy stěžovat na svoje problémy. Vzpomeňte si na ty okolo...

Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř... Svět zkrátka není fér.

Your Mar-yeah

Momentální stav

1. března 2009 v 21:35 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Kdysi jsem psala do téhle rubriky snad obden.. Úvahy a sny se ze mě řinuly jako na běžícím páse, ale teď? Někteří tomu říkají globální krize, ale já bych tohle období raděj neoznačovala. Není to tak, že by mě tyhle filosofický nálady přešly. Jen už je nedokážu vyjadřovat písmeny tak jako dřív. Říkám si, že je to tím jak nad tím pořád přemýšlím. Protože minulé povedené články mě doslova nutí psát dobře a já nevědomky zvyšuju laťku sama pro sebe.

A to je špatně. Je to škoda... Nemyslím pro vás, ale pro mě, neboť pak nebudu mít co číst... :) Chodím si po světě a napadají mě úvahy jedna za druhou, o děctví, o lásce, o tom jak se opakují události, jak se mění svět, ale lidé zůstávají stějní... A přesto je sem nenapíšu. Proč? Utíkají mi i myšlenky. Vracím se ke stejným částem a událostem, nedodržuju souvislou nit. Přeskakuju a vynechávám, snažím se zlepšovat dobré a zhoršovat špatné. Všechno je jinak než by mělo být. A proč?


Snad návrat do reality. Fakt že mi myšlenky rozbíjí události v okolí. Návrat do školy, rodiče a štěstí. Je to sice zvláštní, ale čím jsem šťastnější, tím míň tohle potřebuju. Pesimismus zaplavím vzpomínkami, obličej rozzáří úsměv a ruce zabavím ne klapáním do klávesnice, ale po x letech hrou na klavír? Proč? Protože mě to najednou naplňuje, protože jako mě dřív unášel blog najednou mi hudba působí stejnou radost. Poprvé po letech jsem hrála pro radost, protože mě vlastní hudba odnesla někam dál...

Tohle vše neznamená konec... Tohle vše je jen úlevou pro moje myšlenky, zaplnění prázdného místa a vysvětlení proč vlastně...

Your Mar-yeah