Prosinec 2008

Jako každý rok

28. prosince 2008 v 19:19 | Mar-yeah |  From my life
Nevím, jak nazvat tenhle článek... Píšu ho z notebooku, mám ho položenej na kolenou pohodlně polosedím-pololežím na posteli a nohy mám přitisklí k radiátoru. Předsilvestrovská idylka.
Stejně jako každý rok jsem byla donucena vycestovat sem (Blatiny - Vysočina) stejně jako loni [link]. Jsme tady posedmí - rodinka a známí všeho druhu. Ale mám pocit, že se za těch sedm let nic nezměnilo. Jsem pořád stejná...
Tenkrát jsem si myslela, že až mi bude 15...
  • Zaprvé tady vůbec nebudu...
  • Zadruhé budu mít v mnoha věcech jasno a budu velká slečna (ouvejsky :D)
  • Zatřetí budu mít toho nejúžasnějšího kluka na světě (muhehe alespoň něco se změnilo)
Atd. Atd... Když teď tak přemýšlím, dobrá změnila jsem se, ale jen tak povrchove, jen v nějakých věcech. Jinak jsem stejná... Tady je to úplně stejný. Začíná to na mě působit nepříznivě. Zase mám pocit, že jsem sama, ale já mám přítele i když ho pěknou chvíli neuvidím... To nevadí, láska i hory přenáší a tak budeme muset tu Vysočinu s Krkonošema přežít ve zdraví :D Zase jsem nesebevědomá, mám strach, snažím se zapůsobit na ty stejný lidi, je to děs :D Zase jak malá...

Ještě pořád si nejsem jistá, kde budu na Silvestra... Možná doma, možná někde venku a možná se budu potulovat po městě, to by se mi líbilo... Mám tam místa, kam bych se chtěla podívat po tmě a to bude taková hezká noc. Uvidíme jak dopadnu. To by stačilo, nemůžu se tady soustředit na psaní a nejde mi to :D ještě se vám ozvu...
Your Mar-yeah

Když se věci hroutí pod rukama

26. prosince 2008 v 13:33 | Mar-yeah |  From my life
Smůla se mi začla lepit na paty....

Od včerejšího večera na co myslím, na co šáhnu, všechno se hroutí, ruší, ničí, padá... Mí rodiče se díky bratrovi začli zajímat o mlj blog. Chci mít aspon trochu soukromí pro mou duši... Ale hlavně...

Na Silvestra budu bez přítele, já vím, já vím... To jde přežít, zvládnout je to jedna noc, ale bude to těžký. Pro mě byly Silvestry vždycky těžký... Vždycky jsem si uvědomila, jak moc mi chybí někdo po boku a letos když tam někdo má být, tak nebude. A kdyby to byla jedna noc - jeden den... Ale ono jich bude 17... Sedmnáct dlouhých dní, kdy se opět mineme a zůstaneme odloučení. Sakra já si tyhle věci strašně beru.

Aby jste věděli, prostě musím jet s rodiči na dovolenou (už zase) a já vím, že to nebude taková hrůza a že bude i sranda, ale já už jsem vážně závislá. A poté? Pojedu na hory se školou. Ne netěším se a to vůbec. Aspoň jsem se ani do teď netěšila, takže nejsem zklamaná. Ale štve mě že si to neužiju... Já to takhle neumím.

Ách jo...

Your Mar-yeah

Šťastný a Veselý!

24. prosince 2008 v 15:51 | Mar-yeah |  From my life

Tak dneska je ten velký den... Někteří z vás možná uvidí zlaté prase (já teda 100% nikoliv :D), někteří se pokusí udusit kaprem (to doufám taky nebudu), ale asi všichni se k večeru odeberem pod vánoční stromek pro dárky...

Vánoční stromek... Ten náš vznikal ve stylu Pata a Mata... Jsme asi velice neskladná rodina a tak stojí stromek přede dveřma neb se nikam jinam nevejde a do obyváku se tedy musí přes kuchyni :D Bylo to jak u Pata a Mata... Zvlášť zdobení, ale nebudu se chlubit :-P

No nic... Zbývá mi jen popřát vám...
Bohatého dědu Klause a Santu Mráze. Je čas zabalit kapra, upéct dárky a zabít vánočku... Hlavně to nepoplést! :D

Krásný Vánoce všem! (A samozřejmě hodně dárků)
Your Mar-yeah
P.S. Nezapomeňte se pochlubit co jste dostali :D Happy Christmas...

Kdesi v oblacích

22. prosince 2008 v 22:37 | Mar-yeah |  From my life
Jsem šťastná...

Konečně, vždycky jsem si říkala až si řeknu to slůvko konečně. Nevím proč až teď, ale právě teď ho říct musím. prostě konečně... (Asi jsem se definitivně zbláznila)
Už je mi ukradenej všechen ten vánoční shon, všechny ty světový problémy, jsem šťastnej blázen a hodlám taková zůstat.

Mám pro vás dobrou zprávu... Blog se rušit nebude a já zůstanu svoji milou Mar-yeah. Už jsem si na ni moc zvykla a její skořápla mi stačí, ještě o ní hodně nevíte. Těšte se na její/moje tajemství

Your Mar-yeah

Vy jste řekli ne... Já ano

19. prosince 2008 v 17:12 | Mar-yeah |  From my life

Jsem to, ale mrška...
Aby jste tomu správěn rozuměli otázky byly dvě a nyní už vám je můžu s klidem odhalit....

Takže ta první byla z mého života a vy jste měli rozhodnout, jak se bude odvíjet dál.

1. Zda-li mám jít na prodlouženou....

Bylo to nelehký rozhodování, plné rozporuplných faktorů... Ale nakonec jsem se rozhodla sama. Nejsem si 100% jistá, jestli to bylo správné rozhodnutí, ale k něčemu dobré bylo.

2. Konec blogu?

A vy řekli ne... Pak tedy ne... Tyhle otázky nebyli fér, já totiž sama chtěla u jedné ano a u druhé ne (přesně v tomto pořadí), ale víte... Kdyby se to všechno zvrtlo, pak bych možná musela zmizet... Alespoň na chvíli... A vlastně chci zmizet i teď, utéct od všeho zmatku do klidu novoty... Vrtá mi to hlavou, zda-li se Mar-yeah nepřevtělí do nového těla...

V tom novém kabátu by se mohla stát kýmkoliv na světě, dokonce i sebou a to je Ono! Chtěla bych být zase sama sebou... Sebejistá, o něco klidnější, rozesmátá a veselá... Chci být znova taková a vím, že i mí blízcí by mě rádi viděli zase bezstarostně rozesmátou.

Můžu vám slíbit že budu a moc bych si přála, aby brzo. To bych přece nebyla já, abych se vzdala...

Možná prozatím Vaše Mar-yeah

Ano x Ne

17. prosince 2008 v 18:26 | Mar-yeah |  From my life
Mí drazí návštěvníci...

Můžete tu už víc jak rok číst zrcadlo mojí duše. Teď je můj osud ve Vaších rukou, ale protože Vás nechci příliš zatěžovat stačí mi když v anketě vyberete jednu z možností... Nebudete znát otázku... Nebo spíš vlastně ji znáte... Ano nebo Ne?

Práve jste můj osud... Važte si toho, oddala jsem se do Vašich rukou a jen na Vás teď je, jak to se mnou dopadne...

Takže vážení... Moc Vás prosím rozhodněte alespoň vy o této věci, když já už nemůžu... Budu Vám vděčná a kdo by chtěl nějakou odměnu... Napiště si o ni a já se ji pokusím splnit.

Tak tedy Alea iacta est....

