Leden 2009

Dostali mě...!

29. ledna 2009 v 10:49 | Mar-yeah |  From my life
Tak a je to, dílo zkázy dokonáno, mé hlasivky odešli do jiných krajin a já tak mluvím jak v nejvyšším stádiu mutace, pánové lituju vás, pokud si tímto vším musíte projít, já mám alespoň jistý, že mě to do pár dnů přejde...

Z tohoto vyplývá že se momentálně válím doma a léčím se.., Teda kdyby mí rodičové viděli jak si tu klapu do notebooku a poslouchám písničky a prášky ignoruju, asi by mě přetrhli :D Ne... Už je mi líp, včera bylo hůř :-) Dneska to snad dovyležím a na volno budu OK (muhehe já su sviňa :D)

No tady tu mou nemoc asi nastartoval fakt, že jsem v úterý došla dom až někdy kolem desáté... Po škole jsem zůstala v Brně přijela za mnou kámoška a vydali jsme se na nákupy.... Prostě snad neexistují normální jakštakš levný hezký rifle delší než moje nohy... Já se z toho zcvoknu, to ale nebyl hlavní bod programu, ten nastal večer kdy jsme se s kámoškou vydaly na sraz brněnských otaku a večer tak strávily ve společnosti anime šílenců...

Mám YAOI odznáček jupíííí :D Jsem cvok já vím...
Vidíte ten růžovej? ten přesně mám :D a ten fialovej kámoška :DSakra na netu se najde vše :D

Pochlubte se mi vysvědčením, já to svoje asi hned tak nedostanu, takže já se chlubit nebudu :D Mějte se krásně :)

Your Mar-yeah

Povzdech života

24. ledna 2009 v 15:16 | Mar-yeah |  From my life
Sníh taje, pololetní známky uzavřeny, já omdlívám, nadávám na bolest hlavy a zdá se mi o tom, jak jsem se zabila v těláku... Náhoda? :D Nikoliv jen vidění budoucnosti...

Poslední týden byl jednoduše řečeno náročnej, emociálně i fyzicky. Všude samá chřipka, samí nemocní... Divím se, že zatím se docela držím. Ale to není to hlavní co se dělo. "Hlavní" měla být škola.. Jsem na sebe docela pyšná mám krásných 7 jedniček, 6 dvojek a čtverku z fyziky :D na naši školu velmi slušný výkon :D Jen ta fyzika... Ale prostě tohle, to není jen o mě.


Já se stejně škole moc nevěnovala, místo toho jsem začla kreslit mangu a jako jedna z další fází mého vývoje se mi to líbí :D dále jsem byla opět v kině na Stmívání a tak různě flákala všechno co kde šlo. Čím jsem starší tím je to horší... Jde to se mnou z kopce, zatímco loni touhle dobou jsem byla naprostý svatoušek, letos je ze mě... No takovej malej ďáblík :D

A teď je sobota odpoledne, já se nudím, dole povykují bratránek se sestřenkou, já přemýšlím, že jsem se pořád nenapsala o horách, ani o tom, že jsem skončila druhá na škole v češtinářské olympiádě, učitelka mě považuje snad za literární objev a někdy v březnu budu donucena jít někam do dalšího kola... Jako bych něco z toho snad chtěla...

Začínám mít pocit, že se toho málo děje už aby bylo jaro

Your Mar-yeah

Dívka

19. ledna 2009 v 20:45 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Dívka sedící na okně, nohama lehce pohupující v mrazivém vzduchu, rukou se přidržujíc okenního rámu. Dlouhé hnědé vlasy jí splývají na holá ramena, která se třesou zimou. Zapadající slunce osvětluje dívčinu tvář zlatým světlem a ona tak v krátkých šatech s bosýma nohama, vypadá jako z reklamy na léto, kterou někdo vystřihl a nalepil do zimní pohlednice. Zafouká vítr a sebere tak lehký bílý poprašek z vrcholků stromů a odnese jej do dívčiných vlasů.

Dveře do pokoje se otevřou a nově příchozí se zachvěje chladem. V pokoji je stejně jako venku a to uprostřed ledna znamená nehezký mráz. Přesto tiše přejde ke klavíru v rohu pokoje, který v tuhle dobu bývá obyčejně zalit zlatem slunce, ale nyní ho kryje dívčin stín. Potichounku ho otevře a usedne na židli. Dívka si tiše zpívá melodii,kterou neznámý dobře zná, protáhne si prsty, položí je na klávesnici, stiskne a ticho proříznou první tóny.

Ironie osudu

17. ledna 2009 v 21:51 | Mar-yeah |  From my life
Občas když se tak nudím, ze srandy si čtu co jsem dělala loni v tuhle dobu. Blog je vážně užitečná věc.... Tak otevřu složku leden 2008 najdu 17. ledna a čtu... Ach šaty a prodloužená

Už ten název způsobil, že jsem se zhluboka nadechla a zavřela oči. Lidi se možná mění, ale v tomhle jsem se já nezměnila. Přečtete-li si ten článek, dostanete se k bodům - mým přáním. Zjišťuju že uběhl rok a moje přání se nezměnili... Ani trochu, ale je tu jeden velikánský rozdíl, zatímco vloni jsem jen snila letos je i plním... A právě v tuhle chvíli mi přesně tyhle přání chybí a je až neuvěřitelné jak přesná je tahle část článku starého na den a dokonce hodinu rok.
Pro lepší představu...(Ať mám za rok zase o čem přemýšlet

1. Dokonalýho partnera ( nedosažitelné )

Mám dokonalýho partnera - tedy ve vztahu. A tanečního na dosah ruky, navíc v jedné osobě. Ne, oba to víme (alespoň myslím) já se nikdy pořádně nesmířím s tím, že je na dosah ruky a že tam zůstane. Chápu to, toleruju to, ale neznamená to, že stejně nedoufám v to jednou...

2. Nádherný šaty ( dosažitelné po výhře Sportky )

Mám krásný šaty a teď už vím, že jednou budu mít i ty svoje vysněný, vím přesně jak vypadají, mám dokonce i jejich náčrtky a jednou :) Jednou si je seženu...

3. Nádherný účes ( asi si seženu paruku )

Všechno je možné a jak jsem se v prosinci přesvědčila i na mé hlavě se dá vykouzlit něco z čeho jsou všichni paf :) Nic nemožného neexistuje...

4. Umět tančit ( Ouuu kámen úrazu :D )

Tak tímhle bodem se zabývám od září, ne já neumím tančit :) A vůbec mi to nejde, ale tak vydřela jsem si všechno co jsem opravdu chtěla, a tak jen plynule pokračuju. Jednou to třeba nějak zvládnu...

Ironie osudu, všechno tohle najít po roce a uvědomit si, že ač jsem úpln jiná vůbec jsem se nezměnila... Víte?

Your Mar-yeah

Takhle to bude...

17. ledna 2009 v 11:39 | Mar-yeah |  From my life
Kdysi jsem četla článek o dívce, která kontrolovala svůj blog o svatební noci. Má svatební noc je sice zatím velmi daleko, ale začínám mít pocit, že až nastane, zkontroluju si ho taky...

Já vážně chtěla skončit, vážně jsem si říkala, že bez toho významu to nemá smysl, chtěla jsem, aby tenhle blog "umřel" na pomyslným vrcholu. Ale ono to prostě a jednoduše nejde...

Poslední článek jsem napsala před třemi dny. Takže na veřejnosti jsem vystupovala pouze dny dva. Za tu dobu jsem vyslechla víc otázek, než za celý týden před tím. "Tebe něco trápí, jsi taková zasněná." "Proč jsi tak roztěkaná, vůbec mě neposloucháš. "Vypadáš smutně, nestalo se ti nic?" A nejvíc mě dostalo kolik lidí napadla poslední otázka "Něco s Liborem?" :D Vážení ne... Asi by jste nepřijali odpověď. "Promiňte neklape nám to s blogem."

Už mě to přestalo bavit, možná už nebudu psát s tolika dvojsmysly, možná už nebudu nikdy na vrcholu, možná už to nikdy nebude jako dřív... Ale stejně to budu já a vždycky jsem přece říkala, že tenhle blog je kousek mýho Já...a bez něho mě tedy část chybí.

Konec nebude... (Je mi líto :-P)

Your Mar-yeah

Takle to dál nejde

14. ledna 2009 v 22:24 | Mar-yeah |  From my life
Už nejsem ta kdo dřív, už nesypu články z rukávu. Už se nedá číst mezi řádky... Přestávám umět psát.

Tohle je krize.

Zdá se mi, že jsem svázaná, zamotaná sama do sebe - do své přítomnosti, budoucnosti, ale hlavně minulosti. Nedokážu psát jako dřív, nedokážu psát jen tak, když si sednu k počítači a klapu do klávesnice. Písmena zůstávají písmeny, slova slovy a věty větami. Význam, děj mezi řádky zůstává uvězněný v mé mysli. Utíkám...

Možná zkrat, možná pauza, možná konec...

Bojím se, že už se sem nevrátím. Záleží na tom, jestli se písmena zase promění v kousek mé duše.

Dobrou noc...

Den bllbec začíná...

13. ledna 2009 v 12:30 | Mar-yeah |  From my life
Tak to dneska všechno krásně začlo...
Sním si svůj krásný sen, když tu najednou...! Začne mi vibrovat mobil. Rozespale se pro něj natáhnu, že vypnu budík, jenže on vibrovat přestane. Zaostřím proto zrak na hodiny a co nevidím je 8 ráno! Panicky vyskočím, začnu shánět po domě věci, odepisovat kámošce, že jsem zaspala. O půl deváté udýchaně naskočím do vlaku, do školy se dostanu tak 9:20 a jedna z prvních věcí co slyším je... Jahodová k tabuli.


To jsem zvědavá, jak tenhle krásnej den bude pokračovat... Jsem si jistá, že alespoň pro někoho vesele i když pro mě asi tragicky, no co jednou za čas se aspon můžou zasmát ostatní...

Fotky z lyžáku už jsou na cestě a tak i článek už je v dohlednu... Co dál psát ze školy, když kolem mě sedí spolužáci, smějí se fotkám, nudí se a já přemýšlím jestli to Viki všechno přežije, když včera zas byla na operaci... To je v háji.
Netěším se na odpoledne nejspíš to bude ještě horší než předtím...

Your Mar-yeah

Sprostá a drzá

11. ledna 2009 v 11:46 | Mar-yeah |  From my life
...vlastně bezkonkurenčně upřímná

Vrátila jsem se zpátky do světa internetu. To znamená, že jsem přežila... A dokonce se všemi končetinami v docela dobrém stavu, alespoň si moc nestěžují.

Aby jste rozuměli, tohle není článek o horách, nemá cenu psát vám sem, jak mocný to bylo, když neuvidíte to nejdůležitěší - fotky. A tak si musíte počkat až je budu mít... Hory mě změnili, ale řekla bych, že ne trvale. Stala jsem se neuvěřitelně drzou a mnohem víc sprostou. Doufám, že mi to (ne)vydrží :D

Návrat domů nebyl nejveselejší, já když se někám vzdálím, vždycky se něco stane a tak vás teď prosím držte palce naší Vikince. To je naše sva roky stará fenka, byla na operaci s břichem a teď chudinka leží pod stolem navlíklá do jakéhosi obvazu a vzorně odpočívá....

Nic počkejte si na článek o horách, ten bude lepší všemi směry....

Your Mar-yeah

Bye bye...

3. ledna 2009 v 21:54 | Mar-yeah |  From my life
Jako správná mrška vám nyní oznamuji, že ačkoliv většina z vás nastupuje do školních ústavů už pozítří já nikoliv. :D

Ne sviňa mi nesedí, zítra odjíždím se školou na hory a tak se tady nejmíň do soboty neukážu. Doufám, že si tam nic nezlámu, neumřu steskem, bude tam signál a bude to legen...wait for it...dary! Tak se tady mějte, žijte blaze a nenechte si vytočit nikýma ničím natož třeba školou ;).

Slunce v duši...:-P
Your Mar-yeah

Úryvek snů...

3. ledna 2009 v 14:01 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Na její tmavé vlasy dopadal dokonale bílý sníh, nic zvláštního v tomhle ročním období, jenže on se nerozpouštěl. Zůstával na jejích vláscích jako ty nejdokonalejší třpytky světa. Rozhlédla se okolo sebe a uvědomila si, že stojí uprostřed zamrzlého lomu, který zatopili už před mnoha lety. Na nebi nebylo ani mráčku, ale ona se stále třpytila sněhovými vločkami. Opatrně vykročila k místu, kde viděla pevnou zem.
Když už byla skoro u ní, led zapraskal a jako v animovaných filmech se prasklina rozběhla po celém lomu. Chvíli se nic nedělo, ale pak najednou už nestála, ale topila se v ledové vodě a všede plavali ledové kry. Nedokázala křičet, všude bylo dokonalé ticho, voda nešplouchala, vlaky projíždějící okolo jako by byly z jiného světa. A pak se ozval pronikavý křik. V tu chvíli se dívka konečně vydrápala na okraj a chvěla se zimou. Slyšela svoje zuby jak drkotají o sebe a její mokré tělo se měnilo v kus ledu.

Naproti ní stál vysoký černovlasý muž. Nedokázala odtrhnout pohled od jeho očí. Byly pronikavější než zima, která ji přimrazila k zemi, černější než absolutní tma. "Zničila jsi mé lédové království" zasyčel tiše. Dívku v tu chvíli napadlo, jak mohl být obyčejný zamrzlý lom něčí království, ale poté opět propadla cizincovým očím. "Zaplatíš..." řekl.

A co teď?

1. ledna 2009 v 19:54 | Mar-yeah |  From my life

Rok 2008 je nenávratně pryč...
Já to nechápu... Ten čas letí jako splašený, mám pocit jako by to bylo včera, co jsem psala něco takovýho o roku 2007... Všechno je to už minulost. Ale tenkrát jsem psala, že rok 2008 bude něčím vyjímečný, cítila jsem, že se něco stane a ona to byla pravda. Rok 2008 mi dal víc než si zasloužím...
  • Začlo to hned na začátku, tenkrát jsem byla slepě a platonicky zamilovaná... Přesto jsem konečně přestala bláznit a našla si něco užitečného jak se zabavit. A tak v březnu proběhla první charitativní módní přehlídka...
  • Eh oslavila jsem patnáctiny, blá blá blá... Vůbec nic to nezměnilo :D
  • V dubnu jsem překvapivě udělala příjmačky na střední :D Teď mi dochází, že to byl nepodstatnej životní krok, ale tenkrát, to bylo docela fajn :D
  • V květnu se můj život převrátil na ruby. Přesně 5.5. se obyčejným slůvkem "Ahoj" změnil celý můj pohled na svět, změnila jsem se já. O 18 dní později jsem se totiž dala dohromady se svým přítelem. Raketový start, ale kdyby vás to zajímalo, jsme spolu dodnes :)
  • V červnu jsme vyhráli dopravní soutěž jak v okresním tak krajským kole a byli osmý v republice :D Myslím, že slušný no...
  • Dochodila jsem základku a byl to věru veselej konec, na ten se nezapomíná... Nikdy
  • Prázdniny byly nádherný, bez komentáře....
  • Nastoupila jsem na gympl... Větší blázinec jak základka toto :D Sranda musí být, jen na vstávání jsem si dodnes nezvykla.
  • Já začla chodit do spoláku... :D O tanci je tady nejméně 5 článků :-D A v nejméně třech jsem psala jak moc bych chtěla tančit... A já to udělala, takže mám pro vás radu. Pokud něco takového taky chcete zkusit neváhejte...
  • Zdá se že zbytek roku už jen žiju... Užívám si ty chvilky s přítelem, ve škole blbnu, stejně tak ve vlaku a všude jinde, filosofuju apod. Však mě znáte
Byl to úžasnej rok, tak dokonalej jak jsem doufala, že bude. Věřím, že i 2009 bude skvělý rok i když z něj mám jisté nepopsatelné obavy. Nějak jsem se na něj nechystala, ale nevadí rok jako rok... Bude mi krásných 16 atd. atd. :D Tak vám (i sobě :-P) přeju, aby jste si ten rok 2009 užili, tak jako si ho hodlám užít já! :)

Your Mar-yeah