Červen 2008

Ehm ehm...

30. června 2008 v 10:20 | Mar-yeah |  From my life
První den, kdy nemusím vstávat a nadšení sousedi staví jakousi barabiznu a mlátí do ní tak od sedmi!!! JÁ SE PTÁM, PROČ MĚ SVĚTE NESNÁŠÍŠ?!?!
Teď když už bych i to mlácení pochopila a přežila ve zdraví jsou po tichu! No co je tohle za inteligenci? To to tedy hezky zažíná...
I když teď se mi válí jedna velikánská, krásná, chlupatá koule alias kocour na klíně a blaženě vrní a můžu s klidným svědomím říct, že ráda způsobuju radost tomuhle roztomilímu škrábajícímu zvířátku!!! To už mě i ty zvířata musí trestat za NIC?!
Aby jste věděli, plánuju new design :P Ale vy to pravděpodobně víte, každopádně připomínám, tenhle se mi totiž každým dnem víc hnusí a chci se vyhnou okamžiku kdy přijdu zapnu PC, podívám se na blog a seknu sebou....
Další design by v sobě měl mít něco z léta, něco roztomilýho, něco chytrýho a něco co by symbolizovalo mě :D To je nesplnitený já vím, ale co :-P Zkusit se má všechno!
Your Mar-yeah

Prázdniny

29. června 2008 v 20:16 | Mar-yeah |  From my life
Když o tom píšou všichni, tak já nebudu výjimka!
Vlastně konečně, neb jsou už druhej den.... No jo, asi jste čekali článek už včera, ale já po rozlučáku ehm nebyla moc použitelná. Abych vám tedy nerozepisovala jak moc jsem se střískala tak jen řeknu jednu větu: I ze včerejška kdy jsem v sobě musela mít jen zbytkáč mám paměťové záseky....
Z toho musíte pochopit všechno Každopádně zážitek do konce života Konec základní školy byl jaxe patří oslaven a teď jsou tady očekávané prázky... Nejedu skoro nikam Nějak sem se na to vykašlala... Ono se uvidí, kam pojedem časem... Plánujeme něco s kámošama, takže když velevážené rodičovstvo dovolí bude sranda

This is the end

27. června 2008 v 16:16 | Mar-yeah |  From my life
Ne blogu nebojte se, ale mého života jak byl posledních 9 let.
Už nejsem žákyní základní školy Tomáše Garrigua Masaryka. Tečka.
Je to strašný zjištění, už nikdy se nebudu po té budově procházet s vědomím, že tam patřím, už nikdy nebudu 9 let sledovat vedle sebe tváře těch 20 úžasných lidí s kterýma jsem vyšla základku. Už nikdy nebudu organizovat a pomáhat na školních akcíxh. Už nikdy mě nebudou učit ti učitelé, na které jsem si nakonec přeci jen zvykla. Tohle je totiž absolutní konec mojí povinné školní docházky.
Čekala jsem že mě to parádně zdrbne, ale že až takhle to ne. Ta škola mi dala dětství a dala mi i pubertu a udělala ze mě to co jsem teď. Dala mi první lásku, nejlepší kamarádku a zážitky na celej život. Každej ročník mi dal něco nezapomenutelnýho ( i když ty poslední mi toho dali nejvíc ) Stejně mě, ale moc mrzí, že už to končí. Ta chvíle, kterou jsem před 5-6 lety přivolávala a říkala si, jak budu velká holka a jak mi svět bude ležet u nohou... Plány malé naivní holčičky, možná někde ve mě ještě je, protože přeci jen do toho světa se vydávám....
Zbývá mi už poslední akce uskutečněná třídou 9.A, která se dnešním dnem rozpadá. Samo je to rozlučák... Máme ho dneska, naše poslední rozloučení... Vím že to není definitivní konec, ale konec to je a tak držím smutek.
Your Mar-yeah

Čas

26. června 2008 v 19:55 | Mar-yeah |  Romdomisův deník
Další kousek z Romdomisova díla... Musel to být opravdu velký člověk jak říkáte.... Třeba se o něm časem dočteme něco víc... Musím vám říct, že nečtu o moc dopředu, než vám sem dávám kopii deníku, to víte konec školního roku na krku, rozlučky, ect....
Je to zvláštní, jak ten tajemný čas plyne. Vyšel jsem z domova teprv nedávno? Nebo jsou to snad měsíce? Roky? Jdouc budoucnosti, zapomínám na dobu strávenou doma. Jen Terisin obličej vidím před sebou jako by tu byla se mnou... Shlédl jsem již desítky dívek, co jsem na cestě, ale žádná se nevyrovnala její kráse. Ona však jistě už zapomněla na bláznivého básníka Romdomise...
Studnice času je velice zrádná,
co platilo před chvílí již nemusí být pravda.
Krásné chvíle nám utečou jakoby nic,
a ty horší delší jsou - stále víc a víc.

S našimi blízkými těžko se loučíme,
i přesto, že zas brzy je spatříme.
Ten čas je bezednou propastí,
když sami jsme, padáme do pasti.

Hodiny často jsou nástrojem mučení,
vždycky maj daleko k hodině určení.
Jen když se bojíme či zažíváme něhu,
pak mají hodiny 100 důvodů k běhu.

Než se však vzbudíme a začnem čas vnímat,
už budem s anděli na nebi zpívat.
Zpívat a z výšek dívat se dolů,
těšit se na chvíle až zas budem spolu.

Z rozhovorů pilotů

26. června 2008 v 19:35 | Mar-yeah |  Skládka
Před chvilkou mě došel mail od taťky, vzhledem k tomu že mi maily moc neposílá, jsem ho otevřela a koukám koukám, jsou to takový ty vtipy přeposílaný od jednoho k druhýmu :D A pak čím se baví šéfové v práci.... No nic ty vtípky stojí za to takže pokud máte i dnes náladu se smát tady jsou:
Věž: "Abyste zabránili hluku, uhněte prosím o 45 stupňů doprava."
Pilot: "Co můžeme dělat za hluk ve 35000 stopách?"
Věž: "Takovej rachot, jako když vaše 707 narazí do 727 před vámi.")
Věž: "Jste Airbus 320, nebo 340?"
Pilot: "Samozřejmě, že Airbus 340".
Věž: "V tom případě buďte tak laskav a zapněte před startem taky ty dva další motory."
Pilot: "Dobré ráno Bratislavo"
Věž: "Dobré ráno, pro informaci, tady je Vídeň"
Pilot: " Chystáme se na přistání Bratislavo."
Věž: "Tady je opravdu Vídeň"
Pilot: " Vídeň?"
Věž: "Ano Vídeň".
Pilot: "Ale proč? My jsme chtěli do Bratislavy."
Věž: "OK, tak přestaňte přistávat a zahněte doleva."

Odlehčíme trochu svět

25. června 2008 v 21:55 | Mar-yeah |  Skládka
Svět je přeci o smíchu ne? Tak tady máte filtr hlážek z Lamer.cz Člověk by si měl najít nějaký důvod k smíchu ne? A proč se nesmát lidské blbosti?
<Fenixp> Ale stejně, kolik znáš holek, co v něco nevěří?
<Fenixp> A teď nemluvím o křesťankách, ale v cokoli nadpřirozené...
<Scratcher> no ono je problém že všichni v něco věří ...
<Scratcher> ta věří v boha ... ta věří v mimozemšťany ... ta věří že zhubne ...
<a> Clovece, ta moje slecna je nejaka... divna.
<a> Vcera jsme byli u nas doma, vecer, vinko... intimco.
<a> Zacal jsem ji tak otlapkavat...
<a> A ona at nerusim, ze se chce koukat na fotbal.
Komentář: Sen kazdeho chlapa...
<a> Nejlepší a zároveň nejstarší fantasy je Bible :-)
<b> Poměrně málo akční a příliš vyhraněné charaktery ;)
Komentář: Z diskuse o nejlepsi fantasy :-)

Přivítejte ho prosím potleskem

25. června 2008 v 21:11 | Mar-yeah |  News
Letní design je mezi vámi
Moc se mi nelíbí Je sice veselej ect. Ale nesedí mi... Přijde mi takovej trochu barbínovskej a to na mě nesedí, takže prostě počítejte s tím, že se tu neohřeje dlouho Každopádně náhled je tu:
Zajímali by mě vaše názory na tuhle razantní změnu, takže pište ;)
Btw: Taky je u vás bouřka monstrózních rozměrů?
Your Mar-yeah

Všechno jednou končí

24. června 2008 v 21:53 | Mar-yeah |  From my life
Zbývají mi přesně 3 dny povinné školní docházky....
Nepřijde mi to jako devět let co jsem nastoupila na základku a upřímně mě mrzí, že ted odcházím No toto téma rozeberu podrobněji až po té co mi škola definitivně zkončí...
Poslední dny probíhají právě ve stylu končícího školního roku. Všechno finišuje, zítra oficiální rozlučka s učiteli, v pátek rozlučák - pro nás děcka Poslední přípravy akcí, poslední rozloučení s učiteli... Dneska jsme například začali uklízet třídu... Ach jo mám vážně sentimentální náladu
) a věštilisi z karet budoucnost. Pominu-li fakt, že jsem se o sobě dozvěděla, že budu mít do dvou týdnů dítě Tak ty odpovědi byli opravdu vážně zajímavý
Taky mi náš třídní věštil z ruky... Abych to zhrnula, údajně mám docela literární talent, budu mít 5 velkých lásek a 4 děti. Budu o vše hodně bojovat, ale měla bych zvítězit Takže se mám na co těšit
Taky se těšte - na prázky - pak se mě nezbavíte
Your Mar-yeah

Úryvek

23. června 2008 v 20:48 | Mar-yeah |  Romdomisův deník
Povedlo se mi rozluštit další kousek deníku a rozhodla jsem se dát ho sem. Je psán těsně před básní Odloučení, bohužel některé pasáže byli opravdu hodně špatně čitelný a slova jsem si musela domýšlet, ale snad jsem zachovala podstatu příběhu...
Srdce mi svírá palčivá bolest. Nyní opouštím svoji rodinu, své přátele, svůj život. Odcházím najít své poslání a svůj úděl. Chci zjistit jací jsou lidé v jiných koutech světa a jaká skrývají tajemství. Chci poznat všechny záhady a všechny je zkusit vyřešit....Nejsem si ovšem jist zda-li tento odchod zvládnu. Vzdávám se totiž největší cennosti jakou mám, své krásné Terisy. Mé srdce pláče nad tou ztrátou, ale má mysl velí nohám nohám kupředu vědění.
Chybíš mi má milovaná Teriso...

Nádherná návštěvnost :)

23. června 2008 v 20:34 | Mar-yeah |  Statistiky
Díky vám za čím dál lepší návštěvnost Hrozně se mi to líbí... Takže děkuji

Navstevnost za minuly tyden (16.6. 2008 - 22.6. 2008) je:
Pondeli: 53
Utery: 55
Streda: 62
Ctvrtek: 58
Patek: 47
Sobota: 55
Nedele: 67

Celkem: 397

Odloučení

22. června 2008 v 15:28 | Mar-yeah
První Romdomisovo dílo, co jsem rozluštila a přepsala do elektronické podoby. Jmenuje se docela trefně odloučení a mě se tedy strašně moc líbí. Jsem zvědavá na vaše názory k němu ;) Už se pomalu začítám do jeho tvorby, ale nebudu předbíhat, snad jen mám jednu poznámku. Máte se na co těšit ;)
A znovu prosím, žádné z těchto děl a příběhů nekopírujte! Ani se zdrojem nebo jinak!
Odloučení
Oči nám slzí a mají dobrý důvod,
vždyt láska je vzdálena jak májový průvod.
Duše se chystá nám opustit tělo,
odletět za druhým, jež celou noc bdělo.
Srdce se kroutí a hlasitě puká,
způspbí nám tak obrovská muka.

Barvy se vytratí a celý svět zčerná,
jen sytě šedá zůstává věrná.
Tmavý je svět, lidé i okolí...
smutek a žal - ty těžko přebolí.
Stín je jak závoj a všechno nám skrývá,
nejsme však sami, kdo se tu dívá.

Vtíravá samota dělá nám společnost,
očím se ukáže bolavá skutečnost.
Že nikdo nás nevidí a neví čím trpíme,
jak strašně prázdnotu v náruči snášíme.

Romdomisův deník

22. června 2008 v 14:43 | Mar-yeah |  Romdomisův deník
Když jsem byla v Praze, stala se mi zvláštní věc. Na jedné ulici jsem si všimla pohozené knížky v kožených vazbách. Ze zvědavosti jsem ji zvedla a prohlídla jsem si ji. Vypadala kvalitně a pořádně starožitně. Kůže byla odrbaná a zničená a nebyl na ní žádný nápis. Ani jméno autora nebo název knížky. Otevřela jsem ji a podívala se na zvláštní zažloutlý papír. Inkoustem ( nebo něčím takovým ) bylo na první straně napsáno:
....konečně. Po dlouhé pouti se můžu dotknout své rodné půdy. Zcestoval jsem s přáteli celý svět a poznal mnohá nebezpečí a tajemství života. Nyní cítím, že můj čas se krátí, a proto se vracím sem, kde můj život začal, aby zde také skončil. Již brzy napíši do svého deníku poslední stránku. Slíbil jsem, že všechny své zážitky zapíši, aby se v případě mého předčasného odchodu ostatní dozvěděli, jak skončil můj život - život toulavého básníka Romdomise. Sic nejspíš zklamu své blízké, ale více než poznatků ze světa jsem zapisoval poznatky o lidské duši a jejím cítění.
Překvapeně jsem text přeluštila. Byl psán písmem se spoustou kudrlinek a ozdob. Každé písmeno bylo vyvedeno přímo uměleckým dojmem. Letmo jsem zalistovala knížkou a všechny strany byly popsány básněmi a nejspíše Ramdomisovým osobním deníkem. Rychle jsem knížku hodila do batohu a dovezla jsem ji domů. Dost stránek je značně nečitelných, ale řekla bych, že až získám praxi dokážu přečíst i je.
Rozhodla jsem se na tomto blogu uveřejnit všechny Romdomisovi básně a jeho příběh, když už se mi dostali do rukou. Ať se alespoň někdo dozví o tom jak on vnímal svět... Proto od této chvíle budou v rubrice " Romdomisův deník" přibývat jeho díla a začneme dneškem. Jen bych chtěla upozornit, že tyto díla opravdu nejsou moje a vaše názory k nim tudíž neadresujte mě, ale oné záhadné postavě.
Your Mar-yeah

Oči vidí....

21. června 2008 v 22:40 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Uvědomujete si jaký je to zázrak? Že chodíme po světě a rozhlížíme se po všech jeho krásách? Že si teď můžete číst tento článek a za chvíli se rozplývat nad jakoukoliv droností?
Je to úžasná věc, vidět všechny ty barvy a tvary... A i když si občas zanadáváme nad nějakou to nehezkou věcí nevadí. bez nich by nebyly ty krásné. Je zvláštní jak si očí nevážíme. Jak mezi nám přibývá brejlovc ( mezi něž patřím ) a je mi to jedno. Nikdy jsem si nevážila toho, že vidím a teď když vidím mnohem hůř, si nevážím ani té možnosti, že mohu vidět líp... Spíš si pořád stěžuju, že nevidím dostatečně ostře.
Málokdy si, ale uvědomím, že bych ( jako nekteří ) nemusela vidět vůbec. Nevím co bych pak dělala... Chodila bych s černými brýlemi na očích a nic na světě by mi už je nedokázalo sundat. S bílou holí bych chodila po Zemi a vzpomínala na vše co jsem viděla, dokud jsem ještě mohla. Doufám, že tento stav nikdy nenastane, ale kdo ví?
Za svůj život jsem viděla miliardy věcí... Vlastně víc. Od prvního pohledu na nejspíš zdravotní sestřičku nebo tak až do teď kdy se dívám jak moje prsty běhají po klávesnici a píší tento článek. A stejně si toho příliš nevážím. Člověk si říká co kdyby mi někdo vymazal vzpomínky. Ale co kdyby mu někdo vymazal oči? Vzpomínky by byli ochuzeny o jeden hlavní rozměr a stala se z nich mnohem slabší kulisa minulosti.
Vlastně vzpomínky jsou většinou jen obrazy zachycené našima očima převedené do mysli... Je to zvláštní pocit i ted když jsem na moment zavřela oči a psala na klávesnici po lepu. Jak na jednou byli moje ruce zranitelné.
Chtěla bych jen dodat poslední větu... Važte si toho, že vidíte, jako nic na tomto světě to není samozřejmost!
Your Mar-yeah

Love you till the end

21. června 2008 v 12:00 | Mar-yeah |  Svět kultury
Nedávám sem často písničky... Vlastně skoro vůbec, ale je tu jedna co mě prostě dostane pokaždé když ji slyším. Jmenuje se Love you till the end od The Pogues a je z filmu P.S. I love you....

Kam se ten svět posouvá? :P

21. června 2008 v 11:07 | Mar-yeah |  From my life
Co se to jen děje? Je sobota a já vstávám v sedm a skoro v jedenáct volám kámošce a vzbudím ji Tak kdo je mimo, ona nebo já? No asi já
Hmmm co mě dneska čeká... Měla bych sehnat někoho na fotbal Problém je v tom, že není moc koho bych mohla a koho bych mohla tak ten nemůže A navíc je tam nehorazný vedro Hmm co dál? Obrovitánskej úklid! Zítra ( nebo dneska kdo ví ) se milovaní rodiče vrací z Řecka a ten barák momentálně vypadá jako po výbuchu nejmíň atomovky )

Jednotka příliš rychlého nasazení

20. června 2008 v 16:48 | Mar-yeah |  From my life
Zase jednou jedna střelená komedie tentokrát z policejního prostředí. Podle mě úžasnej film. Smála jsem se jak blbá :D A fandila jsem těm v tom černým - úžasný hábity :D ( Kdo viděl pochopí kdo neviděl at se podívá ;) )
Název: Jednotka příliš rychlého nasazení
Originál: Hot Fuzz
Režie: Edgar Wright
Postavy - Herci:
Seržant Nicholas Angel - Simon Pegg
Poručík Danny Butterman - Nick Frost
Inspektor Frank Butterman - Jim Broadbent
Andy Wainwright - Paddy Considine
Simon Skinner - Timothy Dalton
Obsah:
Zapomeňte na všechny komedie z policejního prostředí, které jste doposud viděli. Jednotka příliš rychlého nasazení se od nich liší asi tak, jako se rozkošná zombie komedie Soumrak mrtvých liší od svých žánrových konkurentů. Ostatně ji mají na svědomí stejní tvůrci, kteří i ji vybavili neodoaletelně suchým britským humorem, svéráznými postavičkami a nečekaně originální zápletkou.

Nicholas Angel (Simon Pegg) je nejlepší seržant, který kdy sloužil v řadách londýnské policie, například počet zatčení, která osobně provedl, o 400 procent překračuje statistický průměr. Je prostě tak dobrý, že to vrhá špatné světlo na zbytek týmu. Proto ho nadřízení převelí do místa, kde svým talentem nebude kolegy ztrapňovat - do ospalého městečka Sandford, jehož statistiky zločinnosti se rovnají nule a jehož nejnapínavější událostí je každoroční zahradní slavnost. Podle toho také vypadá zdejší policejní oddělení. Nicholas vytvoří dvojici s obtloustlým dobrákem Dannym (Nick Frost), který by mohl být vším, jen ne dobrým policajtem. Před totální frustrací ho zachrání až série zvláštních "nešťastných náhod", které naznačují, že pod idylickou pokličkou Sandfordu by mohl bublat pořádně ostrý guláš. Vpodstatě existují jen dvě možnosti - buď si Nicholas ze zoufalství začal vymýšlet zločiny tam, kde nejsou, nebo mu stojí v cestě nejchladnokrevnější zabiják, jakého ve své dosavadní kariéře potkal.

Scénář Jednotky příliš rychlého nasazení, na kterém se společně s režisérem podílel sám představitel hlavní role, je tak originální a zábavný, že po jeho přečtení s účastí ve filmu souhlasila všechna oslovená britská herecká esa, včetně držitele Oscara Jima Broadbenta, bývalého agenta 007 Timothyho Daltona a populárních komiků Martina Freemana a Billyho Nighyho. Coby třešničky na dortu mají ve filmu rozkošná camea i jedna oscarová herečka a v současné době velmi populární režisér (taky držitel Oscara) - nebudeme prozrazovat.

Jednotka příliš rychlého nasazení vznikla poté, co její tvůrci zkoukli přes 200 "policejních" filmů, absolvovali rozhovory s desítkami mužů zákona a přežili jednu nefalšovanou honičku. Přesto se hravě vyhnuli banálním klišé, které jste už viděli stokrát, a naopak stvořili něco, co jste zaručeně ještě neviděli. (oficiální text distributora)
Ode mě:
Vážně úžasnej film :D Řehtala jsem se jak blbá. Dokonale natočeno dokonalej příběh a skvělý efekty! Napínavý a vtipný skvělá kombinace ;) Patří do seznamu mnou extrémně doporučovanejch ;)
90%
Trailer:
Fotky:
http://moviesmedia.ign.com/movies/image/article/758/758225/hot-fuzz-20070227054718313.jpg

Opět mezi vámi ;)

20. června 2008 v 15:57 | Mar-yeah
Už vás asi štvu těmahle nadpisama co? :D Pardon má fantazie má s názvy článků týkajících se mích návratů už kapku problémy. :D
No každopádně I am back ;) Konečně jsem se vrátila z toho mnou neoblíbeného hlavního města - Prahy ;) Asi si ji neoblíbím, je na mě moc velká, přelidněná a strašně strašně smradlavá... Asi je to o zvyku, ale já chci vzduch z kterýho cítím jenom vzduch.
Bydleli jsme na kolejích Ekonomické výšky v Jarově. Asi bych tam bydlet nechtěla i když na ty dvě noci to bylo fajn ;) Z balkónu v 7 patře ( tak 21 metrů ) jsme odvázali lano na věšení prádla a na něj přivázeli flašku naplněnou humusem ( voda + papírový kapesníčky + JOJO medvídci + čokoláda ) o a tu jsme házeli na zem :D Musel to být pro ty obyvatele pod nama dobrej šok když jim najednou letěla flaška kolem okna.... :DA pak jsme ještě házeli hakisákem do našeho okna a tak jsme se postupně seznámili s 3. a 5. patrem neb jaxi nikdo od nás nemá trefu :D
Samotná soutěž byla namáhavá a nespravedlivá :( Bohužel ani tady jsme se tomu nevyhnuli... Ale už mě to neštve... Život přeci taky není fér ;) Ale mohli jsme být lepší no nic... Řekněme že prostě všichni lidé nejsouprávě onteligentní ( a už vůbec ne policajti ) :D
Byli jsme teda 8. ;) A z holek jsem 10. ;) řekla bych že je to docela úspěch ;) Nemůžeme přeci vyhrát vždycky všechno ;)
Your Mar-yeah

Ano, zase tady nebudu

16. června 2008 v 22:20 | Mar-yeah |  From my life
Já vím, jste rádi, :D Ale já ne...
Už potřetí za sebou ve verlmi krátuké době, balím! A zase určitě něco zapomenu :D A zase jedu do Prahy... Upřímně se mi moc nechce... Vlastně skoro vůbec, ale když se nad tím tak zamyslím....
Jedu na třídenní výlet s luxusním prgramem a ubytováním na kolejích VŠ. Je to navíc mistrovství republiky - finále v dopravní soutěži :D A my jsme mistry jihomoravskýho kraje :D To už zní dobře... :D Ale stejně se mi tam nechce.
Navíc to pravděpodobně bude dost těžký :D Ale jistojistě máme šanci vyhrát, jako každý :D Alespon už je to poslední kolo a potom budu mít už nadosmrti klid ( jo mrzí mě to :( :D )
Dneska jsme ještě měli poslední školení první pomoci. Oživila jsem figurínum :D, obvázali jsme člověka šátky od hlavy až k patě ( doslova :D ) a měla bych umět dokonce i postřelenýho zachránit :D ( opakuji měla )
No tak se tady beze mě mějte hezky... A děste se, protože potomhle už nikam nejedu a budu to tady zasypávat článkama o všem možným i nemožným ;)
Držte palce ;)
Your Mar-yeah

Svět

16. června 2008 v 19:07 | Mar-yeah |  Filosofie jedné slečny
Proč je svět tak krásnej, když mi ho nikdy plně neoceníme?

Balada o kočce

15. června 2008 v 21:44 | Mar-yeah |  Svět kultury
Jak tak vidím tenhle obrázek napadla mě první sloka básničky a pak druhá třtí, tak jsem sepsala takovou všehochut. Nazvala jsem ji Balada o kočce, protože mě nejen nic jinýho nenapadlo :D Ale docela mě to sedlo... Tak snad se vám zalíbí...
Být kočkou co prochází se na střeše
Pod měsícem lovit si večeře
Dívat se na hvězdy jak krásně září
S kočičím úsměv na svých tvářích
Děsit lidi přebíhám přes cestu
Smát se jejich zděšenému výrazu
Svobodně si kamkoliv jít
Neptat se co můžu či smím
Zamávat ocasem lidskému světu
Radovat se z krásy květů
Nemuset nic a nemít starost
Užívat si pouze krásu, radost
Zamrkat očkem nechat se pohladit
ke komukoliv se beztrestně přitulit
Mít někde zázemí které se stará
Mít někde rodinu, míti ji ráda
Jenže jsem člověk a navždy jím budu
Nepoznám kočičí radost a ani nudu
Můžu jen starat o svoje miláčky
Hladit je a drbat za oušky... ;)
P.S. Nekopírovat!
Your Mar-yeah