Osobní peklo

15. prosince 2008 v 20:00 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny

Na prahu bolesti a strachu, těsně před zřícením. Na prahu nevědomí a tvrdé reality... Nejdříve několik metrů od okraje.... Přiblížila se tam sama, byla přece zvědavá... Utíkala jak nejrychleji mohla, ale pak se zastavila. Objevili se ruce které ji k němu strkali, ruce které byly černé s rudě nalakovanými nehty. Zabrzdila se a snažila se vrátit, ale ruce nepolevili a ona teď byla na samém okraji. Prsty na nohou svírala ten ostrý okraj , tu poslední hranici. A pak se ozval smích... Smích při kterém zmizela naděje a ona uviděla všechno, do čeho tak bezhlavě spěchala.

A pak se ty rudé nehty zaryli do její kůže a vrhli ji dolů... Do zatracení, do potoků slz a zmučených očí. Z posledních sil visela za konečky prstů na hranici. Doufalam, prosila, aby se objevili jiné ruce, ruce, které ji zachrání a vysvobodí z všech smutných pohledů. Ruce, které jí s láskou obejmou...

Dočká se?

Už je to za dveřmi

10. prosince 2008 v 20:10 | Mar-yeah |  From my life
Začátek prázdnin, Vánoce, Silvestr, nový rok... To všechno je tu do pár dnů max týdnů!... A já ve škole nestíhám, nemám dárky, na Silvestra nevím, kde budu a nový rok nepobírám když jsem do teď schopna napsat do data rok 2007.... Ale čas si běží mimo mě a 22. si dáme závod o dárky :D

Poslední dobou se toho děje nějak moc a vlastně vůbec nic. Všední dny trávím ve škole. Normální student se učí, kecá se spolužákama a dělá bordel. Nejspíš už jste pochopili, že já opravdu nejsem normální a tak ve škole pletu náramky, vážu korálky, luštím sudoku, kreslím ornamenty, vymalovávám Toma a Jerryho a vymýšlím kraviny. A tohle všechno nedělám jen ve škole, ale i ve vlaku a všude kde mám chvílu čas :D
Doma si teď většinou neodpočinu, buď imituju učení nebo tady nejsem. Dárky, spolák a hlavně kamarádi... všimli jste si, že s blížícíma se Vánocema jsou lidi ukecanější a vstřícnější? Včera jsem strávila něco přes hodinu venku na mraze s bývalýma spolužákama a vykecávala, vykecávala a vykecávala a nějak to nechtělo končit. Až když už opravdu mrzlo tak jsme se rozutekli...

Teda někteří... Já odkulhala :D Jsem si jaxi v těláku neco provedla se zádama a tak to dopadá... No celá já. Ale prosím zastaňte se mě, že je normální kulhat, když vás bolí záda? I když já vlastně nejsem normální, každopádně to byla sranda, neb jsem skoro každou půl hodku úpěla když jsem na to zapomněla a udělala nějakej pohyb :D

Přijdu vám veselá? A víte co? To se vám nezdá... Já totiž jsem! Zítra jsem totiž zkoušená jen z frániny, zemplu, děblu a biošky a pozor bonus! Píšeme fyziku... No nevadí... Známka sem známka tam, co já s nima udělám? :-P Vykašlu se na ně!

Your Mar-yeah

Smrt

8. prosince 2008 v 17:15 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Nedokážu pochopit, že za více jak roční působení na tomto blogu jsem nenapsala článek o smrti. Vžyť to je věc stejně běžná jako život, vlastně se dá říct, že běžnější, když si uvědomíte kolik lidí za ta tisíciletí zemřelo.

Lidé si vysvětlují svou smrt miliony rozličných způsobů. Jedni se dostávají do věčných lovišť, jiní do nebe nebo pekla. A já? Kdysi se mě někdo zeptal, co bych si přála já. A já odpověděla to čemu věřím do teď: "Jen ne reinkarnaci a černotu". Nic by pro mě nemohlo být horší než to. Neboť já miluji svůj momentální život. Miluji svoje přátele, svou rodinu, svůj soukromý svět. A kdybych byla nucena vést nový život, nevěřím, že by mohl být lepší než tenhle. Protože teď se stále víc směju než pláču a víc miluji než nenávidím. A to je smyslem mého života.
Kdybych ovšem už měla umírat, přála bych si potkat Smrtě (neboli Smrtku ovšem tato postava je popisovaná v geniální edici Úžasná Zeměplocha a její čtenáři mi dají jistě za pravdu, že Smrť je prostě lepší). Zkrátka někoho kdo usekává ty naše životy a zeptat se ho, jaké to je? V tu chvíli asi budu plakat a budu nepoužitelná, ale pokud ne, chtěla bych to vědět. A potom? Nevím co bych si přála ptotom. Mě nejvíc asi vyhovuje život, i když smrt taky nemusí být špatná, ale nepředbíhejme, ať ji zbytečně nepodráždíme.

Smrt patří do našich život stejně pevně jako narození a i přes všechny lidské snahy nelze oklamat. Alespoň zatím ne. Řeknětě mi, bojíte se? Já tedy ano. Je to neznámá věc a před těmi mám prostě strach, ale čím jsem starší tím menší. To je zvláštní, vzhledem k tomu, že každou sekundou jsem smrti blíže.

O smrti by se toho dalo napsat tolik, chtěla bych se vás zeptat na tolik věcí... Třeba v kolika letech by jste chtěli umřít, jak si představujete posmrtný život, přemýšlíte nad tím vůbec? A sama bych chtěla ještě víc psát o svých snech a teoriích.... Ale komu by se to chtělo číst

Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.
Immanuel Kant

Your Mar-yeah

V rytmu tance

5. prosince 2008 v 21:21 | Mar-yeah |  From my life
Asi nějak tak by se dal označit můj dnešní den. Díky kroužku společenských tanců jsem byla laskavě uvolněna ze školy a už od osmé hodiny ranní trénovala choreografii na vystoupení.

Jo to znělo vznešeně, ale samozřejmě to tak žhavý nebylo. Kolem osmé jsme se sešli teprvé my - "aktivisti" a zbytek se loudal až do devíti... Tak i tak bylo to velice vražedný. Většina z nás chodí do spoláku teprve od září a tak i učitelovi došlo, že dělat s náma něco složitýho nemá smysl. Z těhle důvodů tedy zvlolil "jednoduchý" quickstep a walz. Musím uznat, že hudba je zvolená dobře a vůbec ta výsledná choroška je vážně moc hezká...

Jen mi moc nejde no :D

To víte začlo to docela jednoduše... První quickstepovou třetinu jsme zvládli docela v pohodě... (Dokonce i postiženýho medvěda :D) Druhá walzová třetina šla o něco hůř... Taková kytička není žádenej med. Ale ta třetí, to byla vražda.... Jakejsi námořník, jelení skoky a podobné kraviny to prostě nejde! :D Bude to holt ještě legrace....

V tuhle chvíli už sedím s nohama na stole a dost bezduše tady klábosím s pár lidma, prohlížím net a usínám v sedě. Nějak mě to všechno zmohlo. Ale dnešním dnem usnu s nadějí v lepší zítřky....

Neboť zítra si pojedu do Velkýho Špalíčku na film (který pokud bude stejně úžasný jako knížka) překoná i moje legendární Piráty z Karibiku! Samozřejmě myslím Stmívání...
A ještě ke všemu s mou nej kámoškou. To jsem zvědavá jestli nepotkáme pána "Já vás viděl" :-P ( Pozn. Nejspíš nepochopíte, ale ona ano :D)

Your Mar-yeah

Zlost

3. prosince 2008 v 21:57 | Mar-yeah |  From my life
(Upozornění: Následuje spousta řádků vylévání mé pubertální naštvané dušičky.)

Chce se mi křičet! Chce se mi nadávat! Chce se mi najít ty nejhnusnější slova co znám a vyřvat je do světa. Všem sdělit jaká je naše fyzikářka strašlivá ****...

Všechno ve mě vře, plánuju si úkladnou vraždu.... Pomalou a bolestivou plnou nechutných chvilek. Pomsta bude sladká... Chce se mi ďábelsky smát.
  • Chci přijít do školy a vysmát se jí do očí.
  • Chci jí o hlavu omlátit ten stupidní test (zatížený nějakou tlustou knihou).
  • Chci jí dokázat, jaká je svině.
  • Chci ji nadávat mnoha sprostými slovy.
  • Chci všem na tomhle světě říct, co je zač!
  • A chci aby nás nechala žít! Aby si neléčila svoje komplexy na nás, aby si uvědomila, že jsme jí nic neprovedli a aby pochopila, že nejspíš neumí učit a aby měla celá třída 4-5 není normální!!!
Nejsem jediná s těmito pocity a nejsem první a bohužel asi ne poslední. Test co budeme psát zítra zvořu. Je mi to jasný. Její testy pro mě nejsou srozumitelný ať se snažím, jak chci, nejsou jednoduchý a často mám pocit, že nejsou vůbec na zadaný téma. Jednoho krásnýho dne jí řeknu co je zač....
Ale teď bych se měla uklidnit...Omlouvám se, občas se prostě musím vypsat jinak bych do smrti viděla rudě. Jsem beran, jsem výbušná a to se někdy hodně nevyplácí. Zlost ovládla všechny moje mozkové buňky a odnesla to moje klávesnice i prsty, neb jsem s nimi nepřiměřeně třískala. Nevadí, mám to na koho svést... S klidnější hlavou, přemýšlím co teď....
  • Na test už se stejně nenaučím a bohužel to pravděpodobně ani nepochopím.
  • Je dost možné, že tuhle učitelku budu mít další tři a více roků.
  • Mohla bych ji zabít, ale nestálo by to za to (asi).
  • Mohla bych jí znepříjemnit život, ale ona by mi to vrátila mnohem víc.
  • Mohli bychom sepsat petici pro získání jiného fyzikáře, ale po předchozích zkušenostech pochybuji, že by to vyšlo.
  • Nejlepší by bylo, kdyby se stal zázrak a ona odešla. Ale zázraky jsou důležitější jinde.
  • Jak to tak vypadá staneme se tedy mučedníky zamindrákované profesorky.
  • S hlavou hrdě vztyčenou říkám, že od nynějška budu pyšná na svoji čtverku neb je to důkaz, že prolezu a nenechám se od týhle učitelky vícekrát vytočit.
Uf to se mi ulevilo.....
Your Mar-yeah

A próóóč?

1. prosince 2008 v 17:56 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
A prostě protože. Svět zahalují otázky a je jich tisíckrát více jak odpovědí. Ale proč se všichni ptají ? To je další otázka - paradox. Ale stejně, proč? Mám pocit, že bych měla vědět snad všechno.

"Instrumentalistická definice státu nám říká, že stát je využíván jako nástroj, použitý někým k něčemu."
"A kým? K čemu? A proč vlastně?"

Protože... Prostě protože! Lidičky neštvěte mě... Já vás varuju :D Se mnou není žádná sranda když se naštvu... Ne omlouvám se, Vás - čtenáře mého bložínku, mám moc ráda :) A vy nemůžete za tu věc zvanou otazník a podobně - alespoň doufám. Možná bych se i vsadila, že první slovo co vzniklo bylo proč. A nebo možná ne, první slovo mohlo být ještě co.

Uvědomte si, že to je jedno z prvních slovíček co se člověk naučí. A pak už následuje samé kdo, kdy, jak, kolik a to zpropadené proč... Jsme od přírody zvědaví, já nevyjímaje, ale buďte té lásky neptejte se jenom mě, popřípadě mi taky někdy odpovězte. Občas se mi zdá, že jsem snad jediná kdo hledá odpovědi. Opravdu je hledá - ne že se na ně někoho zeptá...Ale to by stačilo, nebo se začnu ptát....

Your Mar-yeah
Ale stejně....Próóóóč? :-P