Říjen 2008

Slzy

31. října 2008 v 15:14 | Mar-yeah |  From my life
...stékající po tvářích. Obličej z kroucený do bolestivé grimasy a v očích beznaděj a smutek...

Proč? Kdo ví...
Nikdy jsem neslyšela od žádného biologa, proč lidé pláčí... Nemáme vysušené oči a tak bychom neměli mít potřebu je zvlhčovat. Žádný fyzický pud v tom tedy nevidím. Nikdy ho ani vidět nechci všechno nemusí být objasněné. A stejně kdykoliv je nám smutno slzy se objeví v našich očích a po chvilce sklouznou až na tvář.
Zvěstují smutek. Já vím, že plakat se dá i ze smíchu, ale na první pohled přeci poznáte smutné slzy od veselých. Na internetu najdete tisíce obrázků plačících lidí a 99% z nich jsou ti lidé smutní. Začíná se mi zdát, že jich potkávám víc i v životě.

Bolest kterou cítíme se mění v kapky slané vody. Někdy pomůže chvíli si pobrečet, někdy slzy odplaví smutek. Nevím, jak je to možné nebo proč to tak je, ale dokud to bude alespoň malinko fungovat, nemám důvod to zjišťovat.
Your Mar-yeah

Bez růžových brýlí

30. října 2008 v 20:40 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Podívejte se na svět očima čtyřletého dítěte...
Všechno je takové jako v pohádkách, tráva je zelenější, kvetiny voňavější a možné dokonce nebe modřejší. Lidé jsou hodní a bezstarostní, puberťáci jsou pro ně milými školáky, dospělí tetami a strýčky, důchodci babičkami a dědečky. Možná, že dětem někdo v porodnici nasadí růžové brýle, ale bohužel s omezenou trvanlivostí.

Pohled osmiletého dítěte je přeci jen odlišný...
Svět se začne podobat spíše počítačovým hrám a vůbec hračkám všeho druhu, z holčiček se stávají výstavní bárbínky a z kluků drsní bojovníci. Není to tak naštěstí u všech. Ale i tak věřte mi tyhle děti jsou schopni najít v čemkoliv hru :)

Pohled třináctiletého dítěte...
PUBERTA - milionkrát řečené slovo, které zahrnuje snad tu nejširší možnou skupinku mladých lidí. Platí až dejme tomu (pro některé) do dvaceti. A tahle doba je tou největší skázou pro růžové brýle. Z veselých dítek se skoro přes noc stávají lidé protloukající se světem ostrými lokty, bezmocné loutky společnosti, trosky závislé na všem a všech okolo a v bohužel málem procentu sebevědomí mladí lidé...

Mohla bych psát o (ne)spravedlivých dospělých a (ne)veselých důchodcích, ale protože se nemůžu podívat na svět jejich očima neudělám to. Možná za pár let.

K čemu je ale tenhle článek? Asi ztrácím růžové brýle a chtěla bych říct, že toho lituji. Radši bych aby se tráva víc zelenala a svět byl milejší. Co nadělám záruční doba vypršela a já si nebudu na nose držet rozpadající se sklíčka, ještě by mě pořezali....
Your Mar-yeah

A tak to utíká

28. října 2008 v 22:22 | Mar-yeah |  Spřátelené blogy
Podzimní prázdniny skoro fuč.
Užila jsem si je jako málokterý (alespoň tu část do teď) Nejspíš proto, že většinu času nebyli rodiče doma a já si tak mohla vyspávat do kdy jsem chtěla, nemusela jsem se omezovat jejich buzerací a s nikým jsem se nehádala. Už mi to chybí, ani nevíte jak. :( Hlavním důvodem, ale stejně asi bude, že většinu času jsem trávila se svojí lásko a čas s ním uběhne jako voda, jen mnohem krásněji :)
Zbývá mi ještě jeden den a ten bude hektický... Ráno si pojedu pro boty a odpoledne se budu chystat na co jiného než na prodlouženou. Ne, já nechodím do tanečních, ale stejně jsem zvaná. Dejme tomu jako rodina, možná se tomu dá tak říct :) Těším se a zároveň bojím, jak jinak že ano. Nejspíš jsem schizofrenička. Neřekla bych, že umím tančit, ale pár základních kroků už ovládám, tak uvidím jak to půjde. Držte palce ;)

Vidíte ten nový design? A líbí? :D Já se ještě nemohla vzdát tohohle námětu... Je v něm ( alespoň podle mě ) střípek geniality :D a tak tedy One WOMAN show pokračuje dál...

Your Mar-yeah

Ehm já chtěla psát včera

26. října 2008 v 0:20 | Mar-yeah |  From my life
No co tak napíši dnes...
Miluju podzimní prázdniny.

Ráno mě probudilo zvonění, takže jsem vyletěla s tím, že jsem usla ve škole. Naštěstí to jen byli kamarádi rodičů s kterejma o 20 minut později odjeli do Novohradských hor... (Jupííí! :D) Takže mám klid... Božská to věc.
Odpoledne jsem se vydala na bruslák (samozřejmě ne sama) a hlásím úspěch! Ani jeden držkopád a dokonce sem se obstojně naučila brzdit :D Chudinka Hanka to schytala za mě a spdla hned dvakrát. Neboj Hani dneska tak dopadnu já! :D

Ještě jsem dneska stihla shlídnout Lásku Nebeskou ( taky ne sama :D) a naprosto nechápu, že všechny ty příběhy nechají někoho naprosto chladným. To je nad moje myšlení :D

No nic půjdu si lehnout :-) Stejně asi budu spát do 12
Your Mar-yeah

Sláva? Pomíjivá věc

24. října 2008 v 18:42 | Mar-yeah |  From my life
Tak už mě na blog.cz nenajdete :)
Čtrnáct dní uplynulo a odkaz na můj blog zmizel z hlavní stránky a s ním i rekordní návštěvnost. Ani se neptejte nemrzí mě to :) Myslím, že články stejně nezůstabnou bez povšimnutí :)

Je tady tolik opěvovaný pátek a spolu s ním podzimní prázdniny. To je co? Nepřijde mi, že je to už tak dlouho co chodím do školy. Čas si zkrátka dělá co chce :)

Ono se tak nějak nic moc neděje víte? Nic čemu bych věnovala další řádky tohoto článku. Takže přestanu plýtvat písmeny a za chvílu se vrhnu na lepší článek ;)

Your Mar-yeah

Co se děje?

23. října 2008 v 20:48 | Mar-yeah |  From my life
Řekla bych, že nic důležitýho...
Jsem unavená, usínám za klávesnicí a snažím se přesvědčit, že zítra nemůžu spát třeba do půl dvanácté. Ono se tak nějak nic moc neděje. Že nezvládám školu je snad jasný, že nadávám na vstávání a nedostatek spánku taky není novinka. Že vymýšlím charitu a všechno se začíná tak nějak formovat, taky není překvápko. Takže vám vlastně z novinek nemám co říct.
Tady vidíte jak vypadá láska :D
Poslední dobou mám sentimentální náladu snad 24 hodin v kuse. To dělá ten podzim, spadaný listí a déšť. No fuj... Těším se na jaro a na tu záplavu slunečního světla. Už aby to bylo

Hmm zanedbávám blog a to se mi nelíb, takže plánuju pár článků o vem možným o víkendu a prázdninách snad bude čas :)

Your Mar-yeah

A takhle to dopadá když nestíhám

21. října 2008 v 12:41 | Mar-yeah |  From my life
Musím se opět uchýlit ke článku ze školního ústavu...

Opravdu inspirativní prostředí to vám řeknu :D Kolem mě 10 usínajících studentů, ze sluchátek Edvin Marton ( já vím, že to neznáte, ale je to úžasný ), přede mnou test z biošky. No prostě není nad správnou motivaci...

Omlouvám se, že nepíšu zanedbábám snad všechno včetně mích bláznivých filosofických úvah apod. Jako vždy není čas. Domů se vracím pozdě a unavená a i když se dostanu k blogu inspirace uteče zadními vrátky a já ji nechytím.

Kdyby vás náhodou zajímalo co se děje v mém skromném živůtku tak tedy...

Sobota
Nádhernej den věnovanej mé lásce :)

Neděle
velice otravná návštěva babičky. Stihla jsem přečíst 300 stran jedné velice dlouhé (ale skvělé) knížky. Nemám ty neupřímný návštěvy ráda. Když se mě babi zeptá proč si nadšeně nevolávám se sestřenkou jak ji mám vysvětlit, že pro mě není nic než příbuzná? Kamarádka, kterou ale vídám mnohem mín než jiné které jsou mi dražší. To že máme "stejnou krev" nás přece nespojuje hlubším vztahovým poutem...

Pondělí
Samé tajné věci :D Ale nebojte za týden už budou zveřejněné :-P

Dnešek
Už mám za sebou test z děblu a asi před 2 minutama jsem dopsala test z infošky. OMG... A navíc jsem byla zkoušená z ájiny. A tím to nekončí čeká mě ještě vraždený test z biošky. Co je tohle za den? Ještě že mi v uších stále zní uklidňující hudba na kterou bych si nejradši zatančila. Štěstí, že mám dneska spolák...

Your Mar-yeah

Béčkový příběh

20. října 2008 v 21:38 | Mar-yeah |  Skládka
Možná jste si všimli, že blog.cz pořádal další soutěž... [link]

A já blázen se zapojila :D Psala jsem a psala a tak vznikla má "Béčková story"

Bůh bloumajíc božským bytem brumlá. "Bible bortí budoucnost, brzy budeme bez božstva". Blízká boží bytost blekotá " Bože! Budíček! Blogy!"
Bůh blikne "booku" blog. Brouzdá blogy…Babiččin blog, Bářin blázinec, bezkonkurenční boty, blondýnčin blogísek (Brrr ) Boží…Bůh bystří…básničky. Bůh blázní bez bázně. Bude buzerovat bytosti! Bacha!

Příliš mnoho starostí

18. října 2008 v 22:23 | Mar-yeah |  From my life
Já se přiznávám.... Nezvládám všechno co bych zvládat měla. Vlastně nezvládám skoro nic.

První problém? Škola - Nepropadám, ale začínám si uvědomovat, že to nedávám. A pokud to nedám budu mít ještě větší problémy s bodem číslo dvě.

Druhý problém? Rodiče - Ne nedělají mi z života peklo, ale nedokážou pochopit, že jsem zamilovaná, že mi není pět a že už sama od života něco čekám a je to něco jiného než chtějí oni.

Třetí problém? Charita - Není čas, nejsou lidi a není inspirace. Neutáhnu to tak jako vloni, nedokážu se znovu vzdát všeho a žít jen pro jedno, na to už nemám.

Čtvrtý problém? Čas - Letí neúprosně kupředu, polovina října v háji a já nestíhám! Nic absolutně nic...

Pátý problém? Zbytek - nestíhám blog, nestíhám přátele, nestíhám klidně spát a nestíhám myslet. Jde to se mnou z kopce vážení...

Jen doufám, že se z něj neskutálím jako sněhová koule v animovaných filmech. I když stejně jako v nich se na mě už nabaluje všechno co je po cestě. Jak tohle skončí....?

Your Mar-yeah

Padající hvězda

17. října 2008 v 21:38 | Mar-yeah
Uvědomujete si, že hvězdy jsou na nebi i přes den? A přesto, kdo si na ně vzpomene za krásného slunečného dne? Já vím nikdo. Ani já ne.

Asi poprvé v životě jsem u nás viděla padající hvězdu. Už sem ji párkrát viděla, ale nikdy to nebylo na místě kde se vyskytuju častěji. Pokud si vzpomínám poprvé to bylo na prázdinách u babičky, pak na táborech a v Řecku. A až předevčírem jsem viděla padat hvězdu tady u nás. Ano, přála jsem si něco a neprozradím vám co ;) Jinak se to přeci nesplní...
Zajímalo by mě jak to s tou hvězdou dopadlo, jestli shořela nebo někam dopadla. Jestli ji viděl ještě někdo a taky si něco přál a jestli se mi (nám) to přání splní. Jsem sentimentální a naivní, jako každá druhá holka. Co na tom? Proč bych nemohla jednou za čas udělat něco takhle blázivého. Třeba na tom něco je. Třeba se vám opravdu splní přání, když sfouknete svíčky na dortu nebo najdete čtyřlístek.

Tak proč to nezkusit, že ano. Vždyť zkusit se má všechno. Já nikdy nenašla čtyřlístek i když třeba takový podkovy ty mám doma asi tři :) Hvězdu už jsem taky viděla, ale dort se svíčkama jsem měla naposledy tak v pěti letech. Ale to nevadí, nepochybně mám štěstí i tak.

Your Mar-yeah

Jako by mi někdo ukradl sny

14. října 2008 v 21:06 | Mar-yeah |  From my life
...Jako by mě někdo svázal pevnými provazy.
...Jako by mi někdo tiskl duši v pevném sevření.
...Jako bych ztratila víru v sama sebe.

Asi tak bych příblížila svůj pocit. Je to tady, budu muset zvládnout charitu, školu a spolák s kreslením. Nezbyde mi moc volna, ale pořád (alespoň kouskem srdce) věřím, že se to zvládne. Nebudu na to sama a jednou už to vyšlo. Tenkrát jsem se sice vzdala několika věcí, ale tentokrát to něudělám. Nevzdám se ničeho. Znovu oživím svoje sny, přetrhám provazy, osvobodím duši a najdu v sebe víru. Taky by to totiž mělo být v každé dobrodružné knížce.

Třeba je můj život jen příběhem nějaké knihy, kterou někdo čte a s ní tvoří mou postavu. A nebo jednou bude knížkou. Kdo ví. Vždyť svět je nevyzpytatelný. I já teď píšu článek i když jsem myslela, že už ho neutvořím.

Čas má plné kapsy překvapení.
Jan Werich

Your Mar-yeah (with sentiment )

Ze školy

14. října 2008 v 13:11 | Mar-yeah |  From my life
Tak to je asi poprvé, co jsem se ze školního počítače přihlásila na internet!!!
A to už je polovina října v háji no to je úroveň :D Chce se mi nadávat na nespravedlivost světa... Zítra ráno máme dvě hodinky cvika z chemie.. A místo aby nám ty mršky odpadly, my budeme mít supl. Hořím nadšením fakt... :-/

Dnes absolutně nebudu stíhat a tak nečekejte, že budu schopna přidat něco smysluplného... Dneska totiž poprvé organizuju další ročník charitativní přehlídky a navíc mám opět společenský tance. No to zas bude :D ( To mi připomíná, že si musím obkreslit nohu :D) Těším se sice jako malá, ale někdy ten zlom musí přijít a já spadnout spolu s ním :D

Dlužím vám hodně článků že? Nejradši bych teď seděla doma a sepisovala jeden za druhým ( Nebo spíš asi spala :D ) ale co nadělám. Stejně mě ještě čeká bioška, která dopadne všelijak jenom ne dobře.

Mějte se blaze
Your Mar-yeah
P.S. Ráda bych vám sem dala už nějakou fotku, ale bohužel ze školy k ním přístup nemám no...

Rozházené myšlenky

13. října 2008 v 20:49 | Mar-yeah |  News
ZMĚNA :D
Ano už zase... Ale tahle změna oznamuje něco velkého. Od dnešního dne do neurčita budou k článkům přibývat obrázky od jedné (v budoucnu jistě známé) fotografky "Marťulii" tedy zkrátka Marti. Tahle úžasná holka mi je totiž dala k dispozici a zachránila vás tak před mými nepovedenými výtvory :D Úžasné...

A tak jsem z jednoho z jejích výtvorů udělala design ( já vím první článek se špatně čte :D ) bohužel se tu ale stejně neohřeje moc dlouho neb fotek je spousta nápadů ještě víc a vždyť víte, že jsem blázen takže designy budu měnit. ( A navíc je to nějak moc barevný jak se tak dívám :D Moje chyba )

Ani nevíte, jak ráda bych se rozepsala o té úžasné písničce co mi hraje z repráků, o tom že zítřejším dnem opět začínám oficiálně organizovat charitativní akce, že propadám z fyziky, zažila jsem nádhernej víkend a vaše návštěvnost mě dělá šťastnější a šťastnější... Ale o tom zase někdy příště ;)

Your Mar-yeah

Jak naivní holka k blogu přišla

11. října 2008 v 13:41 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
V mé malé hlavičce opět sídlí myšlenka. Vím, mnozí z vás to musí považovat za zázrak a já se k vám přidávám. Dumám čím je pro mě vlastně blog. Už rok sem píšu svoje zmatené myšlenky, občasnou nesmyslnou úvahu nebo svoje bláznivé zážitky.
A upřímně mě udivuje, kolik z vás tyto bláboly čte. Vždyť blog je vlastně kouskem mé černé duše. Kam se každý může podívat, najít má slabá místa a pak mě zničit třeba obyčejnou větou, pár hloupýma písmenkama. A já bych se opravdu při několik slovech zhroutila. Upřímně si přeju, aby ke mě na návštěvu chodili jen takový lidé, kteří nikdy nezneužijí příležitosti a nezabodnou mi nůž do zad.
Každý kdo si na blogu vede třeba jen jednu rubriku ve stylu diáře už se nikdy nedá považovat za introverta. Každý návštěvník internetu totiž může přijít a mrknout se na jeho pocity. Jeho blízcí, jeho rodina nebo někdo neznámý.
Ehm o mém blogu ví skoro všichni, moji přátelé, bývalí i stávající spolužáci a dokonce i bratr. A je mi to jedno, z části ten blog píšu pro ně. Jediný důvod smazat blog by byli moji rodiče. protože kdyby si přečetli některé články myslím, že bych se na počítač stejně nedostala nejméně 10 let.Tak doufám, že alespoň v tomhle směru zůstane blog mím osobním utajeným královstvím do kterého smíte jenom vy.
Your Mar-yeah

"Zvednu obočí a celej svět se zatočí" :-P

10. října 2008 v 20:29 | Mar-yeah |  From my life
Škola provedla svoje a ze mě se stal regulérní cvok :D Někdy tento týden se mi v děblu strašně motala hlava. No a já už nevím proč, zvedla jsem obočí a bylo to :D myslím že jsem se dobrejch 10 minut smála jako idiot :D

Po dlouhatánské době jsem byla v knihovně ( díky úžasné věci jménem "amnestie" jsem si ušetřila 36 korunek :-P ) a půjčila si deset knížek. Jsem si jistá, že to nepřečtu :D Ale já je tam nemohla nechat... Kampak zmizely ty doby, kdy jsem za 14 dní přečetla třeba pětadvacet knížek? Řekla bych, že hodně daleko :D

Jsem strašně vděčná za to, že zítra můžu ráno spát. Teď mě tak napadá že některý náboženství (aktuální i neaktuální) mají vícero bohů. Ale nikdy jsem v žádným neslyšela o bohu spánku a už vůbec ne spánku do desíti ráno. A je se ptám JAK TO?! Takovej bůh si jistě zasloužil mou úctu a nějaké ty oběti (v podobě pár pitomých lidiček :D)

Tak se s vámi loučím mějte se krásně ;)
Your Mar-yeah

Beze sporu

9. října 2008 v 20:37 | Mar-yeah |  From my life
Jsem šťastná... Jsem jeden z těch lidí, které nakonec potkalo štěstí a všechny jejich nářky z minulých časů zůstali hodně daleko.
Pořád si sice stěžuju, mám nějakej problém, ale když si vzpomenu co jsem provádělo vloni touhle dobou jsem dneska úplně jiná. Moje starosti se změnili, moje přání taky a nejvíc ze všeho jsem se změnila já.

Teď je ze mě gymnazistka. Je to zkrátka divný... Nečekala jsem, jaká to bude změna a vůbec mě nenapadlo v čem bude ten rozdíl. Tisíckrát jsem si jako na plátno malovala svou budoucnost, ale nikdy jsem si ji nemalovala takhle. A kdybych měla ty obrazy porovnat, moje přítomnost je šťastnější než moje předpokládaná přítomnost. Představte si že by třeba štěstí bylo barvou žlutou, láska červenou a škola modrou.
Předpokládaná budoucnost byla malovaná jednoduchými třemi sloupci (jako nějaká vlajka) stejně modré stejně žluté a stejně červené.
Ale má přítomnost je jeden nádherný abstraktní obraz. Modré pozadí je překryto desítkami žlutých čar které vedou všemi směry... A všemu vrcholí nádherné červené spirály a kola, které vyjadřují to co mi je nejdražší ze všeho nejvíc.

Já vím, že jsem zvláštní jedinec, ale nenapadlo mě jak to jinak popsat. Přijde mi, že jak jsem před rokem psávala depkařský články, dneska je píšu veselé :) A řekla bych, že to je úžasný přechod

Your Mar-yeah
P.S. Blanenský tanční - strašlivá fotka, ale všechno ostatní krásný :)

Tanec zvedne náladu

7. října 2008 v 20:34 | Mar-yeah |  From my life
Miluju to... Nikdy bych nečekala, že mě to tak pohltí....
Nemůžu za to prostě zbožňuju všechny ty "ráz dva tři...", všechny otáčky, všechny "noblesní" kroky :) Asi mi to možná začíná trochu jít :) Ne příliš, ale alespoň trošku :)

Dneska byl strašněj školní den. Měli jsme mít 6 hodin ( osmá hodina biologie se přesouvala na třetí a tak měla odpadnout ) jenže na poslední chvíli nám řekli, že bude i ta osmá, takže dvě hodiny biošky a ještě tak dlouho do odpoledne...No děs.
Zase jsem byla zkoušená :-/ Tentokrát z děblu, ale opět jsem to nějakým zázrakem utáhla na 1 :-) Mám já to štěstí :)
Ehm.... To jsem já :D Taková šílená fotečka :D Ale vidíte ty moje šťastný kukadla? To dělá láska ;)
Ještě je tu jedna velice nepříjemná věc. První dvě hodiny máme laborky z biošky - a druhé "chemikářské" skupině odpoadnou takže jdou na 10 (!!!) pak máme dvě hodiny matiky ( Děs a hrůza ) angličtinu (Brrr ) a dvě hodiny výtvarku s tím žě hudebníkům odpadnou i tyhle dvě hodiny, takže jsou tací co jdou zítra do školy na tři hodiny! ( a někteří samozřejmě vůbec ) a já tam jdu na 8! No fuj! :D

Je tu ještě jedna vynikající zpráva :) Budu chodit do výtvarky :) Povedlo se, takže se nemusím vzdát spoláku a neztratím ani svoje skvělý kamarády :) Svět přeci jen není zase tak nespravedlivej víte?
Your Mar-yeah

Nepochybně... Je tu

5. října 2008 v 21:02 | Mar-yeah |  From my life
Bez zaklepání a bez pozvání přišel a odejde až za pár měsíců. Podzim je tady a já si to konečně uvědomuju, teď kdy se mi psaním na klávesnici konečně rozproudila krev v prstech a oni se mění z kousků ledu, opět na normální prsty.

Dneska jsem na foťáček nezapomněla a tak se můžete pokochat mojí láskou. :) Před pěti měsícema jsem měla to největší štěstí co jsem mohla mít a drží se mě stále :) Takže děkuji.

No k méně veselému tématu. Zítra opět budu muset vstávat a vydat se na tu hnusnou věc jménem "vlak" co mě odveze do velkého města. Tam stanu před velkou ještě hnusnější budouvou s názvem "gymnázium" a budu tam trpět několik hodin.

Myslím že píšeme test z fyziky . hmm a tu myslím nechápu. Taky bych řekla, že budu zkoušená ze ZSV a to pro změnu neumím, ale nevadí, všechno nějak dopadne. :) ( Co se to děje?! Stává se ze mě flegmatička! :D )

No bude to ještě zajímavý týden...

Mějte se krásně a hodně štěstí do novýho týdne.
Your Mar-yeah

Vzkaz Julii

5. října 2008 v 14:07 | Mar-yeah |  From my life
Drahá Julie, měla jsi na mě pár dotazů a já je tedy zodpovím, jak jsem slíbila :) Potěšilo, mě že se ptáš a tak tedy:

Co bys chtěla aby z tebe bylo?
Chtěla bych být úspěšnou novinářkou. Ale to je ta verze co tvrdím psychologům roičům a dospělým, jediný co bych vážně chtěla, je abych byla člověkem co se víc směje než brečí.

Co z tebe bude?;-)
Bude ze mě člověk co víc brečí než se směje :D Otázka je jestli budu brečet smíchem nebo zármutkem. ( No a ta novinářka snad taky :D )

Z čeho máš strach?
Z pavouků (protože osm noh je zkrátka moc)
Ze smrti (jako snad každej)
A z toho že někdo ublíží mím blízkým

Radši prozu nebo poezii?
Prózu, poezii si přečtu jen občas když na ni náhodou narazím :)

Máš ráda lidi?
Kdybych je neměla ráda, nemohla bych mít ráda ani sama sebe (stále se mi nepodařilo dokázat, že nejsem člověk :D) Takže ano mám je ráda, zvlášť některý

Nejoblíbenější zeměplocha?
Tak tu nemám... Miluju je snad všechny, mím idolem je Bábi Zlopočasná a nejvíc ze všeho bych se chtěkla setkat se Smrťem. Ale nejoblíbenější ti říct nemůžu, sama ji nevím. Snad nejvíckrát jsem přečetla Otce prasátek a Sekáče, ale neřekla bych, že jsou nejoblíbenější no...

Kdyby jste snad na mě měli nějaký dotaz ptejte se tady :)

Nechápaví nepochopí

4. října 2008 v 21:40 | Mar-yeah |  From my life
Snad po tísícté si musím postěžovat na rodiče. Stejně jako milion dalších puberťáků i já mám pocit, že mi oprostě nic nedovolí. Ale obávám se, že u mě to přeci jen není jen pocit. Vím, že jsou na tom jiní mnohem hůř, ale přesto bych jednou byla ráda, kdyby mě přáli moje štěstí i když pro ně by to třeba štěstí nebylo.

Víkend už je v plném proudu a já musím poděkovat, alespoň za trochu toho úžasného odpočinku. Škola mě přímo ubíjí, i když se musím pochlubit, že jsem dostala dvě jedničky :D Přesto jsem dneska ráno byla nesmírně ráda, že nemusím vstávat a můžu v klidu vyspávat třeba do jedenácti.


Ríša píše na tabuli
Profesorka: "Čím to píšeš na tabuli?"
Ríša: "Křídou čím jiným?"
Profesorka: "To nemůžete pochopit, nikdy jste nesbírali malé lebky za měsíčního svitu"

To není vymyšlené, to je realita. Matikářka je prostě Někdo s velkým N :D Jen si stále ještě nejsem jistá co je ten Někdo zač!

Your Mar-yeah
P.S. Asi se půjdu podívat jestli drak odletěl :-P
P.S.S. Chápu, že to nechápete :D
P.S.S.S. Opět jsem se musela uchýlit k DA zítra nesmím zapomenout na foťák!