Listopad 2008

Rutina vs. novinky

29. listopadu 2008 v 14:46 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Jako každý rok se v ulicích objevili Vánoční ozdoby, na náměstích stromky, ve vitrínách tisíce barevných baněk. Rutina Vánoc je prostě zase tu. Ne na jednom blogu už jsem se dočetla spousty nespokojených názorů a problémů, které Vánoce způsobují. Každá rutina má svou temnou stránku, ale představte si, že by Vánoce nebyli.

Jsem si jistá, že nejvíc by se bránili ti, kteří si na ně před chvílí nejvíce stěžovali. Proč? Nevím... Tak to prostě je. Lidé jsou věčně nespokojení a platí to i u novinek. Změny nesnášíme snadno (zvlášť někteří a některé), ale všechno je jednou poprvé, pak je to o zvyku a nakonec je to samozřejmě naposledy. Člověk - tvor nespokojený. Jinak to nebylo, není a nebude.
Sama nevím čemu dávám přednost. Volím spíš zlatou střední cestu, můj život není rutinní, ale ani změny nejsou mým fanouškem. Mám svoje zvyky, věci, které se nikdy nezmění, ale hlídám si aby můj život měl i svoje poprvé. Přijdou mi ochuzení ti, co nikdy nevyzkoušeli nějakou šílenost, nevrhli se do úplné pitomosti a jedou si přesně podle naučenýho systému. Ale nezávidím ani těm maniakům, co k životu potřebují změny. Protože takový lidé nemohou mít opravdové přátele neboť by je (k potřebné změně) brzy vyměnili. Bohužel znám i takové a občas je těžké poznat je, než jim podlehnete.

Your Mar-yeah

Zimní spánek

27. listopadu 2008 v 22:19 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Občas bych si přála být medvědem nebo ježkem.... Ne, že bych chtěla být chlupatá a nebo dokonce bodlinatá, ale přála bych si jejich zimní spánek. I když dá se říct, že ho stejně většina z nás prožívá.

Až teď na gymplu jsem si uvědomila, jak jsem byla zvyklá kolem prosince vypnout přemýšlení. Základka byla zlatá doba plná volnosti, bez větších povinností. Říkám vám, deváťáci, pokud si myslíte, jací nejste chudáčci kvůli příjmačkám, věřte mi, že střední je stokrát horší než jeden test. Ale já si stejně jako každý rok zapla svůj "zimní spánek". V čem to spočívá?

Přestala jsem se nervovat nad těmi hloupými číslicemi, kterým ti "chytří" říkají známky. Konečně jsem se uvolnila a každej druhej den se nestresuju nad kdejakou blbostí... Budou Vánoce, bude trocha klid, budou prázdniny, do té doby mám vypnuto a jedu na úspornej režim. "Hlavně klid a nohy v teple, řekla babička a strčila si nohdy do mrazáku...."
Tenhle zimní spánek nevidím jenom na sobě, ale i na všech ostatních. Přijde mi, že všichni jsou najednou pasivní, největší akce se nekonají, všude je klid a pohoda. I když to asi ne, ale tohle je přesně ta doba odpoledních káv, seriálů, filmovejch večerů a přátelskejch posezení. Já jsem sice víc aktivní, ale tenhle rok je dlouhej a únavnej a tak mi trocha klidu vůbec nevadí. Hlavně bych potřebovala ten spánek...

Jak prožíváte zimní spánek vy?

Your Mar-yeah
P.S. Já vím, že kurzívová věta moc nezapadá, ale na mě sedí.... (Pomineme-li že nejsem babička.)

Volný pád

25. listopadu 2008 v 21:35 | Mar-yeah |  From my life
Můj blog začíná být až přehnaně nepřehlédnutelný. Jen na hlavní stránce blogu na mě najdete 3 odkazy !!! Jeden v ukázkách blogů, druhý v kolonce "Uživatelé o blog.cz" a třetí ve vyhrané soutěži. Dříve bych jásala radostí, dneska to budí lehké pousmání a hřejivý pocit, že se tímhle blogem možná někdo zabaví. Právě dneska mi moje spolužačka oznámila, že na můj blog chodí moc ráda, protože ji baví. A to je ta největší odměna, kterou může jakýkoliv blogger dostat.

Zdá se mi, že za poslední roky se toho změnilo nějak moc. A můj blog taky, nenazvala bych to vzrůstem osobnosti nebo tak. Spíše Volným pádem zábran, stydlivosti a neupřímnosti. Popravdě je velmi těžké říct některé věci někomu do očí, je ale velmi lehké napsat je na blog.

Bohužel do Volného pádu musím zařadit i svůj prospěch. Škola je věc, která mi nedopřeje pokoj a klidný spánek. Zatímco píšu na blog měla bych se učit matiku. No nevadí.... Teda mě ne, asi jsem se smířila s osudem.

Vrací se mi moje filosofické nálady. Zatímco píšu dumám nad tolika věcmi, že se sama divím. Tak se někteří z vás možná můžou těšit na některou z mých bláznivých úvah na ještě bláznivější témata.

Your Mar-yeah

Sníh

22. listopadu 2008 v 11:04 | Mar-yeah |  From my life
Chce se mi křičet "Sbohem podzimní deprese!!!" je tu sníh! Ta nádherně bílá zmrzlá voda...

Jak já ho zbožňuju, sníh schovává ty špinavé střechy, cesty a rozblácené pole, všechno je krásně bílé jako v pohádce a svět září. Sníh vyvolá úsměvy na tvářích těch dětí, co se dokážou odpoutat od moderní techniky a jdou si zahrát pořádnou sněhovou válku. A proč by to měli být jenom tváře dětí že ano :-P Sníh mi dopřává ten nádhernej pocit sjíždět dlouhatánskou sjezdovku (i když na to si budu muset počkat). Sníh je prostě moje záchrana.

Až se odpoledne zase promění v tu hnusnou břečku, má nálada trochu poklesne, ale vědomí, že sníh už byl mezi námi a že se po roce neztratil někde ve vzdušných proudech mě uklidní. A tak doufám, že depresivní stránky z této stránky už nadobro zmizí a já se zas budu radovat ze života.

Jako věčně nespokejený tvor, ale musím mít nějako výhradu. Ta dnešní je, že bude nový design - zimní a už asi vím jaký zhruba bude. No těšte se :-P

Your Mar-yeah

Pláč

19. listopadu 2008 v 21:42 | Mar-yeah |  From my life
To ten podzim... Kdo ho jen vymyslel... To on může za všechno, za to, že mě trápí otázky na který bych měla znát odpověď, za to že se mi zase vrátili večerní depky, za to že je tolik lidí smutných.

Nejde mi škola... A prostě ne a ne a ne. Neumím krycí pletiva rostlin, podmínky dělitelnosti čísel a jejich přesné definice, kvantová čísla elektronů všeho druhu a už vůbec ne fyziku. Fyzika, tenhle hnusnej vědní obor a ještě hnusnější školní předmět mi znepříjemňuje život, ale tááák strašlivě, že mám chuť najít jejího tvůrce a vlastnoručně ho umučit k smrti. Je mi jedno, jak dlouho trvá nějaký zpomělení auta, když stejně nemám řidičák a i kdybych to vědět potřebovala tak pochybuju, že si v nějakých 20 vzpomenu na vzoreček s= v0t - 1/2at2 Vrrrr..... nebo spíš ách jo :(

Říká se, že pláč pomáhá... Asi jsem zase výjimka neboť se mnou neudělal nic kromě bolavých očí a rozmazané řasenky... Už zase a snad už nikdy víc.... Hloupé přání, brečet bude ještě tisíckrát.
Pokud přežiju další čtvrtek, přežiju snad i konec světa. Jo přeháním - už zase, ale čtvrtky jsou opravdu vražedný dny. K tomu se přidá, že jedinou volnější hodinu nám nahradí chemie a tak si o klidu můžu nechat jen zdát.

Přála bych si alespoň na pár dní mít naprosté volno. Něco jako ozdravovný pobyt pro mou mysl. Hodil by se... Jednou zapomenout na tu pitomou depresiví školu. Už i zástupce si mohl přečíst nadpis "Škola je jedna velká DEPRESE", kdy jsme v IVT dělali ve wordu a mě nenapado nic jiného než tohle. V tu chvíli mi nedošlo, že si to přečte, ale co, bylo to libovolný a jen ať si uvědomí, jak se občas cítíme.

Přeju vám ať se máte líp jak já a v té kose neumrznete...
Your Mar-yeah

Kosa, kosa a kosa

17. listopadu 2008 v 22:04 | Mar-yeah |  From my life
Ne nestala se ze mě Smrtka ani Smrť a dokonce jsem se ani nevrhla na zemědělský práce. Kosou nazývám tu nehoráznou zimu, která je teď venku tedy 0 až mínus nevím kolik...!!!

Upřímně nemám ráda zimu, jediný co se mi na ni líbí je sníh a ten stejně ještě pěknou chvilku nebude. Škoda, když je, zapomínám na to jaká je strašlivá kosa. Jako malá jsem si vždycky myslela, že sníh je peřina pod kterou se schovávají všechny stromy a keře ( A tak jsem se v ní inteligentně několikrát vyválela a chytla rýmu :D). Vůbec zimní sporty můžu stejně jako letní. Lyžování bruslení, to je moje. :)
Víte že do konce roku zbývá jen 44 dní?! To je docela wow... Já ještě teď někdy píšu, že je rok 2007 :D A navíc nikdy jsem nepřemýšlela co bude v roce 2009. V plánu byla vždycky jen dva-tisíce-osmička. Neb všechny moje průkazky a spol. v tomhle roce končili. Ne že bych se chystala umřít, ale zkrátka už mám 15 a tedy občanku a tak jiný průkazky. No děs....

Už jsem vymyslela pár dárků na Vánoce. To su dobrá co? :D Ale stále pro mě zůstává záhadou co dát dědovi taťkovi a bratrovi nemáte někdo nějaké taktické rady? Byla bych za ně moc vděčná...

Omlouvám se jak málo vás teď navštěvuju, ale skoro nic nestíhám a asi to teď nebude v nejbližší době o moc lepší, ale slibuju, že se budu snažit.

Your Mar-yeah

Sv. Martin na bílém koni přijede

16. listopadu 2008 v 21:03 | Mar-yeah |  From my life
A houby... No věřte příslovím. Škoda že ty už díky všemožným lidským snahám (globální oteplování apod. ) neplatí. Kdyby ano, už bychom měli sníh. Nu což tak příště.

V našem městečku je kostel zasvěcený právě Svatému Martinovi a tak (pro zvýšení turistického ruchu a úrovně města) se tuším třetím rokem konal průvod městem a program v místním zámeckém parku. To bych nebyla , abych tam chyběla že ano :D Naštěstí tentokrát jsem nemusela jít v průvodu a mým jedinným úkolem bylo usmívat se a tleskat.

Tak jo... Podívala jsem se nejdříve sama a pak s kámoškou na vystoupení místního folklórního souboru* Drahan, asi na pár vteřin si zatoužila zatančit polku a pak mrzla zbytek dne. Sníh sice nikde, ale kosa jak v ruským filmu. Musím si jít sehnat kozačky a nějakej kabát - to bude stylovka :-P

Mám velkou chuť děkovat všem těm studentům, kteří se zapříinili o svátek 17.listopadu. Je krásný zjištění že zítra nemusím vstávat a ještě přijdu o ZSV a Fyziku... Díky!!!

Jinak? Jinak se nic neděje, až mi to přijde podozřelý... To přejde

Užijte si zbytek volných (svobodných) dnů bez učitelskýho a pracovního teroru
Your Mar-yeah
*Omlouvám se ne spolku, ale souboru....Že Gobe :-P

Dívka v modrém peří

13. listopadu 2008 v 22:17 | Mar-yeah |  From my life
Nikdy jsem se nenaučila pořádně malovat ani kreslit... A to chodím asi 10 let do výtvarnýho krožku. Ale co baví mě to, je to nádherný odreagování, pokecáte si u toho a občas ze sebe třeba máte i dobrej pocit... Takovej jsem zažila dneska. Můj výtvor sice není žádná nádhera, ale líbí se mi ty oči... Přemýšlela jsem, že bych si udělala kolekci smutných a veselých očí v několika xichtícíxh se obličejích, třeba by to šlo :) No zkusit se má všechno...


Tyhle dny jsou náročný, samej test, samej nevrlej učitel a tak podobně... Teď to zažíváme všichni. Čtvrtletí, třídní schůzky no děs a hrůza... Ale každej problém má svoje řešení a každá hádka svůj kompromis. Jsem si jistá, že až se budu hádat zapomenu anto, ale teď mám relativní klid a tak můžu rozumovat :-P

Už nás čeká jen pátek a pak třídenní výkend. Tak vám přeju, aby jste zítřejší poslední všední den přežili v pohodě :)
Your Mar-yeah

Originalita nade vše

11. listopadu 2008 v 21:30 | Mar-yeah |  From my life
V poslední době neslyším snad nic jiného než "Napiš článek na blog"
Tralálá to nejde tak snadno... Teda ne vždycky ;) někdy je to úplný lehárko. Ale je docela těžký napsat něco čtivýho, zábavnýho, shrnout svoje pocity a dojmy a tak podobně (Ne že by se mi to někdy povedlo).

Tak se trochu vyjádřím k sobě ( Tohle témá mám totiž v zásobě do vlastní smrti, a pak už to stejně doufám řešit nebudu :D ) většinu dne mi zaplňuje škola... Jo je to na nic, ale občas má své světlé okamžiky jako jsou přestávky, luštění sudoku, bláznivá matikářka a občasné nevysvětlitelné ( radši ) záchvaty smíchu.
Včera jsem k tomu zašla do pár obchodů, ale nelíbilo se mi nic než jeda krásná podprsenka se Snoopym a tu neměli v mé velikosti :-( Taky jsem zašla s mamkou do kina - na českou předpremiéru Madagaskaru 2. To víte zadarmo s popcornem, jó to se někdo má :D

A dneska po nádherné cestě strávené v náruči mé lásky mě čekali společenský tance. OK Samba by nějak šla, walz taky. O tom jak moc mě bolí nohy se nebudu radšji zmiňovat. Ale my budeme vystupovat na plesech! Už máme domluvený datum na sestavu choreografie... Já se z toho jednou vážně zcvoknu. Ale do té doby to bude krásný :) Tak co....

Your Mar-yeah
P.S. Poslední dobou nacházím spoustu nových úžasných a čtivých blogů. Mění se můj vkus nebo vaše blogy?

Svatba

9. listopadu 2008 v 11:20 | Mar-yeah |  From my life
Já o tom nemůžu nenapsat... To by bylo jako nevěra blogu :D

Byla jsem pozvaná na svatbu už někdy...No hodně dávno. Obřad problehl ve dvanáct na radnici, oba si řekli své ano :) a tradicím taky bylo učiněno za dost. Slavnostní oběd taky proběhl v pohodě, pominu-li, že jsem se smála každý druhý sousto a málem jsem se udusila :D

Co byl ovšem geniální závěr, byla večerní oslava v Klepačovským kulturním domě. :D Ze začátku pohodička klídeček. Svatební tance... Polka valčík atd. :D O půl osmé byl ohňostroj... Takže všichni vylezli ven, aby se na to podívali :) Noo Jsme zalezli zpět a na mého přítele - Libora už se smáli jeho bratři ať se jde s nima napít. Taktně jsem odmítla přeci jen já měla být v deset doma. ( To ti rodiče :( )

Asi za pět minut pro mě přišel Libor ať se jdu aspoň pozdravit. Tak jsem svolila na jednoho panáka.... Jeden se zvrtl ve dva, pak se přidali další, já se se všema seznamovala a už to bylo. Za chvíli jsme si připíjeli na mě a Libora jako budoucí novomanžele, plánovali naši svatbu a posléze řešili, že naše rodina je asi zabije, když mě vrátí v takovým stavu.

Řeč došla i na můj věk :D Když jeden z bratrů zjistil, že je mi tolik kolik jeho dceři, měla jsem dost :D A když posléze dcera přišla a my ho přemluvili aby jí nalil měla jsem ještě víc :D

Otec: " Tak co si dáš? Jelzina? Ten je sladkej"
Dcera: " Vodku"
Otec: " Ale ten Jelzin je vážně sladkej."
Dcera: " Já vím.....Teda nevím!!!"

Měli jste vidět ten výraz, ale on už to po chvíli nikdo neřešil :D Některý věci z toho večera nikdy nezapomenu, některý bych zapomenout chtěla. Ale co stane se :) Těším se na další svatby :D
Your Mar-yeah

Škola z nás dělá idioty

7. listopadu 2008 v 21:03 | Mar-yeah |  From my life
Vědecky dokázáno :D (Pokud se já můžu považovat za vědce a zároveň studijní objekt.)

Aby jste si to správně vyložili...
  • Naše školní skříňka je zamklá tím nejmenším zámkem, který si umíte představit. Proč? Protože od většího máme jen dva klíče a jsme tři a navíc takhle je to roztomilý :D Zároveň vás moc chci poprosit jestli máte doma nějaký zámek navíc třeba rozbitej napište mi a nejlíp mi ho i pošlete, vymysleli jsme totiž novej projekt :D
  • Kolem cesty do školy máme několik výrazných bodů :D
  1. Křivý komín - On je vážně šikmo :D Pokaždý z toho nemůžu
  2. Samotná cesta - Občas je to vlak smrti... Ale to by jste museli slyšet
  3. Párek v rohlíku - I když ten ne pokaždý ale on je tam krásně nakreslenej na tý stěne :D K nakousnutí....
  • Jo Ten obrázek mluví za vše
  • No a podívejte se na učitele :D Třeba naše matikářka ta si zaslouží pro sebe celej článek... Ale to příště.
Dneska jsem se nechala ostříhat :) Až budu mít nějakou hezkou fotku dám ji sem :-) Docela se mi to líbí :)
Jsem přehnaně podezřívavá... Strašně moc a došlo mi to až teď. Trošku pozdě, ale naštěstí ještě ne přespříliš.
Zítra jdu na svatbu sestry mého přítele. To bude ještě zajímavý... Ať to dopadne jakkoliv.Já se potom ozvu :)

Your Mar-yeah

Stop...!

6. listopadu 2008 v 20:45 | Mar-yeah |  From my life
Potřebuji vypnout myšlení... Značka rychle a bezbolestně.

Běhají mi hlavou zbytečné a bolestivé myšlenky. Na školu - na tu zbytečnou fyziku, kde se dohánějí vlaky bláznivou průměrnou rychlostí. Na matiku plnou důkazů směřujících proti mě, chtěla bych se odvolat nenajdu tady matematického advokáta? Na češtinu, kde se vraždí tolik lidí tolika nehezkými způsoby. Na angličtinu s neznámým Mattem, kterej ještě ke všemu není ani hezkej. Na rodiče, kteří mi ubližují aniž by si to uvědomili a já jim to říct nechci. Stejně by to nepochopili. A na věci nad kterými bych už dávno neměla přemýšlet.
Poraďte, kde je to tlačítko "Vypnout"? Já bych si ho tak přála najít. Asi mi ho někdo schoval. Za trest.

Dneska jsme měli výtvarku... Začínám na sobě pozorovat, že moje fantazie mizí spolu s s narůstajícím věkem. Dřív pro mě byly nápady tak jednoduché. I ted mi ještě zůstala fantazie, co bych jinak dělala ve škole, ža ano. Ale je to jiný :) Vlastně všechno je takový jiný. Jiný než včera a kdykoliv před tím. Co se tak rychle změnilo? Nemůžete mi to někdo říct?

Your Mar-yeah

Odpovědi

4. listopadu 2008 v 12:51 | Mar-yeah |  From my life
ještě je tu pár odpovědí, pro ty z vás, kteří na mě měli nějaké otázky. :D
To víte nudím se ve škole :D

Máš se ráda? Werča
Ano, mám se ráda. Chvílama se sice za nějaký věci nesnáším, ale pokud to pominu většinou se mám ráda. Jinak bych asi nemohla přežít :)

Kolik opravdových přátel máš? Werča
Opravdových? To je těžká otázka. Přátel mám hodně, ale těch, kteří by za mě dali ruku do ohně a já za ně, zas tolik není. Dejme tomu, že bych je spočítala na prstech. ( No to je asi docela hodně :))

Co ti spolehlivě zvedne náladu? Werča
Můj přítel. Jen ho vidím musím se usmívat.
Pak taky čokoláda a Tic Tacy. Bez nich bych nemohla žít :)
A miliony maličkostí, který bych vypisovala do smrti.
Já nebývám smutná zase tak často. :)

Věříš v boha? Mik
Noo... Oficiálně jsem asi věřící. Rodiče chodí do kostela a tak jednou za čas mám povinný s nimi jít. Ale ve skutečnosti bych se nezařadila do nějaké víry. Mám takovou svou soukromou. Kde je vždycky naděje na nějakou pomoc a záchranu možná od Boha, ale možná taky od někoho jinýho. Co já vím, co všechno nevidím.

Kdyby jste náhodou měli ještě nějaký dotaz tak sem prosím.

Smyčka

4. listopadu 2008 v 12:16 | Mar-yeah |  From my life
Svět je jedna dokola se opakující smyčka. Ne? No tak alespoň škola ano.
Před dvěma týdny jsem seděla na téhle židli a psala článek na blog. Tak neoriginální, že to dnes dělám znova. Jenže... Pochybuji, že se dneska ještě dostanu k tomu napsat něco smysluplnějšího. Sice nám k mé velké radosti odpadá bioška a tak se do našeho městečka dostanu už tako kolem půl třetí, ale pochybuju, že si nevymyslím nějakou "smysluplnou" činnost, která mi zabrání dostat se domů dřív než ve čtyři nebo v pěti...

Stálí návštěvníci si možná stihli zapamotovat, že večer mám spolák ( tedy společenské tance ). Já prostě nemám náladu už asi tak týden tančit. Prostě ne. I mě je to divný, vždyť já to tak zbožňovala. Doufám, že mě to brzo přejde, protože přesto všechno tanec je nádherná věc.

Zajímavý, jak přesvědčuju sama sebe.
No není to poprvé ani naposledy. Zjišťuju, že tenhle blog je nějakej příliš úspěšnej. Návštěvnost denně přes sto a já se nějak neraduju. Jo jsem divná fakt. Mě stejně nevíc těší, když čtu nějaký smysluplný komentáře, než kdyby tady byla návštěvnost denně přes tisíce, ale komenty pouze ve stylu "U mě je bleskovka" apod.

Zdá se mě, že zase blbostma natahuju článek :D Omlouvám se, končím...
Your Mar-yeah

Odloučení

3. listopadu 2008 v 20:12 | Mar-yeah |  Romdomisův deník
Zanedbávám, omlouvám se. Nějak jsem byla myšlenkama úplně jinde. To víte, to dělá to elitní gymnázium....

Každým dnem víc a víc trpím kvůli své lásce. Stesk mě sžírá a proto jsem se rozhodl. Vrátím se. Konečně spatřím svůj domov, lesy ve kterých sem se jako kluk proháněl, šeptání vody v potce a hlavně tvář Terisi, mého největšího pokladu. Již zítra se rozloučím se svými přátelí a zamířím zpět. Nerad je opouštím, ale již to nemohu vydržet.

Odloučení

Oči nám slzí a mají dobrý důvod,
vždyť láska je vzdálena jak májový průvod.
Duše se chystá nám opustit tělo,
odletět za druhým, jenž celou noc bdělo.
Srdce se kroutí a hlasitě puká,
způsobí nám tak obrovská muka.

Barvy se vytratí a celý svět zčerná,
jen sytě šedá zůstává věrná.
Tmavý je svět, lidé i okolí,
smutek a žal - ty těžko přebolí.
Stín je jak závoj a všechno nám skrývá,
nejsme však sami, kdo se tu dívá.

Vtíravá samota dělá nám společnost,
očím se ukáže pravdivá skutečnost.
Že nikdo nás nevidí a neví čím trpíme,
jak strašně prázdnotu v náruči snášíme.

Prosím nekopírujte to... Děkuji

Zas a znova

2. listopadu 2008 v 20:58 | Mar-yeah |  From my life
Nepíšu to poprvé a jsem si jistá, že ani naposledy. Už zase jsem smutná, malinko naštvaná, ale hlavně smutná.

Důvod? Rodiče

zase. Proč? Proč mi to dělají? Je snad láska trestná věc? Nejsem malá holka a stejně nemám kdo ví jaký výsady. Když se podívám na svoje vrstevníky mám spíš hodně omezený výsady. A oni se tváří, jako by mi dovolili úplně všechno a diví se proč za to nejsem nesmírně vděčná. Proč? Protože já zkrátka nemám moc zač!
Mám takový dojem, že oni znají adresu tohohle blogu a rozhodně není problém si ho vygooglit pod mým jménem. Došlo mi to teprve nedávno, ale jestli ten blog znají, dozvěděli se toho opravdu hodně. Dá se říct i o sobě... Nevím co si o tom myslí, ale oni mi to říct nemůžou. Oni nemají oficiálně adresu tohohle blogu a já jim ji nikdy nedala a řekla, že nedám. Zkrátka tu nemají co dělat.

Ale kdyby náhodou...
Můžete mi zakázat hodně věcí, můžete mě udělat peklo ze života, ale nikdy mě nepřinutíte přestat milovat. Nechápete to, já zas nechápu, že to nechápete. Copak jste nebyli stejní? A nebo podobní? A i kdyby já jsem prostě jiná. Smiřte se s tím, já se měnit nebudu.

Your Mar-yeah

Listopad

1. listopadu 2008 v 22:11 | Mar-yeah |  From my life
Přijde mi sobecký dávat článek s takovým názvem do rubriky "From my life" když tenhle článek by s klidem mohl být ze života kohokoliv z vás. No co už.

Je tady... Aby jste si to uvědomili stejně tvrdě jako já... Za dva měsíce je tu Nový rok za necelé dva měsíce jsou tu Vánoce Za měsíc a pár dní je tady Mikuláš a než se nadějem bude sněžit. Já to zkrátka nedávám. Nějak si to absolutně neuvědomuju a uvědomovat nechci! Vždyť teď byly letní prázdniny nebo první září. Ó můj bože....

Nebudu shrnovat říjen. Nechci shrnovat říjen. Dalo by to moc práce. Ono se toho teď moc neděje... Snad jen, že už mi docela jdou piruety ( to je hrozivý slovo ) na bruslích a moje nohy jsou v tak děsivém stavu, že kulhám i po době což je hodně vysoký stadium.

Tak jsem zvědavá co budu psát za měsíc 1.12. Vůbec totiž netuším co listopad přinese... Je tu pár věcí, který rozhodně budou stát za zmíňku. Nebudu ale předbíhat o čem bych psala potom. To se nezdá, ale těch témat zase není tolik :D

Your Mar-yeah