Je a je a je až tě zabije.
13. ledna 2012 v 23:06 | Mar-yeah
Dlouhou dýkou
Leskou jako smrt
Nečekej konec
Přijde leda prd.
Život je krásný
Bolest jedinečná
Až budeš šťastný
Dosáhneš nekonečna.
Místo vykoupení
Bylo slevněno
A v tvém zapomnění
Krvní splaceno.
Prázdno a chlad
V nebi bez přátel
To je unikát
Však stál pakatel.
Vinné opojení, 2012 a svět kolem nás
6. ledna 2012 v 21:54 | Mar-yeah
|
From my life
Mám ráda svoje přátele. Vždycky jsem měla a vždycky budu. Tak trochu jsem si poslední dobou uvědomila, že přítel neznámená "já jsem tu pro tebe kdykoliv", ale "já jsem tu pro tebe kdykoliv a ty pro mě taky". Pravda, není to žádná světová myšlenka, ale neškodí si ji občas zopakovat.
Že přišel rok 2012, není žádný velký šok. Očekávám v něm nějakou (doufám) pěknou změnu. Nechtěla bych třeba stát frontu na banány. Lepší by bylo dostat se na vysokou, udělat maturu a dát pár lidem do držky. A že bude konec světa? Tak co! Aspoň bude veselo a nebudu muset vymýšlet dárky na Vánoce nebo kde budu na Silvestra. Letos mi to celkem stačilo, víc netřeba.
Miluju svůj život. Nevyměnila bych ho ani za pirátský poklad. Leda, že byste k němu připoutali Jacka Sparrowa. A vzhledem k tomu že vinné opojení vyprchává co chvíli s jídlem, které miluji a právě jsem si ho donesla, měla bych ukončit tento neurvalý článek.
Ještě moment. Rok 2011? It was awesome and terrible in the same time. I'm lovin it.
Vidění
30. prosince 2011 v 23:24 | Mar-yeah
|
Filosofie puberťačky
Když mi bylo třináct, odjela jsem daleko odsud. Tam se mi to poprvé stalo. Náhoda, řekla jsem si. Občas se to pak opakovalo. Pokaždé trošku jinak. Přesněji nebo obecněji. Někdy to byly jen pocity, jindy celé sny. Někdy se vyplnily do detailů, někdy zde byly odchylky. Ale podstata zůstala. Občas jsem věděla, že se něco stane. Důležité věci i banality, situace i skutečnosti. Objevovaly se v mé hlavě a o chvíli (větší či menší) později v realitě.
Možná se vám to taky stává. Vlastně určitě. Nejslabším projevem je deja vu. Možná je to jen schopnost dedukce. Náhoda. Nebo moje vlastní představivost. Podivný vrtošivý dar. Zavřít oči a uvidět něco, co přichází. Ne vždycky, ne úplně vědomě.
Není to něco, po čem bych toužila. Někdy to nejsou ani představy. Je to jen tíživé vědění budoucnosti. O to horší je, když se potvrdí. Není to tak, že byste mohli něco změnit. Není to natolik konkrétní a nepoznáte, kdy to přijde. Můžete se jen bát, že to bude právě teď. Není to vždy špatné, ale špatné představy jsou vždy silnější než ty dobré. V dobro člověk více věří. Je něčím mystičtějším. Je snadnější v něj věřit než ho konat. A většinou se nestane jen tak. Aspoň nám to tak příjde.
Nevím, jak se to stalo. Kdy se to objevilo. Jestli to skončí. Jestli je to všechno osud nebo náhoda. Jestli štěstí nebo smůla. Občas se to stane. Obzvlášť se zavřenýma očima. Těsně před usnutím. V nejhlubších snech.
Přichází.
Já, čarodějnice.
2. prosince 2011 v 23:22 | Mar-yeah
Byla bych tou čarodějnicí. Celá v černém nebo rudém. Včetně vlasů, nehtů a očí. S ďáberlským úsměvem a šíleným smíchem. Lidé by mě hnali na hranici. A křičeli! "Pryč s ní, s čarodějnicí! Upalte tu, co je jiná než my!"
Och ano. Nevinné ženy umíraly. Mastičkářky, léčitelky, porodní báby, kacířky a ty co viděly dál než jiní. Viděly něco nového a nepoznaného. Lišily se.
Nikdy jste si nevšimli, jak je nebezpečné lišit se? Vždy a všude se objeví někdo, kdo vás zničí. Zostudí. Zahanbí. Upálí. Vaši duši, vaše sny a nápady. Ty originální dámy umíraly jako první. Protože vybočovat z davu není nikdy záhodno.
Ale my můžeme! My ženy jsme nyní mnohem samostatnější.
A upalujeme se častěji mezi sebou.
A přesto nás ženou.
Na hranici.
Za hranici našich možností.
Pryč od snů a fantazie.
Dokud nás to neubije.
Oni nikdy neměli právo pálit a mučit ty ubohé ženy, které uměly víc než oni sami. Stejně tak dnes nikdo nemá právo, aby vám pálil vaše sny a světy. A přesto se to děje.
KudyKam
20. listopadu 2011 v 22:37 | Mar-yeah
|
News
Kudy a Kam
se podívám
všude se ztrácím
mizím do Nikam.
Kam a Kudy
cesta z nudy
v jednom úsměvu
zažene chmury.
P.S. Pro ty neznalé
slova jsou mé
Inspirované.
Jen Vy a nic nemožného
13. listopadu 2011 v 22:22 | Mar-yeah
|
Filosofie puberťačky
Neexistuje nic nemožného.
Je to jen výmluva, pro nás, slabší osonosti, kteří nemají tu vůli dokázat cokoliv by chtěli. Ano jistě, pro slepce je nemožné spatřit slunce. Pro všechny je nemožné oživit mrtvé, potkat Harryho Pottera, chodit po vodě. Ano to jsou Ty věci. Ale pokud chcete vylézt na Mount Everest, dokážete to.
Je škoda, jak snadno člověk zatracuje svoje sny. Stačí mu k tomu jedno hloupé slovo. Tři slabiky. Sedm písmen. Asi bychom se nad sebou měli zamyslet.
Sedněte si, narovnejte se a uvolněte. Přemýšlejte. Co byla poslední věc o kterém jsem řekl/a že je nemožná?
Pro mě to asi bylo čtvrteční ráno ve škole. Když jsem přišla a řekla, že nic neumím. Prostě to nešlo, to se tak někdy stane. Ale šlo by to kdybych chtěla. Možná jsem zapomněla na jinou "nemožnou" věc. Nějakou důležitější. Třeba když jsem se vzdala tančení, protože pro mě bylo nemožné najít tanečního partnera. Odmítla jsem psaní do internetových novin, nejela jsem do Anglie, nepřijala jsem místo hostesky v cizině. Nepřihlásila se na školu v zahraničí.
Taky jste něco vymysleli, že? Možná vás to teď zamrzelo. Možná vás ta lítost popožene dopředu. Jako mě. Ne že bych se začala učit, ale slovo nemožné už vynechám. Rozhodnutí co bude a nebude je na Vás. Ni vám nebrání, to jen vy sami, jdete proti sobě. Tak zapoměňte na nemožnost. Pravděpodeobně ve Vaší situaci neexistuje. Jste to jen Vy.
Mrk
9. listopadu 2011 v 22:04 | Mar-yeah
|
Filosofie puberťačky
Čelo přitisklé na stěně. Oči upřené na podlahu. Na podlaze střepy. Už zase. Už zase všude střepy. Proč. Proč jen ty lidi vždycky rozbíjí okna.
Ty filmový pásky všude okolo vypadaj jak hadi. Jaký by to asi bylo nechat se uškrtit filmovým hadem. Maj ostrý okraje. A vypráví příběh. Možná by ho můj krk vylepšil.
Ticho podzimu. Příroda spí. Já ne. I když bych chtěla. Pootočení hlavy. Na stěně jsou namalovány dvě velké oči. Černé oči. S modrou duhovkou. Koukaj na mě. Až na dno. Mrkly.
Z očí do očí. Možná ze mě víc nezbylo. Hnědý oči na stěně.
Jeden střep a jeden tah
věčnost nadosah.
Když krev zaschne, je hnědá. Teď už tam jsou určitě. Moje oči.
Mrk mrk. Je čas. Odejít.