Samota

10. srpna 2008 v 22:15 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Jednou za čas jistě potrápí každého z nás... Jak ale začínám chápat je to věc vysoce relativní a dá se říct náladová. Vzhledem k tomu, že neznám cizí příběhy samoty, můžu pořešit jen ten svůj.
První samotu jsem nejspíš pocítila ve chvílích kdy mě opustili v té době mé jediné milované osoby - rodiče. Pamatuju si, že jsem kvůli tomuhle pocitu nejezdila na tábory a u babičky jsem to nesnášela. Tohle stádium po nějaké době samozřejmě přešlo a mě spíš začali vadit chvíle bez přátel. V tu dobu jsem asi poprvý pořádně pochopila co je samota vlastně zač, že mi opravdu vadí když si nemám s kým pokecat a jak je přátelství důležitý.
No a takovouhle samotu jsem znala asi do 13 let. Úplně nový pocit práznoty jsem poznala vloni. Tenkrát jsem se naprosto bezhlavě zamilovala do kluka, kterého jsem nikdy nemohla mít. A můžu vám říct, že některé večery ( hlavně v prvním stádiu mé bláznivé lásky ) byly nesnesitelné. Přesto všechno, ale byli chvíle kdy jsem v pohodě myslela, smála se, blbla a samota mi v tu dobu nic neříkala. Jen večer jsem vždycky zavírala oči s tím, že nikdy nebudu usínat ve své vysněné náruči a navždy budu trpět sama. Když se tak ohlídnu zpátky, sama jsem si tohle trápení způsobila a jen díky sobě jsem se cítila zrazená a opuštěná...
No dospěla jsem ke stádiu "teď" vezmu-li to obsáhle, tak sama se nemám cítit proč. Mám skvělý kamarády, bláznivý rodiče a naprosto úžasnýho přítele. Jenže přítel odjel a já jsem najednou osamělá. Vím že se zase uvidíme, ale v tuhle chvíli mi 14 dní připadne jako strašně dlouhá doba, která snad nikdy neuteče. Čas se vleče pomalu a každá minuta mi do srdce znovu vsunuje pocit osamělosti. Vím, že je to zbytečný, že za chvílu už zase budu spokojená a samota zmizí v dáli, ale v tuhle chvíli jsem prostě osamělá a strašně moc mi chybí náruč plná pochopení k mím citovým výlevům...
A jak snášíte samotu vy?
Your Mar-yeah
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Miluji...

Svět 10.9% (138)
Lidi 1.9% (24)
Život 8.6% (109)
Klid 2.3% (29)
Krásu 2.1% (26)
Svobodu 8.5% (107)
Sebe 1.7% (21)
Rodiče 2.7% (34)
Mámu 1.5% (19)
Tátu 0.9% (11)
Bráchy 0.7% (9)
Ségru 0.8% (10)
Kamarády 4.1% (52)
Kamarádku 0.9% (12)
Kamaráda 2.1% (26)
Holky 1.3% (17)
Kluky 2.9% (37)
Svou holku 1.7% (21)
Svýho kluka 15.3% (193)
0.9% (12)
Zvířata 3.7% (47)
Psa 1.9% (24)
Kočku 1.3% (16)
Jídlo 0.6% (7)
Čokoládu 2% (25)
Televizi 0.4% (5)
Počítač 0.6% (8)
Školu 0.7% (9)
Knížky 1.5% (19)
Prázdniny 2% (25)
Víkendy 0.5% (6)
Den v týdnu 0.2% (3)
Určitou hodinu 0.5% (6)
Některý měsíc 1% (13)
Stát 1.3% (17)
Město 0.7% (9)
Místo 0.4% (5)
Nemiluji 9% (114)

Komentáře

1 Laura | Web | 10. srpna 2008 v 22:55 | Reagovat

Nekdy jsem sama hrozne rada, ale vseho moc skodi a proste potrebuju spolecnost a nekoho kolem sebe... Kdyz je mi opravdu zle, kaslu na ucet, co prijde na konci pausalniho obdobi a zavolam kamaradce a prokecam s ni aspon 20 minut (vzhledem k tomu uctu se mi samota moc nevyplaci...)

2 Sabaku no Vanda ... tvé SB ^^ | Web | 11. srpna 2008 v 5:56 | Reagovat

Já se dá se říct v samotě už narodila. To, co jsem slýchavala od mamky, že když mě jako mimino vzala do náruče a já začala brečet, tak mě musela vždycky položit zase do postýlky a jenom se na mě dívat. Dá se říct, že jsem se samotou vyrůstala a nijak mi to nepříjde. Často trávím dny sama uzavřena v sobě, ale většinou si kreslím, poslouchám hudbu a nebo píšu příběhy. Většinou si však utvářím kolem sebe skupinu lidí a necítím se tak sama. No jo, vím, že to je uhozené, ale aspoň se cítím být v nějakém kolektivu oblíbených lidiček XD ... ale jak už jsem říkala. Samota je pro mě život, ale jsem ráda za trochu společnosti. Když můžu jít s kámoši ven, tak můžu, jenom mě štve, že moje nejlepší kámoška bydlí tak daleko TT__TT.

3 Anett"ka" | Web | 11. srpna 2008 v 10:01 | Reagovat

máš jednu velkou výhodu.... ty dva týdny uplynou a ty budeš mít svýho miláčka zpátky... :)

já jsem prakticky nikdy sama nebyla... možná když jsem byla menší a měla jsem mín kamarádů, ale to se rychle změnilo... a já jsem se stala oblíbenou a dost vyhledávanou kámoškou... jenže o to víc mě to potom zasáhlo, když všichni někam odjeli... a já jsem najednou byla sama... když jsem byla pořad zvykla na nějakou společnost... někdy jsem ale sama doma a ani se sama necítím... připadam si stastná sama se sebou... ale to je jen málokdy...

co se týče lásky... tk jsem sama hodně... :(  nwm proč... ale každá chvilka bez samoty, strávená s někym na kom mi záleží byla vykoupena hodně dlouhou a velkou chvílí samoty... :(

4 Moona | Web | 11. srpna 2008 v 11:52 | Reagovat

samota a osamnění... samotu mám ráda, dá se říct, že ji vyhledávám... ale mám takovej pocit, že osamnění si zase rádo hledá mě :(

5 Sabaku no Vanda ... tve SB ^^ | Web | 11. srpna 2008 v 18:34 | Reagovat

Zdárec ... já vím že se ti to nejspíš příčí ... no reklamky že XD ... ale u mě je bleskajda ... viz web XD

6 Peťka ;) | Web | 12. srpna 2008 v 9:33 | Reagovat

samota je mrcha... :( ale jak psala anet, i když teď se to zdá nesnesitelný, tak dny utečou a je tady zase zpátky. ;)

horší je, když víš, že se nemá kdo vracet:(

já v sobě většinou tyhle pocity samoty dusim a snažim se je nepřiznávat.. což je občas ještě horší.. naštěstí mám kolem sebe úžasný kámoše, takže to pak vždycky nějak dobře dopadne. ;)

7 Kickca | Web | 24. srpna 2008 v 22:49 | Reagovat

ale marusko..mi te mame taky radi..;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama