Září 2008

Trochu kultury do života

30. září 2008 v 20:28 | Mar-yeah |  From my life
Společenský tance... To se dá považovat za kulturu ni?
Pak tedy začínám být kulturně vzdělaná :D Opět jsem byla ve spoláku... A Jive, Cha-cha a Walz jsou opět o malinko snazší :) Ale jen o malinko :D
Dozvěděla jsem se zajímavou informaci... Prý budeme předtančovat na prodloužené. "Ale já říkám ne!" :D To nejdééé, vždyť jsem se teprv naučila první kroky :D Uvidíme, uvidíme.... ( Asi si koupím klapky na oči a radši neuvidím nic :-P )
Foceno 30.9.2007. Už si nepamatuju kde to je, ale jsem to já :D Tenkrát jsem byla šťastná, jen úplně jinak a mnohem míň...
Kdo jste si ještě nevšimli... Škola je zhouba mozkových buněk. Což mi připomíná, že bych se měla učit :D Trošku to přestávám chápat. ( Tedy pokud je trošku úplně a přestávám se stalo před 30 dnama :D ) Ale všimli jste si, že je měsíc za náma? Já úplně koukám, už jen 9 měsíců! ( Trochu optimismu snad neuškodí ) Ale to by tak stačilo. Už nic víc o té mučírně studentů :-P

Kde jsou ty doby, kdy jsem psala několika odstavcoví články? :D Asi v pr....yč :D tak se musíte spokojit s kratšíma no... Chtělo by to delší dny! Ne chtělo by to kratší školu! :D

Your Mar-yeah

Už si nebudu stěžovat

29. září 2008 v 17:20 | Mar-yeah |  From my life
( Asi tak 5 minut :-P )
A stejně tak už nikdy nebudu zveřejnovat návštěvnost :) Je s tím absolutní konec :) Dosáhla jsem přenádherného rekordu (156 lidí ) a co je důležité, konečně se v komentářích dozvídám upřímné názory nikoliv pouhé "U mě na blogu je Bleskovka, máš krásňulinký blogísek atd." :) Moc vám za ně děkuji ;)
Kdo jste si nevšiml tak jsem ( asi poprvý v životě ) vyhrála soutěž :D Ach ano je to tak... Na blog.blog.cz jsem napsala citaci o novém designu a byla jsem vybrána do nejužšího výběru [link] což mě moc potěšilo a hlavně překvapilo :D Takže teď osírám na hlavní stránce (blog.cz) a tvářím se reprezentativně. :-P
Začala jsem fotit, abych přestala být odkázaná na DA :) A tak máte poprvý možnost podívat se jak jsem nemožná :D ( Viz. obr. )
Your Mar-yeah
P.S. Všimli jste si že ty koleje končí mřížemi? I takové věci se v Blansku najdou :) Budu to muset vyfotit líp ;)

Inspirace si nevybírá

27. září 2008 v 11:05 | Mar-yeah |  Skládka
Šla tak okolo mě a tak jsem si jí kousek chytila... A po několika měsících jsem napsala básničku. Je jiná než všechny ostatní, je jako bych ji ani nepsala já. Asi zapracovalo to podvědomí o kterém nic nevím. Chtěla bych slyšet vaše upřímný názory, co si o ní myslíte :) Tak mi třeba tohle přání splníte.
Je bezejmenná, protože mi k ní žádné jméno nesedí:
Měkké tělo na mrtvé posteli
To je špatně?
Snad mrtvé tělo na měkké posteli
Teď je to správně
Tak děkuji
Ležící tiše a bez dechu
V zelených peřinách
Jako by snad leželo na mechu
A nebo je tak snad?
Ne je v pelechu
Zavřená víčka s černými řasami
Kontrastují s bílou pletí
Zaobírajíc se jejími vadami
Nevidím okolní smetí
Nenašel jsem chyby
Slaná kapka dopadla na její tvář
Tohle jsou slzy?
Jako bych viděl slabou zář
Prosím odpusťte mi
Předpověděl mi to snář
Odcházím pryč od mrtvé postele
Se svými chybami
Právě se chovám zbaběle
Ach ano věřte mi
Miloval jsem ji

One WOMAN show

26. září 2008 v 21:27 | Mar-yeah |  News
Tak začla změna... Doufám, že se vám líbí, neb mě docela jo.
( Ale já jsem nestálá, takže stejně tehle design nevydrží dlouho :D )

Nápad přišel náhodou :) Když jezdím ráno do školy na jedné zastávce kdysi bylo strašně moc graffiti. Pak to najednou bylo celý šedý a jen na straně bylo napsáno ONE MAN SHOW. Nehorázně se mi to líbilo :) Takový originální. A ještě jsem si teď pustila CD jménem One man show Donutila... Tak je jasno :) Tohle se blbě popisuje, takže asi tak: Momentálně mě to vystihuje :)
A to stačí
Your Mar-yeah

Přátelé

25. září 2008 v 20:50 | Mar-yeah |  Romdomisův deník

A přišel čas na další kousek deníku. Nikdy nevím co psát do tohohle úvodu a tak nebudu psát nic jen přepíšu úryvek ;)
Jak daleko by byl člověk, kdyby neobjevil silné pouto přátelství?? Společné lovy, vzájemná pomoc, důvěra a možnost se někomu svěřit a snad i očekávat ochranu. I já sem tu již mnohokrát zmínil své přátele. Ale nikdy bych si neodpustil, kdybych aspoň zde nezvěčnil, jak sem rád že je mám a jakou sou pro mě oporou. Snad jim bude jako projev díku krom mnoha jiných věcí vhod i těchto pár řádek
Přátelé
U stolu s přáteli, jídlem a pitím,
rádi čas trávíme takovým žitím.
Za zvuku hovoru a za svitu loučí,
slunce se pomalu s obzorem loučí.
První hvězda nad lesem s radostí září,
z ohniště oheň se radostně tváří.
Loutna se rozezní a je nám do zpěvu,
tělo se zatřese v radostném záchvěvu.
Druhá hvězda na nebi, ale noc je ještě mladá,
a básník ve stínu verše své skládá.
V dálce psi vyjí svou tesknou noční píseň,
ze srdcí dostávaj tu zžíravou tíseň.
Půlnoc se blíží a zábava graduje,
obecné veselí. to všude panuje.
Východ už bledne a hvězdy se ztrácí,
ožívá příroda a zpívají ptáci.

Škola je prostě jedna velká DEPRESE

24. září 2008 v 17:14 | Mar-yeah |  From my life
Ne že bych se dneska dívala na Gympl, jen mám zkrátka depku.
Konečně jsme dostali testy z češtiny... Jako bych to neříkala jazkovej rozbor za 4 a diktát za 5. Takže momentálně propadám. Ani ta jednička z matiky mě nezvedla náladu. I když naša učitelka vysvětlovala látku takto:
" Třetí odmocnina ze skřeta na druhou plus třetí odmocnina z jednoho skřeta je jeden skřet."
Ani vlastně nevím co se učíme, ale ten skřet mě dostal :D Navíc máme vždycky v záloze pár triků, který značí kreslenýma hvězdičkama nebo smajlíkama... Už ani nevím co byla to poslední hláška :D
Fotečka z akce Suchý 2008 :D Myslím že by si ji některé profesorky mohly dát jako portrét třeba na občanku :-P
Alespoň jsme dneska končili brzo, jsem unavená a to to zítra bude mnohem horší, navíc se musím nechat vyvolat z tý češtiny abych přestala propadat... Bude to ještě dlouhej den. Si tak říkám, že ta škola vážně deprese bude. Jsem tam 24 dní z toho se čistýho učíme asi tak 14 dní a už mi to leze krkem.
Včera jsem byla nakouknout do výtvarky a ve spoláku.... A rozhodla jsem se. Alespoň prozatím zůstanu ve spoláku. Splním si alespoň nějakej sen a snad to bude dobrý :) Díky všem za rady, pomohli mi :) Uvidíme jak to bude dál
Your Mar-yeah

Chci změnu...!

22. září 2008 v 20:55 | Mar-yeah |  From my life
Toužím po ní, prostě ji strašně moc chci...
Jakou? Sama nevím. Chci změnit tento blog - design, jeho uspořádání, vzhled článků, chci si začít sama fotit fotky a už nespolíhat na deviantART. Mám svoje nápady jak a co fotit, i když to neumím můžu to zkusit ne? Třeba se jednou zadaří....
Chci mít ve svým životě jasno. Chci vědět proč se nejsem schopná jít učit chemii, když zítra píšeme test na věci, co nechápu a kašlu na to. ( Btw dostala jsem svou první jedničku na gymplu:D )
Chtěla bych si změnit styl. Začít si víc oblíkat to co se mi tak nehorázně líbí - sukně, náramky, korále, šátky, čepice,... Chtěla bych být konečně originální, přestat být jako někdo, vyvinout se. Chtěla bych to konečně být JÁ. ne že bych teď nebyla, ale ještě víc.
A tak tímto oznamuji, že bude změna i tady. A bude obnášet novej design, nový uspořádání a hlavně asi možná trošku změnu i v mích článcích. Budu už jen nekonečně svá a né cizí. Budu to jenom JÁ a má osoba tak konečně plně pronikne do blogovýho světa...
Vždyť to tak má být no ne???
Your Mar-yeah
Už zase mám tu divnou náladu...

Antistresový bambulky :D

21. září 2008 v 20:41 | Mar-yeah |  From my life
Tak jsem byla dneska nakupovat ve Vaňkovce...
Jako by mě nestačilo, že jsem v Brně 5x v týdnu já tam jedu po 6. :D Né byl to vcelku úspěšný nákup, jen nechápu proč nemají v Deichmanovi jediný hezký boty v jednačtyřicítce... To me deptá.
Koupila jsem si krásný svetřík se srašně dlouhýma tkaničkama zakončenýma bambulkama... Jsou nádherný :D už vím s čím si budu hrát ve škole :D Což mi připomíná....

Úplně na ten ústav kašlu, neměla bych, ale nejsem schopná přinutit se k učení. A tak na to všechno z vysoka.... No nebudu neslušná. Mám praštěnoi náladu i když už nevím co ji vyvolalo, ale věřte mi bylo to směšný.
Už mlčím aby jste mě nemuseli umlčet vy
Your Mar-yeah

Tak jak....?

20. září 2008 v 11:36 | Mar-yeah |  From my life
Svět není fér a nikdo z nás taky ne, začínám si to až příliš moc uvědomovat.

Konečně je sobota Tohle byl pro mě náročnej týden. Nejspíš moje první známka bude 5 Jaxi jsme psali diktát no... Mě nikdy moc nešli Ale co... Teď kašlu na školu, ještě si na ni budu stěžovat víc jak 9 měsíců... Teď mám jinej problém:
Po 9 letech se nám přesunula výtvarka na úterý místo čtvrtku... Na 17:00, být to loni nebo kdykoliv jindy tak mě to nevadí, ale tentokrát ano. V úterý 17:45 mi totiž začínají společenský tance. Sen co jsem si letos konečně začala plnit nejspíš skončí po pouhých dvou týdnech. A nebo to bude 10 let mího života souzněnýho s kreslením a těma úžasnýma lidma tam? Co si mám vybrat??? Vím jenom jedno:
  • Pokud si vyberu výtvarku budu se z okna smutně dívat na nádherné tančící páry na sále
  • A pokud si vyberu spolák, budu se z oken smutně dívat na svoje suprový kamarády jak ve výtvarce blbnou
Tak já už nevím... Vůbec nevím co si vybrat. Nejde to porovnat ve spoláku jsem byla jednou ve výtvarce 100x a já vůbec nevím co teď. Přemýšlím nad tím pořád - ve škole, ve vlaku, dokonce se mi o tom i zdálo.... Tak vás prosím poraďte mi co si vybrat? Neříkám, že na vás dám, ale třeba mi to pomůže.
Děkuju....
Your Mar-yeah
P.S. 1. obrázek - =vishstudio
2. obrázek - *zampedroni

Na jaro veselá na podzim smutná...

17. září 2008 v 21:13 | Mar-yeah |  From my life
Už je tomu tak....
Nevím proč, ale taková já jsem. Po nějaké době jsem se dneska zase dostala do stavu, kdy mě všechno rozbrečí. Prostě je to tak, nevím proč. A možná je to teď jedno... Depkařit budu za chvílu ;)
Teď - bych se měla učit :D Už to říkám asi hodinu a půl... Matika a chemie na mě čekají a já se zítra musím nechat vyvolat než budou zoušet něco čemu nerozumím. Když mě se tak strašně nechcééé...
Už zase jsem ztratila hlas. Přijde mi, že se mi to stává nějak podezřele často :D To mě asi svět trestá za mou ukecanost...
Dneska jsme měli chemický cvičení, přijdu si taková ůležitá v tom bílým plášti :D Špatný na tom je, že se bojím doktorů = tedy bílých pláštů = a tak každou chemii sama sebe :D Asi jsem schizofrenička...
Pac a pusu :-P ;)
Your Mar-yeah
P.S. Picture by Kaywa

Už nejsme děti....

16. září 2008 v 20:57 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Už jsme přece skoro dospělí... Nebo ne?

Uvedu vám jeden příkládek... Když mi bylo 12 poznala jsem hrozně milou holku. Taková hezká blondýnka s roztomilým nosánkem a očima, který ohraničovali slušivý brejličky. Byla moc milá a fajn, skvělá kámoška. A jak šel čas a my přestávali být dětmi nastal změny. Brýle vyměnila za černý linky, roztomilost za vzhled drsné holky, která se nebojí světa. Abych nelhala, klukům se to moc líbilo, jenže ne těm správnejm klukům a tak od tři roky později je z mé kamarádky drsná černovláska s piercingama, kopou kluků, cigaretama atd.
Tak přemýšlím jestli je to dospělost, bláznovství nebo ubohost. Nebo si to moc beru? Asi to poslední není to můj život já vím. Já jsem jiná, ale stejně na začátku jsme byli skoro stejný... Hodně lidí to říkalo i my jsme se tomu párkrát zasmáli... Budu jednou taky taková? Kdo ví? Třeba za tři roky? Býle jsem už sundala, změním se i dál? Chtěla bych znát odpovědi, který mi nikdo neřekne...
Dneska všichni někam spěchají. Teď už není zvláětní když ve dvanácti chlastáte, ve třinácti kouříte a ve čtrnácti s někým spíte... No tak co, říkají si ty oficiálně stále děti. Asi jsem slušná :D Divím se, nikdy jsem si to o sobě nemyslela... Všichni to teď řeší, dospělí to zhazují, děcka propagují a někteří se tomu smějí, jiní nad tím brečí. Svět je zvláštní a každej jsme jinej, ale stejně.
Jak dopadnem....?
Your Mar-yeah

W.O.W.

15. září 2008 v 10:11 | Mar-yeah |  Statistiky
Vyrazili jste mi dech! Mé přání se splnilo!!! Poprvé od založení tohoto blogu se návštěvnost za den přehoupla nad 100!!!! Děkuju :-* Strašně moc vám všem děkuju :-* udělali jste mi obrovitánskou radost :-* Tak abych nemlela na prázdno, tady je to zač vám mnohokrát děkuji:
Navstevnost za minuly tyden (8.9. 2008 - 14.9. 2008) je:
Pondeli: 55
Utery: 62
Streda: 53
Ctvrtek: 53
Patek: 72
Sobota: 94
Nedele: 108
Celkem: 497
A když už jsem u toho děkování tak ještě dík za diplomky:

Byla jednou jedna bakterie

14. září 2008 v 15:27 | Mar-yeah |  From my life
A ta mrcha mi vlezla do krku, usídlila se tam a teď mi způsobuje všemožná muka!!!
Ach jo, jak já tenhle stav nesnáším... Kdy nemůžete nic pořádnýho dělat, nic vás nebaví, spát se vám nechce a všichni do vás hučí, že by jste se měli brzo uzdravit. Co mi vlastně je, to nevím. Nejspíš jen nějaká viróza nebo tak, každopádně mě to otravuje. Těšila jsem se na krásnej volnej víkend se svýma blízkýma a teď se musím spokojit leda s dekou, léky a filmama.
A to bych ještě měla do školy napsat DDÚ - Dobrovolný Domácí Úkol. Jak se dá poznat není to povinný, ale ta učitelka se tvářila, že zakousne každýho kdo to mít nebude... :-/ Tak se na to musím mrknout. Máme psát úvahu do ZSV o kauze Morava x Tlustý x ODS a já o tom nic nevím :D No nic... Vykašlu se na to :D
Mějte se líp než já ;) A pozor na zákeřné bakterie
Your Mar-yeah

Život

13. září 2008 v 20:16 | Mar-yeah |  Romdomisův deník

A nadešel čas na další kousek Romdomisova deníku. Nikdy nevím co už k tomuhle úpvodu psát, můj názor na jeho básničky už jisto-jistě znáte. ( Pokud ne tak mi přijdou geniální, nádherný, překrásný,...:D) Sama se těším na to, jak pokračoval jeho život...
Dnes jsem s přáteli vyrazil na lov. Dařilo se, ale ta honba za skončením života divé zvěře jen kvůli zábavě a obžerství ve mě vzbudila výčitky. Každý tvor má spoustu vzpomínek a za svoje putování po této zemi toho spoustu zažil. Jak bych shrnul své dosavadní putování v tomto nádherném světě??? Příjemné zážitky, síla citů a mezilidských vztahů. Poznal sem i smutek, který se stále zesiluje. Mám před sebou velice těžké rozhodnutí. Pokračovat v cestě, poznávat další krásy a užívat si volnosti nebo se vrátit domů a opět spatřit moji milou Terisu. Než se měsíc zakulatí, rozhodnu se.
Život
Život je jako barevný květ,
než se však rozevře, zas musí zpět.
Schoulit se do malého a bezbranného květu,
čelit všem nástrahám a hlavně světu.
Všem jeho nástrahám co sebou přináší,
i západu slunce jenž radost odnáší.

Život je dar - avšak lidé ho necení,
často se probouzí ze svých snů zděšeni.
Vidí v nich jak vrazi je hledají,
a jak to nejdražší - život - z těla jim vysají.
Nejsou to sny, ale jen pouhé obavy,
že musí se vzdáti pozemské zábavy.

Život nám ubíhá jakoby hned,
ani nemrkneš a pryč je pět let.
Poznáme přátelství, zradu i lásku,
máme však stále přes oči pásku.
Přátele zavrhnem a lásku ztratíme,
jen hořká zrada - ta těžko pomine.

Život je krásný, ale umí být i krutý,
na šroubech poznání nám přibývaj vruty.
Doufáme v Boha a v lepší zítřek,
že na nás promluví z nebeských dvířek.
Promluví s úsvitem, když slunce vstává,
to je i pro květ nádherná zpráva.

Adapťák

13. září 2008 v 10:16 | Mar-yeah
Díky Bohu za psychology Sice je nemám ráda, ale to oni přišli na to, že bychom se měli jako třída stmelovat
No a tak jsme se teda stmelovali, bohužel bez tří lidí, ale myslím, že se stmelíme i s nima My jsme totiž asi vážně skvělej kolektiv. Ty tři dny začali cestou v mini autobuse, kam se namačkalo asi lidí A tak jsme se k sobě tulili hned od začátku Následovala asi 6km cesta s nehorázně těžkýma batrohama na zádech ( Samozřejmě jsem půlku věcí nepotřebovala ) No a pak už se nás ujali naši Garanti a my hráli spoutu her, navzájem se poznávali atd. atd.

Yahooo!

9. září 2008 v 21:53 | Mar-yeah |  From my life
Ne že bych propagovala tenhle internetový prohlížeč, ale líbí se mi to jako vítězný pokřik
Já to dala... Vážně... Fakt... Já se učím společenský tance Nějak to nechápu, ale co no a baví mě to. Dokonce mám i tanečního partnera... Je z Polska, ale česky mluví perfektně, je milej a šikovnej, takže dřevo hraju já Jen je menší což se učitelovi moc nelíbí, ale co, teď je to stejně jedno, když se to teprv učíme

Nervní jak sáňky v létě

9. září 2008 v 16:15 | Mar-yeah |  Bleskovky
Já su prostě cvok...varováno nečtěte to jsou to bláboly ;)
Jsem a jsem a jsem... Patřím do blázinca... Nevím jestli jsem to psala nebo ne, ale prostě jsem se přihlásila do společenskýho tance a dneska tam jdu... poprvé a jsem nervní jak sáňky v létě. Vím a věděla jsem, že mi to nepůjde, že se budu smát, ale je to můj sen uět tančit. Jen kdyby to šlo bez toho stresu.
Sakra zvládla jsem jiný, horší věci, ale stejně... prostě když si takhle plníte svůj sen, přijde vám to nemožný... Tak dlouho jsem chtěla, strašně strašně moc a teď? Najednou můžu... Jen tak... Jakoby lusknutím prstů a najednou "Prásk!" je to tu... Najednou můžu... Jen tak... Prostě Jo... A stejně se bojím, ani sama nevím čeho. Jsem prostě cvok.
Potřebovala bych prášky :D Už ta hodinu a čtvrt!!!! Ááááááááááááááááá! No nic, už zase se musím přesvědčovat větou "Když nejde o život, tak nejde o nic" jsem zkrátka blázen. ozvu se jak to dopadlo... Třeba uteču :-P Držte palce prosím :)
Your (crazy) Mar-yeah

Trocha čísel

8. září 2008 v 17:41 | Mar-yeah
Minulé pondělí jsem nestíhala a tak nepřibyly ani statistiky, takže to dneska musím vynahradit Moc vám děkuju za tu úžasnou návštěvnost Doufám, že se vám tu stále líbí a že je pořád co číst
Navstevnost za minuly tyden (25.8. 2008 - 31.8. 2008) je:
Pondeli: 60
Utery: 52
Streda: 77
Ctvrtek: 81
Patek: 72
Sobota: 63
Nedele: 70
Celkem: 475

Ti nejlepší :)

7. září 2008 v 14:52 | Mar-yeah |  From my life
Už je tomu přes rok, co jsem začala působit na tomhle blogu. A za tu dobu jsem měla tu čest podívat se na stovky blogů... Některé jsem si oblíbila jiné ne a bez některých si neumím blog.cz představit... A právě o nich je tento článek :) Vy kteří je neznáte se na ně určitě podívejte neb jsou to ti nejlepší :) ( Pořadí prosím neřešte, je náhodné :D )
NEJ...
Její blog, to je opravdu něco vyjímečného. Nenapadají mě dost výstižná slova jak ho popsat. Najdete na něm spoustu krásných obrázků, citátků, fantasy bytostí a věcí k zamyšlení. Také se můžete dočíst spoustu věcí o slavných osobnostech, filmech nebo písničkách. Navíc píše Petka opravdu nádherné básničky, které mě vždycky dostanou. :) Proto vše je tenhle blog jeden z mích nejoblíbenějších...
Aneb ze života redaktora blog.cz. Standa je zdárným příkladem toho, že admini jsou taky jenom lidi :) Moc se mi líbí jeho extrovertní styl psaní. Vlastně toho o sobě řekne docela dost, ale nikdy ne příliš:) myslím že díky Krutomluvově soutěži se z něj brzy stane blogový Bambi a to na něj sedí až moc dobře :D Na jeho blogu najdete například kuriozity z emailů uživatelů blog.cz a spoustu věcí o něm samotném. Nedávno ale oznámil, že končí...
A nyní se tomu tak stalo, na jeho blogu ale stále pokračuje projekt Girls odhalující dosud neznámé, ale vynikající blogerky ;)

Jak jsem sejmula Lábuse

7. září 2008 v 10:58 | Mar-yeah |  From my life
Kdo četl předvčerejší článek ví, že jsem včera byla v Praze... A tak to bylo:
Jako správnej "poučnej" výlet jsme museli obejít nějakou tu výstavu ( EXPO 58 ), nějakou tu vyšší budovu ( Petřín ) a něco málo z přírody ( Zahrada Kinských ). Samozřejmě něco k jídlu ( Pizzerie Felicita ) - nedivte se, že vyjímečně uvádím i jídlo, ale takhle dobře jsem se nenajedla hodně dlouho... A pak jsme se pomalu přesunuli k divadlu Archa na divadelní představené Václava Havla - Odcházení
Jen jsme vešli do divadla uviděli jsme Miloše Formana ( ne že bych o něm věděla mnoho, ale všechny jeho filmy jsou bezpochyby úžasné ), po té jsme se přesunuli ke vstupu na balkón a bavili se... No a přišel Václav Havel. Trocha mě překvapilo, jak moc je malej a že přišel v riflích. Chvíli potom na mě zamával taťka ať se otočím a jdu k němu tak jsem se otočila a do někoho vrazila, zamumlala jsem "Pardon" a přešla k taťkovi. Ten se na mě rozesmátě podívat " Víš kohos to sejmula?" Sem se na něj překvapeně podívala "Ne" on se zasměje a ukáže na mou "překážku" a řekne "No to byl Lábus" :D Tak to už jsem vážně nemohla... :D
http://www.radioservis-as.cz/archiv04/3904/images/39_10.jpg
Mamka mi nevěřila, že to udělám, ale nechala jsem si podepsat program Václaven Havle a i když to není žádná Hollywoodská SuperStar, je to člověk, kterého si vážím. Hra byla moc dobrá :) Nerozumněla jsem sice všem politickým narážkám, ale hlavní smysl jsem pochopila a to, že politika je fraška... Řekla bych, že ani za ty tři roky kdy už budu moc nepůjdu volit. Nemám totiž dobrý pocit z těch kdo nás "řídí" a oni by si měli uvědomit, že nás mají trocha vést.
Your Mar-yeah