Terry Pratchett

27. ledna 2008 v 13:20 | Mar-yeah |  Spisovatelé
Terry Pratchett

28.4.1948

Buckinhamsir

Nebýt tohohle spisovatele přišel by svět o tak skvělou věc jako je Úžasná Zeměplocha.

Životopis:
Narodil se v Buckinhamsiru v roce 1948. Dnes je to anglický novinář a spisovatel, patřící mezi současné nejpopulárnější autory humoristických fantasy románů.
V roce 1965 začal pracovat jako novinář. Dělal vše, co žurnalistika nabízí, snad s výjimkou nedělních fotbalových zpráv. Podařilo se mu vyhnout všem dobrodružným zaměstnáním, kterými je většina spisovatelů přinucena se živit, aby měla vůbec o čem psát. V touze najít si klidné místečko se T.Pratchett stal tiskovým mluvčím Central Electricity Generating Board, což je společnost atomových elektráren. V roce 1987 zjistil, že ho psaní baví víc než skutečná práce, a od té chvíle se počet jeho děl vyjadřuje dvoumístnou číslicí, a mají své stálé místo na žebříčku bestsellerů.

Žije v Sommersetu s manželkou Lynn a dcerou Rhiannou a neustále se živí novinářskou profesí, protože jak tvrdí, může tak pracovat v teple, suchu a nemusí zvedat nic těžkého. Dále prohlašuje, že psaní knih je největší legrace, jakou si může člověk užít sám. Jeho koníčkem je pěstování masožravých rostlin.
Každý z příběhů Terryho Pratchetta se vyznačuje nejen originálními postavičkami od svalnatých hrdinů (často s poněkud malým mozkem), přes mudrce, přihlouplé mágy, svérázné čarodějnice, mimozemšťany, nevrlé trpaslíky, prohnané pouliční obchodníky, naštvané bohy, a ne zrovna nejchytřejší šlechtice, až po mluvící stromy a kameny. Přitom ale nabízí vyprávění bez násilí a krveprolití, což je v žánru fantazy spíše výjimkou. Navíc se v jeho dílech tu a tam objeví narážka a zároveň parodie na klasické dílo. A právě díky tomuto lehkému stylu psaní a humorné fantazii se jeho knihy řadí mezi bestsellery.
Terry Pratchett se narodil 28.dubna 1948 v Beaconsfieldu v hrabství Bucks. Hlavním zdrojem jeho vědomostí se zpočátku stala Beaconfieldská veřejná knihovna (nutno říci, že i škola mu trošku pomohla). V roce 1959, ve svých jedenácti letech, začal navštěvovat High Wycombe Technical High School místo gymnázia, protože se domníval, že práce se dřevem bude větší zábava než latina. V této době ještě neměl přesnou představu o svém budoucím životě, dnes sám na sebe vzpomíná jako na "obyčejného" studenta.
Poté, co mu ve třinácti letech ve školním časopise vyšla krátká povídka "The Hades Business" (komerčně byla publikována v jeho patnácti letech), začala se jeho budoucnost, co se týče povolání, vyjasňovat. Po prvním roce studií, kdy absolvoval přednášky o umění, historii a angličtiny, se rozhodl zkusit žurnalistiku. Jakmile se naskytla příležitost, po dohodě s rodiči školu v roce 1965 opustil. Na studium ovšem nezanevřel a při práci navštěvoval kurzy angličtiny vypsané Národní radou pro podporu žurnalistů, které úspěšně zakončil získáním titulu. Při práci na interview s ředitelem nakladatelství Peterem Bander von Durenem o jeho knize o vzdělání v příští dekádě se mu zmínil, že dopsal knihu "The Carpet Poeple" ("Kobercoví lidé") a zeptal se, jestli nemá zájem ji publikovat. Odveď byla ANO. Kniha však vyšla po menších prodlevách až v roce 1971 a křest knihy proběhl v oddělení koberců oddělení obchodního domu Heal's v Tottenhamu . Kritikou byla kniha přijata příznivě, například "Teacher's World" ji popisuje jako mimořádně kvalitní a "The Irish Times" píší o nové dimenzi v představivosti a výjimečném slohu autora. Konečně se objevil autor, kterého bylo radost publikovat.
Krátce po "The Carpet Poeple" následovala "The Dark Side of The Sun" ("Odvrácená strana slunce") (1976) a "Strata" ("Strata") (1981) - obě napsány za dlouhých zimních večerů, kdy Terry neměl nic lepšího na práci. Do roku 1970 pracoval v Bucks Free Press, poté přešel do Western Dialy Press a v roce 1972 se opět vrátil do své mateřské redakce jako editor. V roce 1974 nastupuje v Bath Chronicle. V tomto čase také vytváří sérii kreslených skečů pro měsíčník "Psychic Researcher", ve kterých paroduje různé vládní výzkumy pod hlavičkou "Warlock Hall". V roce 1980 byl Terry jmenován oficiálním tiskovým mluvčím Central Electricity Generating Board a nesl odpovědnost za tři jaderné elektrárny. ("Co uniká? - Ach tak, TO uniká."), kde pracoval ještě v době, kdy mu byla uveřejněna první Zeměplocha - "The Colour of Magic" ("Barva kouzel") v roce 1983. V té době byla ještě jeho vydavatelem New English Library, která ale nedodávala jeho knihy na trh dost rychle, a tak nakladatelství Corgi využilo situace a "Barvu kouzel" vyslalo na trh.
Nakladatelství Corgi uspělo i v jiném směru, prosadilo vysílání "Barvy kouzel" v BBC jako čtení na pokračování. Pro Corgi se vydávání první Zeměplochy stalo bodem zlomu a do BBC prosadili i "Čaroprávnost" - žádná jiná kniha prý nevyvolala u posluchačů takový ohlas.
"The Light Fantastic" ("Lehké Fantastično") bylo vydáno v roce 1986 v té době již bylo jasné, že chce-li Terry maximálně využít svůj potenciál, bude muset změnit vydavatele, protože malé nakladatelství jako Corgi by takové množství těžko zvládlo. Nakladatelství Gollancz tedy zařadilo Terryho na svůj SF list, a protože nikdy předtím nepublikovalo fantasy, ale pouze tradiční sci-fi literaturu, ihned podepsali kontrakt na vydání tří Zeměploch - "Equal Rites" ("Čaroprávnost"), "Mort" ("Mort") a "Sourcery" ("Magický prazdroj"). Nakladatelství Gollancz dnes vydává hardcovery - knížky v tvrdé vazbě, zatímco Corgi zůstalo u vydání Zeměploch ve formě paperbecků. Terryho popularita rostla a začínalo být jasné, že sám všechno vyřídit nestihne - a tak se Colin Smythe stal jeho agentem.
V září 1987, když dokončil "Morta", se Terry rozhodl věnovat psaní na plno a ne pouze ve vyšetřených volných chvilkách. Sice se z počátku obával, že bude trpět nedostatkem peněz, ale jak se ukázalo, jeho finance se ubíraly úplně opačným směrem. A kromě toho, bavilo ho to mnohem víc než odpovídat na otázky novinářů o funkčnosti a ne funkčnosti jaderných reaktorů - a tak na svou funkci u CEGB rezignoval (mimochodem o CEGB říká, že by rád napsal knihu, jen kdyby měl jistotu , že jí nikdo nebude věřit). Jeho prodeje - a příjmy - rostly způsobem, jaký rozhodně neočekával, a jeho další kontrakt s firmou Gollancz byl už na šest knih. Od té doby prodeje jeho knih neustále stoupaly a v roce 1996 patřily "Maskerade" ("Maškaráda") a "Interesting Times" ("Zajímavé časy") mezi top-ten nejžádanějších knih před vánocemi v roce 1995 "Soul Music" ("Těžké Melodično") zase získalo čtyřtýdenní prvenství v hitparádě papperbacků (což je zatím nepřekonaný rekord). A o "Reaper Man" ("Sekáč") -ovi se říkalo, že byl nejrychleji se prodávající knihou ve Velké Británii za posledních pět let.
V roce 1996 spatřilo světlo světa třetí pokračování novely o Johny Maxwellovi - "Johny and the bomb" ("Johny a bomba"), stejně tak i scénáře Stephena Biggse - "Mort", "Wird sisters" ("Soudné sestry") a Johny and the Dead ("Johny a smrt"), a Gollanczem vydané "Feet of Clay" ("Na hliněných nohou"), kde se znovu objevují slavní členové městské hlídky. Ve stejném roce se objevilo i "The Pratchett portfolio" ("Pratchettovo portfolio") s ilustracemi charakteristických postaviček od Paula Kidbyho doprovázené Terryho texty, ten samý rok se objevil na trhu "Hogfather" ("Otec prasátek") i Maškaráda a počítačová hra "Discworld II : Missing Presumed". "Otec prasátek" i "Maškaráda" měly tu čest společně dva týdny sdílet první místo žebříčku nejprodávanějších hardcover i papperback SF&F titulů. Bylo to již potřetí, co měla Zeměplocha v top-ten více dílů zároveň a je známo, že to se zatím žádnému jinému autorovi nepovedlo ani jednou. "Otec prasátek" dokonce vévodil žebříčku celých pět týdnů. Nejvýznamnější britské noviny "Times" si propočítaly, že Terry byl pravděpodobně britským autorem s nejvyššími příjmy a tedy samozřejmě i největším objemem prodaných titulů.
V roce 1997 byla vydána další Zeměplocha "Jingo" ("Hrr na ně"), ve které Ankh-Morpork vstupuje do války s Klačí kvůli malému ostrůvku v Kruhovém moři a Patricij a Městská Hlídka to musí řešit. Také byl vydán Zeměplošský diář Neviditelné Univerzity na rok 1998 a také došlo k animovanému zpracování "Soudných sester" a "Těžkého Melodična", které je možné dostat na videokazetách. Vydavatelství Corgi k nim dokonce publikovalo ilustrovaný scénář. V tomto roce byly publikovány divadelní adaptace Stephena Briggse - "Stráže! Stráže!" a "Muži ve zbrani".
Zajisté není nutné zde uvádět kompletní výčet Terryho knih ale je jich 22. Poslední vydaná z nich - "The Last Continent" ("Poslední kontinent") (není o Austrálii, jen trochu o Australanech) byla publikována v květnu 1998 a opět zamíchala pořadím žebříčků nejprodávanějších knih - osm týdnů byla nejprodávanější knihou hardcoverů SF&F. Ta příští, "Carpe Jugulum", ve které čarodějky brání Lancerské království proti vampýrům, by měla vyjít v listopadu.
V květnu se objevil na pultech další titul - "Turistický průvodce Lancerským královstvím" - na kterém společně pracovali Terry, Stephen Briggs a Paul Kidby. Terry a Paul teď společně pracují na "Death's Domein" ("Smrtí impérium") a zároveň ve spolupráci s Tinou Hannah vzniká kniha zeměplošských receptů. Obojí by mělo být publikováno ještě v tomto roce. Terry také úzce spolupracuje se společností Perfect Entertinment na třetí počítačové hře (ve 3D), nazvané "Discworld Noir", také již pro tento rok. Steve Jacksons Games mají vydat Zeměplochu v herní systému GURPS, s příspěvky Terryho a ilustracemi Paula Kidbyho.
Co se týče knih pro jeho mladší čtenáře, "Truckers" ("Velká jízda"), první díl toho, co je v USA známo jako "The Bromeliad Trilogy", byl mezníkem v historii Terryho tvorby, poprvé se totiž stalo, že knížka pro děti se stala nejprodávanějším bestsellerem pro dospělé čtenáře SF&F. Postupně následovaly další díly, "Diggers" ("Velký boj") a "Velký let", upravená verze "The Carpet Poeple" ("Kobercoví lidé") a všechny tři díly o Johnym Maxwellovi - "Johny only You can save Mankind" ("Johny jen ty můžeš zachránit lidstvo"), "Johny and the Death ("Johny a Smrt") a "Johny a bomba".
Terry také napsal několik krátkých povídek, z nichž tři mají zeměplošské téma. Ta nejstarší se jmenuje "The Sea and Little Fishes" ("Moře a malé rybičky") - ta byla vydána na podzim ve sbírce povídek nazvané "Legends", kterou sestavil Robert Silveberg. Terry zjistil, že práce na pořádné knize jej zaměstnává natolik, že když je připraven k práci na novém románu - což je téměř neustále - je pro něj velmi těžké se zastavit a změnit náhle téma a napsat něco krátkého z jiného soudku, takže povídek je velmi málo. Nezeměplošská povídka "Once Future" se objevila ve sbírce povídek publikované v USA 1995, ale ve Velké Británii ještě publikována nebyla.

Když rezignoval na svou funkci ve Western Daily Press v roce 1970, přestěhoval se se svou ženou Lynn (kterou si vzal v roce 1968) do domu v Rowberrow v Somersetu, kde se jim narodila dcera Rhianna. Když zjistil, že dům už není možné dále "zvětšovat", rodina se v roce 1993 přestěhovala do jihozápadního Salisbury a Terry vyplašil všechny své fanoušky obrázkem tohoto domu v televizním interview k příležitosti vydání "Těžkého melodična". Těsně předtím, než se přestěhovali, Terry uklouzl před vchodovými dveřmi, uhodil se do hlavy a trochu se mu to v hlavě popletlo, co se týče událostí několika předešlých hodin. Bohužel, právě v těch několika uplynulých hodinách obdržel tučný šek od Colina Smythea. Vzpomíná si, že ho někam bezpečně uložil, ale nikdy si nevzpomněl, kde to bylo a hledání časem vzdal. Nutno podotknout, že platnost šeku byla pozastavena a by mu předán šek nový.
Co dál? Nyní pracuje na další zeměploše, pracovně nazvané "Pátý elefant" a také slíbil napsat další knihu pro děti pro nakladatelství Doubleday, mnohé ale záleží na tom, jaký nápad mu bleskne hlavou na poslední chvíli.
Jeho práce pro "Orang-Utan Foundation" ("Nadace pro záchranu orangutanů") je běžně známá. Co už je méně známé, že v minulosti pracoval jako předseda "Society of Authors" a byl také předsedou poroty při udělování Rhone-Poulencovy ceny roku 1997.
Jeho padesáté narozeniny oslavil koncem dubna 1998. Přestože se nedalo zabránit tomu, aby se o oslavě dozvěděl - 50 hostů na večeři v Ivy Restaurant ve známé čtvrti Soho s množstvím originálních dárků - dokonale ho překvapila. Co je ale nejžhavější novinkou - že byl jmenován "Officer of the Order of British Empire" (nevržen na udělení řádu za zásluhy Britského království) k příležitosti královniných narozenin - za "službu literatuře". Při prvních signálech z Downing Street (sídlo britského premiéra - pozn. red.) byl přesvědčen, že jde o velmi ošklivý vtip.
Poslední zpráva o Terrym se objevuje na obalu "Carpe Jugulum": "Terrymu Pratchettovi je padesát let a žije za klávesnicí ve Wiltshiru, kde odpovídá na dopisy ve vražedném tempu a snaží se najít čas na psaní. Pěstovával masožravé rostliny, ale ty nyní poněkud přerostly a okupují skleník, takže Terry do něj odmítá vstoupit. Myslí, že teď je ten pravá čas zavřít je tam navěky, přestože jsou pravděpodobně strašně užitečné."
http://alapage.pointscommuns.com/img/ecrivain/3004063.jpg

Obrázek “http://terry-pratchett.navajo.cz/terry-pratchett.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

http://cache.viewimages.com/xc/56045464.jpg?v=1&c=ViewImages&k=2&d=17A4AD9FDB9CF193CC300C081D9F47005EBCD4F50249A9DE56CCB01306553C25A55A1E4F32AD3138

Obrázek “http://www.theage.com.au/ffximage/2007/02/16/pratchett_narrowweb__300x479,0.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Počítadlo

Tady :o) :o) :o) 100% (830)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama