Dívka

19. ledna 2009 v 20:45 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Dívka sedící na okně, nohama lehce pohupující v mrazivém vzduchu, rukou se přidržujíc okenního rámu. Dlouhé hnědé vlasy jí splývají na holá ramena, která se třesou zimou. Zapadající slunce osvětluje dívčinu tvář zlatým světlem a ona tak v krátkých šatech s bosýma nohama, vypadá jako z reklamy na léto, kterou někdo vystřihl a nalepil do zimní pohlednice. Zafouká vítr a sebere tak lehký bílý poprašek z vrcholků stromů a odnese jej do dívčiných vlasů.

Dveře do pokoje se otevřou a nově příchozí se zachvěje chladem. V pokoji je stejně jako venku a to uprostřed ledna znamená nehezký mráz. Přesto tiše přejde ke klavíru v rohu pokoje, který v tuhle dobu bývá obyčejně zalit zlatem slunce, ale nyní ho kryje dívčin stín. Potichounku ho otevře a usedne na židli. Dívka si tiše zpívá melodii,kterou neznámý dobře zná, protáhne si prsty, položí je na klávesnici, stiskne a ticho proříznou první tóny.


... Dívka sebou cukne a otočí hlavu do místnosti, na její tváři zazáří úsměv, když uvidí postavu sedící za klavírem. Potichu se na okně postaví a seskočí do místnosti, v jejích vlasech zazáří světlo a poté tiše zavře okno. Postava u klavíru se usměje, ale neotočí se ani nepřestane hrát. Dívka dojde k neznámému, studenými prsty pohladí jeho hruď, hlavu svěsí na jeho rameno a zůstane tak tiče až do konce skladby. Poté se vezmou za ruce a beze slova odkráčí.

... Dívka se ani nepohne, nejeví ani známku toho, že by slyšela nějakou hudbu. Až pak po několika tónech se jí po tváři rozkutálí slza a za ní druhá.. Ramena už se jí netřesou jen zimou, ale i pláčem. Když neznámý dohraje skladbu, dojde k plačící dívce, vezme ji do náruče a odnese do neznáma.

... Dívka se lekne vykřikne a padá, s jejími modrými šaty si hraje vítr, zachytává jí vločky ve vlasech. Dívka umlká, bělost a krásu pustoší neznámá rudá barva, postava u klavíri se ani neotočila, dohrála skladbu, zavřela okno a odešla.

Proč mohou mít příběhy tolik konců? Kdo z nás může s jistotou říct který je ten správný a který se právě teď někde třeba odehrává? Proč když se rozhodneme pro jednu možnost ty zbylé už se nikdy nedozvíme? Ne jako tady... Když si jednou zvolíte, nevede cesta zpět, někteří odvážlivci tomu říkají život.

A víte proč nad tím dumám? Protože je ******** zima!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 draven | 20. ledna 2009 v 1:50 | Reagovat

studenými prsty ... a co když za život prožijeme všechny ty příběhy, jen v jiné místnosti, s jinou melogií a jediné co ponese vzpomínky bude ta stále pulsující krev

2 vera01→tvé SB ♥♥♥ | Web | 20. ledna 2009 v 6:24 | Reagovat

ty ses zase rozepsala...ale je to moc hezký mě se líbí, že sem dáváš takový pěkný myšlenky a ne jako já že když prostě nemáš čas že se to snažíš ošulit pár obrázkama nebo nějakejma kecama co nikoho nenadchnou ale já si myslim, že tohle co píšeš ty lidi baví:)

3 Kikinka | Web | 20. ledna 2009 v 16:19 | Reagovat

To je krásný! ...... Proč může mít příběh tolik konců? Možná, že jeden člověk si vybere ten první, další ten druhý a tamten onen zase nějaký úplně l´jiný. A spokojení sme všichni. Kéž by to fungovalo i normálním životě a člověk si mohl vybrat SVŮJ konec...

4 Peťka ;) | Web | 20. ledna 2009 v 18:36 | Reagovat

tvoje myšlenky mě vždycky hrozně zaumou. dokážeš je podat strašně neotřelým způsobem a formou!

jinak souhlasím s hlavní myšlenkou toho příběhu. proč nejde zvolit konec, který bychom chtěli? možná právě proto, abychom se měli na co těšit, čeho se bát, o čem přemýšlet a snít... těžko říct... všechno má svůj důvod, ale my ho bohužel ne vždycky známe.. :(

5 li Ann | Web | 21. ledna 2009 v 14:23 | Reagovat

můj konec je ten první :) já osobně to tak cítím... všechno je jen o pocitu :) jindy bych možná vybrala ten druhý... konců je mnoho, záleží jen ta tobě a tvé mysli... když si nevíš rady, stačí přetrhat ta strašná pouta tísně a nevědomosti a s dávkou odvahy jít dále..cestou za pravdou a harmonii :)

6 Werča | Web | 21. ledna 2009 v 15:55 | Reagovat

Nejlepší u takových příběhů je, že si můžeš zvolit jakýkoliv konec. Ale příběh "Život", který si každý píše sám, má konec vždy jen jeden....

7 Anonym | Web | 21. ledna 2009 v 17:47 | Reagovat

Ahoj,chtěla bych ti doporučit jeden super blog,na který jsem náhodou při surfování na internetu narazila.Je tam hafo článků,pixelky,picty,info o filmech,majitelka také píše povídku a navíc má SUPER design!!Klikni na web a uznej sám(a)!

8 Cruella Lole | Web | 21. ledna 2009 v 21:23 | Reagovat

Tak tohle bylo nejúžasnější, co jsem od tebe kdy četla......mělo to maxi hloubku, kterou mé články postrádají.....vidím se pochopitelně v třetím konci....obrazně řečeno......dokonce se mi v sobotu stalo něco podobnýho.....zpívám si a najednou hraje klavír...........dozpívám, dohraje, dousmíváme se.............odejde a celý víkend děláme jakože nic, i když pro nás oba to tolik znamenalo.....=(

9 V. | Web | 22. ledna 2009 v 20:07 | Reagovat

ahoj, máš super blog!!! koukni taky na můj

10 speedy | E-mail | Web | 23. ledna 2009 v 8:23 | Reagovat

hey ty dost dpbře píšeš... klaním se!!!

11 Gob | Web | 23. ledna 2009 v 16:59 | Reagovat

Jo, je to sice prkotina, ale ten průšvih by stál za to :D

12 Yuki Sumire ... your SB m(_ _)m | Web | 23. ledna 2009 v 17:18 | Reagovat

Konec svého příběhů si utváříš sama a záleží na tobě JAK si ho ukončíš.

Příběh smyšlený ma nekonečně mnoho konců a nikdy nemůžeš říct, jestli bude špatný a nebo dorbý.

13 Žirafka | Web | 23. ledna 2009 v 20:48 | Reagovat

Krásný blog! A fakt moc pěkný grafika! Tvoje tvorba?

14 ellisabeth | 25. ledna 2009 v 19:54 | Reagovat

jedna z tých možností je osud. Ale väčšinou človek pozná iba jednu možnosť.

15 Kickca | Web | 26. ledna 2009 v 19:12 | Reagovat

protoze zadny pribeh, zadny osud, zivot nema jen jednu cestu kterou se muzeme ubirat? se zimou souhlasdim:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama